27.8.2019
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Moderní lži a manipulace – “rozdělená společnost”

Sdílejte článek:

NIEMAND

Nevím, kdy přesně, kde a kdo začal používat “argument” o rozdělování společnosti, ale v Česku jsem jej poprvé zaregistroval v roce 2017, především v souvislosti s prezidentskými volbami 2018. Od té doby jsem tento “argument” zaslechl při mnoha příležitostech a z mnoha stran a jedná se podle mého názoru o snad nejrozšířenější projev manipulace a propagandy, který jsem s překvapením spatřil dokonce v oficiální zprávě Ministerstva vnitra České Republiky.

Manipulace, zneužívající tento “argument”, jsou takového rozsahu, že si nejsem jistý, kde začít. Zkusme tedy nejprve definovat, o co jde. Nějaký subjekt (člověk, strana, organizace …) je obvykle nařčen z rozdělování společnosti proto, že prezentuje svůj názor, který není pro nějakou část populace konformní a zároveň ten, kdo daný subjekt obviňuje z rozdělování společnosti, považuje prezentování odlišných názorů za velmi negativní jev. Natolik negativní, že by si přál obviněnému znemožnit prezentování svého názoru, případně jej i nějak postihnout, ať už fyzickou inzultací, psychickým šikanováním, či dalšími možnými i nemožnými způsoby, které jsou zpravidla za hranicí morálnosti.

Manipulace spočívá především v tom, že nařčení z rozdělováni společnosti kvůli prezentování odlišných názorů je vykládáno jako nežádoucí a objektivně negativní jev, přičemž pravdou je opak. Pro zdravou společnost je velmi žádoucí, aby se lidé mohli seznámit s odlišnými názory a vést o nich diskusi. Především to podporuje kritické myšlení a tříbení vlastního názoru, potažmo tříbení vlastního ducha. Nikdo se nerodí s utvořenými názory, vědomostmi, moudrostí. To vše člověk získává postupně s tím, jak se seznamuje s okolím, s myšlenkami druhých, s moudrostí těch, kteří své myšlenky zaznamenali do knih či jiných médií a také díky polemice s druhými.

Moudří filosofové minulosti vždy vedli debaty s lidmi různých názorů, ať již se svými oponenty, studenty, lidmi podobného myšlení nebo i se svými největšími kritiky. Právě takto měli šanci poznat neznámé úhly pohledu, jiné než jim vlastní, odhalit slabá místa svého názoru, nad kterými potřebují promyslet svůj pohled hlouběji a tím jej zpřesnit, nebo dokonce odhalit svůj omyl, díky kterému mohou poopravit svůj názor a stát se úplnější a dokonalejší osobností. Nestali se tím dokonalými, ale přesto se tím alespoň kousek tomuto nedosažitelnému cíli přiblížili. Kdyby neměli možnost poznat jiné názory než názory sobě spřízněných lidí, byli by o mnoho ochuzeni a nemohli by své poznání rozpracovat do takové hloubky.

V současné postmoderní době je také často zmiňován negativní efekt sociálních a informačních bublin především v souvislosti se sociálními sítěmi, jako například facebook. Doporučení odborníků jak se s tímto problémem vypořádat je … překvapení, překvapení … seznamovat se také s pohledy z jiné strany, doslova “propíchnout” svoji bublinu. V podstatě ti, kteří obviňují druhé z rozdělování společnosti, se nepřímo snaží, aby lidé žili ve svých bublinách a neměli možnost tříbit si svůj názor a kritické myšlení.

Podstatou svobodné společnosti je právě možnost, aby druzí dělali stejné věci jinak, než “já”. Pokud bych měl uvést příklad, zmínil bych třeba z osobní zkušenosti Švýcarsko, kde celý stát je “rozdělen” do kantonů, které mají možnost dělat monho věcí podle sebe. Například švýcarská společnost je “rozdělena” na německy, francouzky a italsky mluvící části s malými oblastmi zaměřenými na rétorománštinu. Největší počet kantonů je německy mluvících, ale i ty se liší svým dialektem a třeba rodilý mluvčí z Curychu bude mít problém rozumět rodilému mluvčímu z Bernu, pokud budou oba mluvit svým dialektem. Rozdíly mezi kantony jsou i formálnějšího charakteru a to do takové míry, že o tom existují vtipy.

Možnost plurality je prostě základ svobodné společnosti a společnosti byly vždy po celou dobu své historie rozdělené. Například kolébka evropské civilizace, antické Řecko, kde zmiňování rozdílu mezi Spartou a jejím rivalem by bylo nošení sov do Atén. A přesto dokázaly tyto městské státy spolupracovat, když to bylo zapotřebí.

Podstatná je rovněž otázka, zda společnost je vůbec rozdělována vyslovením nějakého názoru. Já jsem přesvědčen, že společnost je rozdělená přirozeně a bez jakékoliv souvislosti s vyslovením nějakého názoru. V okamžiku, kdy někdo vysloví nekonformní názor, nedojde k rozdělení společnosti, ale pouze k odezvě z již rozdělených částí. Jako kdyby špatně vidící člověk stál nad již rozkrojeným koláčem, ale nevšiml si toho, teprve když si vezme brýle, lépe uvidí, že koláč již rozkrojený byl dávno předtím, než si brýle nasadil.

Já osobně jsem přesvědčen, že jednota názoru ve společnosti nikdy nesmí být cílem, ale pouze výsledkem. Pokud se jednoty názoru dosáhne přirozenou cestou, je to projev stejného způsobu myšlení a žebříčku hodnot jedinců, tvořících tuto společnost, a takový výsledek je bezděčný. Pokud se část společnosti snaží tohto výsledku dosáhnout vědomě, vždy to sklouzne buď k násilnému řešení nebo k manipulaci. Například Hitler se také snažil dosáhnout jednotné společnosti a prostředkem mu k tomu byl mimo jiné i holokaust. Neboť, když si jednotnou společnost dáte za cíl, můžete toho dosáhnout napřiklad vyvražděním všech názorových oponentů, a proto ještě jednou zdůraňuji, že jednotná společnost nikdy nesmí být cílem, vždy musí jít pouze o bezděčný výsledek “dospění” jedinců společnosti do podobného stádia myšlení.

Dovětek

Tento článek jsem měl už nějakou dobu v plánu napsat, ale stále jsem to z různých důvodů odkládal, až jsem si přečetl Souhrnnou situační zprávu Ministerstva Vnitra o extrémismu a to byl natolik silný impuls, že jsem se konečně rozhodl článek sepsat. Především mě ve zprávě zarazily dvě části, ale než se k tomu dostanu, chtěl bych zdůraznit rozdíl mezi zprávou a komentářem. Oficiální zpráva má být především nestranná a obsahující objektivní fakta. Komentář je naopak prostředek k vyjádření autorova názoru a z principu může vyznít subjektivně. Pokud je ale komentář vydáván za zprávu, je to přinejmenším klam, v horším případě úmyslná manipulace. Jinými slovy, oficiální zpráva si nemůže dovolit obsahovat subjektivní pasáže, ledaže by šlo o citace.

První věta, která mě ve zprávě zarazila je: “Xenofobním politikům, aktivistům a dezinformačním médiím se nadále dařilo rozdělovat společnost.”

Já osobně si myslím, že lidská společnost vždy byla, je a bude názorově rozdělená, neboť je to její přirozený stav. Pokud by to byla objektivní pravda, věta ve zprávě se snaží pošpinit přirozeně zdravý projev svobodné společnosti. Pokud je to pouze subjektivní dojem autora zprávy, je to nepřípustná manipulace, kdy ve zprávě, kde mají být objektivní fakta, je argumentováno subjektivním názorem.

Druhá věta, která mi byla podezřelá je:

“Xenofobní nálady části české společnosti nadále umně povzbuzovalo, zejména prostřednictvím sociálních sítí, hnutí SPD.”

Tady jde ve slově “umně” jednoznačně o subjektivní “emoční zabarvení” významu, které mi připomnělo scénku z Básníků a jako subjektivní výraz zde nemá co dělat. Věta by s vynecháním tohoto slova působila mnohem formálnějším dojmem bez zbytečných “kudrlinek”.

Je mi velmi smutno z vědomí, že státní orgány, mající vliv na prosazování spravedlnosti, se začínají zlehka uchylovat k manipulaci. Jednotlivé výkřiky politiků o tom či onom samy o sobě až tak moc neznamenají, ale v okamžiku, kdy státní orgány hodí objektivitu přes palubu, je už bohužel zřejmé, že začíná být zle. Nyní již opravdu začíná svobodě a demokracii v České Republice zvonit umíráček.

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...