28.10.2019
Redakce
0
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Národní hrdost … kdo si zaslouží uznání

Sdílejte článek:

PAVEL VESELÝ

#Pavel Vesely28. září se slaví Den české státnosti. O měsíc později slavíme i Vznik Československého státu. V prvním případě vzdáváme hold patronu země České sv. Václavu, ve druhém případě vzdáváme hold českým hrdinům a osobnostem. Pro mnohé jsou tyto dny jen pouhými dny volna. Opravdu se můžeme spokojit jen s hesly „Kdo neskáče, není Čech“ nebo nacionalistické „Čechy Čechům?“
Kdo je osobnost? Je velice těžké definovat zcela absolutně kdo je osobnost, na kterou by mohl být národ hrdý. Nedělejme si ale iluze, že tomu bylo u nás někdy jinak. Subjektivní pohled byl vždy poměrně hodně důležitý. Naposled toho budeme svědky letos 28. října.

Národní hrdost je nutná. Ale je potřeba ji opravdu postavit na znalosti historie vlastního národa a dějin a na hodnotách. To žádné technické vzdělání nevyváží. Buďme tedy hrdi na svoji zemi a svůj národ, ale buďme také vstřícní a tolerantní k národům jiným. Takových kroků je však schopen jen sebevědomý národ. A takovým Češi jsou. A nemusí zrovna skákat nebo chtít jen Čechy Čechům. Prostě udělejme naši zemi vstřícnou a sebevědomou pro naše děti. Máme na to.

Pokud chceme účinně bojovat proti fake news, musíme nejdříve učit za každou cenu, co je pravda. Jelikož každý má svoji pravdu, je potřeba vytvořit orgán, který bude hlídat pravdu a bude tím, na který bude možné se obrátit, aby zcela kvalifikovaně řekl, co je pravda. Takový úřad by se mohl jmenovat: Úřad pro pravdu…Že už to není demokracie? Tak se tedy rozhodněme, chceme demokracii i za cenu její nedokonalosti nebo čistou společnost v diktatuře. Rozhodnutí je na nás.

Pan Josef Zíma to řekl přesně. Josef Zíma: Vyznamenání od prezidenta? Je to jako cena od společnosti. A přesně tak je to potřeba vidět. Každý prezident všude na světě má své představy o tom, komu vyznamenání udělí. Vždy je to směs lidí z různých odvětví. Dělal to tak i Václav Havel, ale tam to bylo vždy vše v pohodě, i kdyby to byl, Bůh ví kdo. Vážím si Václava Havla, stejně jako Václava Klause, každého pro něco jiného. Stejně jako i přes nějaký nesouhlas i  prezidenta Miloše Zemana. Nikdo není zcela dokonalý a každý je chybující člověk, který má i své klady. Kdyby byl dnes prezidentem někdo jiný, jistě by byly dohady stejné. A tak přejme vyznamenaným. Velká většina z nich to jsou skromní a pohodoví lidé. A s těmi ostatními nikdo nic neudělá. Vždyť nakonec každý projde brannou do života Věčného a budou muset mluvit s tím, který má jediné právo říci svůj soud…

Snažíme se podmanit si svět. Snažíme se podmanit sami sebe navzájem. Snažíme si podmanit život a smrt. Snažíme se rozhodovat, kdo bude žít a komu povolíme lidem umírat, když budou chtít. Podmaníme si společnost i demokracii. Bude se navzájem přesvědčovat v uzavřených klubech o tom, kdo je víc demokratický a zastánci demokracie z různých klubů se budou navzájem obviňovat a strašit své příznivce z těch druhých. A pak přijde někdo, kdo se bude ve jménu demokracie snažit sjednotit v zájmu vyššího principu lidi v jedné ověřené a státem uznávané pravdě. A v demokratické totalitě se posuneme k vzájemnému zničení. Co se vrátit k demokracii, svobodě a respektu k sobě navzájem a všemu ostatnímu.

A prostě normálně ŽÍT. Není to tak málo.

Miluji ty manipulátory s časem. A nejen časem. Mluvíme o svobodě a demokracii. Jak si ji nenecháme vzít. A přesto stačí málo a necháme si přehazovat čas podle boha ekonomiky a prosperity. A lidé jsou rozděleni do tří skupin. Jedněm to nevadí, protože se přizpůsobí všemu, a když se to řekne, tak to splní. Druhá skupina vznese nějaké námitky, ale pokud se jí to náležitě vědecky vysvětlí a zabalí do progresivního balíčku, je nakonec také pro. Třetí skupina je zásadně proti, ale od dvou skupin předešlých si zažije své. A to od napomáhání ruské propagandě, protože již za socialismu se říkalo, že si ten náš socialismus rozvracet nedáme, až po nařčení, že jsou trolly a nepřizpůsobiví konzervativci. Pravda je nakonec taková, že člověk je nějak dlouhodobě nastaven svými zvyky a posouvání a hraní si z časem není dobré. Navíc se tím nemění jen čas, ale celý společenský kurz. Protože vše se podle času řídí. A tak se nakonec prokáže, že člověk je tvor stádovitý a že je možné s ním manipulovat, jak se zalíbí. Stačí, aby se správně využili ony dvě skupiny. Prostě svoboda a demokracie je poražena socialistickou stádovostí. Bylo, je a bude. Dav je mocný, pokud je správně nastaven. Ve prospěch zájmů a cílů nejen ekonomiky.

V dějinách jsou určité formy referenda známé již velmi dlouho. Snad každý vládce a mocný tohoto světa se rád zaštiťuje tím, že jeho rozhodnutí je rozhodnutím lidu. Rozhodnutí však mohou mít různé dopady a další následná vyústění. Mnohdy nepříliš dobrá. V dějinách se tak stalo mnohokrát. Jedním z prvních určitých forem přímých referend v dějinách bylo vydání Ježíše Krista k ukřižování. Jak taková forma referenda dopadla je známé. Od té doby, pokud si vládce nebo parlament chtěl zajistit hladké přijetí u veřejnosti svých představ, vyhlásil o určité věci referendum. Doufám, že se nedočkáme referenda a znovu lidových soudů o tom, kdo je a kdo není statečný a kdo si vyznamenání zaslouží. Bylo by to víc než smutné.

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (11 votes, average: 2,91 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky