Co se můžeme naučit od generace Grétiných obdivovatelů

V čem se tedy svět změnil, že starší potřebují, aby je mladí zorientovali.

Za prvé. Jsou tu nové technologie. Nanotechnologie, roboti, práce s geny, další bioinovace. To by mělo být nějak spojeno s mladou generací. Jenže ve skutečnosti s tím umí zacházet jen malá část každé generace, a starší je navíc ve výhodě. Za prvé proto, že ty věci vyrobili dnešní šedesátníci a starší. Za druhé proto, že k pochopení potřebujete znalosti matematiky, fyziky a dalších přírodních věd. A jak na tom nastupující generace je?

Bezpečně víme, jak na tom byli dnešní 25letí na konci prvního stupně základní školy. Jejich výsledky v matematických testech byly o více než 10% horší než jejich starších kamarádů. I když od se od té doby úroveň matematických schopnosti trochu zvýšila, pořád ještě nedosahuje hodnot z konce komunistické éry. Na rozdíl třeba od Maďarska, které na začátku 90. let zaostávalo, ale dnes umí tamní děti počítat lépe než naše. (zdroj: Mezinárodní šetření TIMMS)

Přírodní vědy a technologie tedy nechme stranou. Ale co ovládání počítačových zařízení? V tom má další generace nespornou výhodu.

Jenže tím se dostáváme k tomu, co je ovládání počítačových zařízení. Je v zacházení s elektronickým kalendářem lepší ten, kdo dokáže briskně přepnout barvu pozadí nebo ten, kdo je na každé schůzce včas? Zvládá počítačový účetní program ten, kdo zná klávesové zkratky nebo ten, kdo má účetnictví v naprostém pořádku?

Za optimálních podmínek by měla dovednost vznikat tak, že by se člověk nejdřív naučil provádět určitou činnost manuálně, jen s papírem a tužkou, případně kalkulačkou. Osvojil by si principy, získal rutinu, a teprve v dalším kroku by použil počítačové zařízení k urychlení práce. Celou činnost by měl nadále pod kontrolou, dobře by rozuměl všem úkonům a chápal detaily. Jenže v době zrychleného učení je uživatel mnohdy přiveden před obrazovku, jsou mu vysvětleny funkce základních tlačítek, a to je celé. Dokáže klikat, ale ví jen přibližně, jaké postupy počítač vykonává a proč. Fakticky je v situaci, kdy počítačový program cosi diktuje a uživatel jen nedokonale poslouchá. Těm, kdo začínali bez počítače, se tak dostalo neférové výhody.

Zůstává tedy jediná přednost. A sice schopnost rychle si osvojit požadovaná hesla a poučky, nepochybovat o nich, účastnit se všech politických demonstrací, zapojovat do kampaní proti rebelům a dělat všechno ostatní, co požaduje momentální propaganda. Ti skeptičtější ovšem vědí, že podobných vln bylo v posledním století několik a žádná nevydržela dlouho.

To v žádném případě neznamená, že by mileniálové a mladší byli horší lidé. Není jejich vina, že vyrůstali v jiném prostředí a že se jim nedostalo stejně kvalitního vzdělání a dalších podmínek jako v předchozí generaci. Jestli někoho vinit, tak jejich rodiče. Nicméně hypotéza, že by v nastupující generaci vznikala nějaká specifická znalost, která může obohatit celou společnost, se ukazuje jako nesmyslná.

Selhání rodičů pak může mít ještě vyšší dimenzi. A sice tu, že někteří rodiče se nechávají uhranout, když vidí své dítě odříkávat nesmysly třeba na demonstraci klimatických záškoláků. V duchu vidí svého synka či dcerku, jak pronáší projev na shromáždění OSN a jak míří do křesla viceprezidenta pro diverzitu třeba u IBM. Přebírají tedy fráze, o kterých doufají, že vynesou jejich dítě nahoru. To není jen teorie, výzkum North Carolina University, jehož výsledky byly nedávno publikovány, ukazují, že pokud jsou děti zapojeny do politicky korektních aktivit, jsou doporučené názory přijaty i částí rodičů, a to včetně těch, kteří původně zastávali konzervativní názory.

Problém je ale v tom, že dříve či později přijde zklamání. Opakování neomarxistických pouček otevírá cestu k velké kariéře jenom některým. A kterým, o tom je rozhodnuto už ve chvíli narození. Kdyby řeči o klimatické změně vedla postižená dívka ze švédské dělnické rodiny, nikdo by jí nevěnoval ani pár minut pozornosti.

Autor: Petr Hampl