Lidé mají právo se bránit i se zbraní v ruce

Pamatujete na můj lednový blog Žena má právo zlomit nos grázlovi? Popisoval jsem v něm případ z Rakouska, kdy žena vrazila muži pěstí do nosu, protože ji sexuálně obtěžoval a nestačilo její ne. Zlomila mu přitom neplánově nos – a policie ji pak obvinila z těžkého ublížení na zdraví. Sami Rakušené to následně na sítích komentovali jako „ochranu grázlů“. V blogu jsem pak dále popisoval i případ 17leté dívky z Dánska, která dostala pokutu za to, že proti muži, který jí stáhl kalhoty a chtěl ji znásilnit, použila pepřový sprej.

Toto ale nejsou jediné příklady absurdit. Británie už má jasnou legislativu k prodávání, kupování a nošení NOŽŮ (v podstatě všechny střelné zbraně tam jsou zakázané už přes 20 let, tak to ani nezmiňuji). Je nezákonné i jen přivést jako turista do země některý z 18 typů nožů a je povoleno (starším 18let) nosit jen otevírací nože s čepelí kratší než 7,62cm, které nejdou otevřít jednoručně. Momentálně britská Rochesterská diecéze dokonce žádá vládu o regulaci kuchyňských nožů a celkové zpřísnění legislativy, protože i přes všechna dosavadní opatření se útoky noži od roku 2014 zvedly o 80 %.

Stále více se tak prosazuje utopická ideologie, že pokud lidé nebudou mít žádné zbraně, nebude násilí. Když už někdo někoho napadne, neměla by se oběť vůbec bránit, protože to pak prý jen stupňuje agresivitu útočníka, což důrazně radí i některé neziskové organizace.

Osobně jsem přesvědčen, že základním principem právního státu je možnost bránit se proti agresorovi. Pokud někdo někoho napadne, musí počítat s tím, že mu to napadený může vrátit. To je zákon akce a reakce. A je to i hlavní důvod, proč jsem podpořil ústavní novelu Listiny základních práv a svobod, kam by se mělo připsat „právo bránit se i se zbraní“. A teď ještě dalších 19.

Devatenáct a jeden důvod pro zavedení práva bránit se i se zbraní:

1. Novela je přirozeným posílením základního práva obrany a ochrany sebe a svého života.
2. Dává na vyšší úroveň naše současné funkční zákony a konzervuje současný stav před případnými politickými tlaky a otřesy, z nichž některé už jsou zřejmé.
3. Takováto úprava Listiny nenese žádné riziko pro společnost. Naopak, působí preventivně a přispívá k bezpečnosti jak občanů, tak i samotného státu.
4. Není pravdou, že právo na obranu je dnes nějak silněji pro občana ČR zaručeno. To může zaručit pouze ústava.
5. Tato klauzule není zbytečná, i když téma momentálně tzv. “dále upravuje zákon”. Po novele nebudou moci být ani budoucí zákony čistě restriktivní. Pokud by byly, umožnilo by to např. podat ústavní žalobu.
6. Není to pouze a jen o zbraních, vztahuje se to i na sebeobranné prostředky. Takže je vlastně nepřesné říkat „ústavní právo na zbraň“, což se v médiích v rámci různých zkratek používá. Jde o možnost bránit se i případně i se zbraní.
7. V Listině je zakotveno právo na život, není tam ale nic o právu si ho bránit a zejména, čím si ho bránit, zpřesnění s sebou proto přinese větší právní jistotu. Navíc, není totiž úplně pravda, že právo na sebeobranu je dnes zaručeno, stávající čl. 6 odst. 4 je v tomto ohledu velmi obecný.
8. Novela Listiny nemění dosavadní zákony – jen už ty existující, klíčové a ověřeně funkční, povyšuje na ústavní úroveň (konkrétněji zákon o zbraních a nutná obrana/ krajní nouze).
9. Je to o právu bránit se, což by měl každý demokratický stát svým občanům umožnit. Jsou totiž případy, kdy policie (tedy vlastně stát) nemůže být vždy, všude a za všech okolností a bezpečnost tedy nelze garantovat.
10. Novela Listiny bude sloužit i proti případným populistickým snahám o změnu zákona. Tedy „hrozba“ nemusí přijít jen zvenku (např. kritizovaná EU směrnice o zbraních), ale i vnitrostátně, pokud by se dostala k moci nějaká politická strana, co bude mít dostatečnou sílu ve sněmovně a budou jí po vzoru států na západ od nás vadit nejen legální zbraně v rukou běžných občanů, ale i sebeobranné prostředky, nošení nožů, apod.
11. Novelou Listiny nenastane ŽÁDNÉ masivní či uvolněné ozbrojování (stále budou platit současná náročná kritéria) – a novelou Listiny ani nedostanou lidé širší pravomoci zbraň užít. Jednoduše nenastane žádné rozvolňování, vše se dál bude řídit současnou a fungující legislativou k nutné obraně a krajní nouzi.
12. ČR je jednou z nejbezpečnějších zemí světa a máme funkční zbraňové zákony, zakonzervujme si tento stav.
13. Zároveň platí, že zde byl spáchán nejmenší podíl trestných činů u lidí, kteří legálně drží zbraně.
14. O důležitosti, účelnosti a potřebě novely Listiny svědčí i to, že její návrh podepsal rekordní počet senátorů, a to napříč politickým spektrem.
15. S přibývajícími útoky v EU a se zhoršující se globální situací, hraje bezpečnost pro občany stále důležitější roli. Prožíváme dlouhou dobu míru a patříme mezi nejbezpečnější země světa, přesto však dochází i u nás k individuálnímu násilí a obětem musí zůstat možnost se bránit. Bezpečnost musíme posilovat, jak to jen jde.
16. Zakotvení ústavního práva na zbraň není primárně namířeno proti EU, ale naopak myšlence EU pomůže. Orgány EU totiž někdy svými přílišnými regulačními tendencemi (ať jde o už zmíněnou nešťastnou zbraňovou směrnici, či dopis EK agentuře ECHA kvůli přípravě plošného zákazu olověného střeliva, či doporučení Europarlamentu, aby členské země EU zvážili zákaz nošení nožů “bez zjevného důvodu”) vyvolávají pocit, že jediným řešením je odchod z EU.
17. Ústavní pojistka ani není něco, co by ČR poškodilo ve vztahu k EU. Dle smluv EU spadá vnitřní bezpečnost do kompetence členské země. Tuto kompetenci by to tak jen symbolicky posílilo.
18. Zakotvení ústavního práva by dalo jistoty, a tím eliminovalo zbytečné antipatie k EU a obavy z nadměrných unijních regulací v oblasti bezpečnosti a zbraní.
19. Příklad z praxe, který budí euroskeptické nálady. V současnosti probíhá soudní řízení u Soudního dvora EU ve věci české žaloby na neplatnost EU směrnice o zbraních, kterou podala naše země v r. 2017. Předpokládá se, že soud rozhodne na podzim 2019. S pojistkou všechna podobná řízení odpadnou, bude hned jasno.

Závěrem bych dodal, že si uvědomuji, že ústavně zajištěné právo bránit se i se zbraní neovlivní např. snahy Komise omezit plošně olovo, což je hrozba, kterou střelci, myslivci, milovníci historických zbraní i někteří policisté v současnosti řeší. Výše je ale devatenáct a jeden důvod, proč by přesto měla být ústavní pojistka přijata. Olovo je nutné řešit odděleně. Už jsem začal interpelací Komise. A tím to rozhodně nekončí.

Přeji hezký den a veselou mysl!