Teorie politického úpadku

V poslední době jsem měl pocit, že se nám všichni úplně totálně zvencli. Možná začnu říkat že zhavlovatěli. Novým dominantně určujícím prvkem je nenávist, nikdo se s nikým už nemůže bavit, všichni jsou zlí, oligarchičtí, zkorumpovaní, chtějí zničit demokracii, naše svoboda je ohrožená jako nikdy dřív atd, atd.

Že něco podobného říká mladý zrzavý klouček, který ještě ani jeden den nežil za vlastní výplatu a za vlastní peníze, to bych považoval za normální. Mladí lidé tohle dělají, rozhodují se srdcem, chtějí mít všechno hned, mají pocit, že všemu rozumí a nemohou se dočkat, až to vezmou do rukou a všem ukážou.

Pak nastoupí do korporátu, zjistí že jejich mzda je vlastně směšná, ve svých ambicích narazí na zabetonované pozice starých zkušených matadorů, zjistí že toho ještě hodně nevěděli, že nic nemá jednoduché, přímočaré a levné řešení… a postupně se z nich stanou stejní maloměšťáci jako ti starší, které tak vehementně kritizovali.

Tohle není nic nového. O tom psali politici, sociologové, filozofové i Churchilll… “Kdo není ve dvacet komunista, ten nemá srdce… kdo je komunista ještě ve třiceti, ten nemá rozum…”

Mě překvapuje spíš jiná dříve nevídaná věc, jak moc se někteří politici snaží naskočit na tuto vlnu mladické euforie, nerozvážnosti a přímočarosti. Jak mají pocit, že mládí se dá přivlastnit a použít pro vlastní cíle a jak snadno zapomínají, že dnešní dvousettisícoví Minářové budou za deset let chovat děti a splácet předraženou hypotéku a na politiku nebudou mít čas.

Mám na to takovou teorii…

Představte si, že jste ta velká široce rozkročená tradiční strana, která ve volbách sbírá třicet i více procent hlasů. Občas ve vládě, občas v opozici, ale stále se silnými pozicemi v krajích, radnicích, všude máte své náměstky a i když nemáte většinu, stejně se vás druhá strana bojí, protože jste silní a volby budou zase co nevidět.

Tohoto úspěchu jste dosáhli po kontaktní kampani, kdy se lídři ještě neeklovali jezdit do zakouřených hospod a podbízet se plebsu. Vaši lidi měli nenaplněné politické ambice a tvrdě na tom úspěchu makali. Pak nastala vysoká politika. Tu a tam se umazat, tu a tam někomu něco slíbit, něco někomu dát, mít kupu práce na konferencích i v cizině. Zjistili jste že existují nejen tlaky od voličů, ale i tlaky od jiných států, že existují vysoké zájmy i nízké cíle.

A postupně se díky tomu vzdalujete voličům. Už neslibujete, protože víte že ledacos je nereálné. Kamarádi z parlamentu a vlády nechtějí jen bojovat za stranu a ideje… chtějí z té trvalé práce něco mít. Někdo pracuje ne ojroparlamentu, jiný se chce zašít v dozorčí radě ČEZu, všichni chtějí zůstat u zdroje, ale nemají čas, chuť ani energii znova jezdit po dědinách.

Původní kontaktní kampaň se tak mění v kampaň mediální, protože peníze jsou a volič už váš ksicht vidí jen v televizi ale ne naživo. Něco také poděláte, něco se nepovede, někdo se blbě ukecne, někdo zradí, jiný selže, preference klesají.

A vedení to nechápe… vždyť hlásají pořád to samé. Vždyť je to pořád ta stejná strana… Nevšimli si toho, ale jak přestali jezdit po hospodách, tak jim postupně uniklo, co se kde děje a najednou tu máme stranického dinosaura plného Petříčků a podobných, kteří mají pocit mistrů světa, ale nevědí která bije.

Co teď? V politice se pohybuje nový ambiciózní technokrat, který dělá to, co jste před deseti lety dělali vy – jezdí za lidmi, rozdává koblihy, mluví o jejich problémech jejich jazykem. A světe div se – ovládne pole. Pomocí vašich myšlenek a vašich voličů.

Najednou vám nezbývá nic jiného, než se poohlédnout po jiných voličích. A jediní kteří jsou, jsou ti mladí. Ti jsou ještě nevyhranění. A tak začnete jezdit na jejich demonstrace i jiná setkání, začnete se jim podbízet , začnete si myslet, že můžete mít trvale jejich přízeň.

Mezitím vám utečou i poslední voliči a je po všem.

Nemusí vám to být líto. Ambiciózní technokrat s koblihami se usadil pevně v sedle a má stejné problémy jako vy – s Merkelovou, Putinem, Trumpem, Macronem, s mafiány i kapitány průmyslu. Má problémy s vlastními ambiciózními lidmi a už se mu také nechce objíždět hospody, protože má jiné starosti a plebs ho přece miluje navždycky…

Po hospodách už ale chodí další ambiciózní borec – to bude nový nepřítel…  a až koblihovému králi dojdou voliči, poohlédne se po mladých… Minářové už budou na mateřské, ale ti dnešní desetiletí už budou na Babiše zvyklí… znají ho v podstatě od malička a nic hrozného se za něj nestalo. Ti budou mít za bubáka mladého Klause a Babiš bude mít svojí Letnou o kterou se bude zkoušet opírat. Možná jim ty demonstrace sám zaplatí

A zpětně to vychází také…. První kontaktní kampaň udělal Zeman a vyhrál. Stejně se dopředu dostaly Veverky, Zelení i Piráti. Vlastně i Kalousek. A všichni prošli stejným stádiem úpadku ve kterém se pokoušejí stále dokola opírat se o mladé, protože ti mají ještě drajv a vypadají, že těm dinosaurům něco třeba vybojují. Kdysi různé demonstrace inspirovala ODS či čtyřkoalice, když to v volbách nevyšlo a Paroubek vypadal nezničitelně. Pak totéž dělal Kalousek, KDU a další. Nedávno se přidala ČSSD a za pár let to bude dělat Babiš.

A já budu sedět, usmívat se pod vousy a tušit, že mladý Klaus také nevydrží věčně…  Demokracie funguje. Všechno funguje. I mechanismus který z mladých dělá maloměšťáky…