27.5.2019
Kategorie: Společnost

Hrozí katolické církvi nové schisma?

Sdílejte článek:

BENJAMIN KURAS

„Mým papežem je Benedikt”, hlásají nová trička Mattea Salviniho. Je to jedna z jeho odpovědí na útoky vatikánských hodnostářů, napadajících ho za jeho „antikřesťanskou“ politiku vůči imigraci, zatracujících ho jako kacíře, přirovnávajících ho k Satanovi (titulní strana časopisu Famiglia Cattolica) a kritizujících ho za návrh zákona, aby se do veřejných institucí vrátil tradiční krucifix.

To poslední si zopakujme, abychom mohli vnímat absurditu politiky dnešního Vatikánu: křesťanská instituce napadá italského politika za to, že chce obnovit používání tradičního křesťanského symbolu. Za vatikánské instituce to vysvětluje redaktor časopisu La Civiltà Cattolica v široce cirkulovaném tweetu takto: „Krucifix by neměl být nikdy zneužíván jako symbol politický a politici by od něho měli dát ruce pryč. Není NIKDY znamením identity. Kříž je symbolem protestu proti hříchu, násilí, nespravedlnosti a smrti.“
.

Že kříž není znamením křesťanské identity, by mohlo mnohým křesťanům i nekřesťanům přijít jako senzační novinka zvěstující ideologickou revoluci ve Vatikánu. Podle jedné ze základních křesťanských legend se Evropa stala křesťanskou díky božímu zjevení světelného kříže byzantskému císaři Konstantinovi s prorockými slovy „v tomto znamení zvítězíš“, též z původního řeckého „en touto nika“ přeložitelné jako instrukce „s tímto dobývej“. Takže ne že by kříž znamením identity NIKDY nebyl. On jím VŽDY byl. V dobrém i ve zlém. V míru i v násilí, ve spravedlnosti i nespravedlnosti, v životě i ve smrti. Nakonec i ten husitský vínomilný kalich měl křížovitý tvar.

Likvidace kulturních identifikačních symbolů je vždy mohutným krokem k likvidaci jimi symbolizované kultury. Zvlášť, když se na ni útočí symboly jinými. Salvini to ví, a třebaže sám nepatří ke křesťanům nejzbožnějším, nechává se často vídat s křížkovým růžencem. Dělá to s vědomím, že jeho straně a její politice fandí velký počet věřících a praktikujících katolíků. Včetně mnohých, jimž vadí činy papeže Františka, pletoucího se do sekulární politiky a ohrožujícího bezpečnost celé Evropy hesly jako „láska k migrantům je důležitější než bezpečí občanů“, líbáním nohou muslimům a „bratrskými“ setkáními s islámskými vůdci. Beze slova zastání křesťanů islámem perzekvovaných. Tím (nehledě na jeho mírně řečeno laxní postoj k morálním aspektům jako pedofilie kněží) se papež František stává bezpečnostním problémem nejen pro katolíky, nýbrž pro všechny Evropany bez ohledu na jejich víru či nevíru. To jim všem také dává právo kibicovat do stavu církve, z níž František dělá politický a mocenský nástroj.

Démonizací Salviniho a neochotou přijmout jeho demokratickou legitimitu většinovým zvolením se církev odcizuje jeho katolickým voličům a tím sama v sobě působí rozkol. Zda bude tak mohutný jako středověké schisma dvou papežů v dvou sídlech, nebo dokonce zda se církev rozštěpí v nějaké verze liberální a konzervativní, či zda ji před tím ještě něco zachrání, bude záviset na ochotě rezignovaného, vetchého, ale stále mentálně čiperného a politicky méně „korektního“ Benedikta přijmout odpovědnost za stav církve a Evropy, jak ho někteří katolíci žádají a jak mu někteří nekatolíci fandí.

Po šestiletém mlčení od své rezignace letos v dubnu Benedikt poprvé stav církve komentoval, se zaostřením na sexuální zvrhlíky pronikající do církve a vytvářející v ní „homosexuální kliky odchované sexuální revolucí 60. let“. Zatím z toho nevyvozuje žádné konkrétní důsledky a nenabízí řešení. Ale liberální kněží ho už napadají že „působí rozkol“ a „trapně se mýlí“. Máme tu dva papeže s odlišnými vizemi církve a náběh na největší církevní krizi posledních staletí, které si loni všiml i časopis Vanity Fair článkem „Papež versus papež: Konflikt Františka a Benedikta by mohl rozštěpit církev“.

Křesťanský časopis The Trumpet naopak věří, i s vědomím všech těchto informací, že žádný rozkol v církvi nebude a že naopak se do katolické církve vrátí všechny odnože protestantské a „její vliv sjednotí národy Evropy politicky“.

S pohledem na statistiky akcelerujícího úbytku kostelů, kněžích a věřících všech křesťanských větví ve všech evropských zemích kromě možná Polska si takový optimismus vyžaduje hodně růžové brýle. V době masivní sekularizace následované akcelerující islamizací by každý Evropan, jemuž záleží na přežití západní civilizace, měl od všech křesťanských církví žádat plnění jedné jediné povinnosti diktované dějinami a budoucností: Bránit, ochraňovat, spravovat, opečovávat, studovat a komunikovat kulturní a civilizační dědictví vytvořené generacemi jejich předků – aby Evropa věděla, čím je a proč zůstávat naživu.

 

Autor: Benjamin Kuras


 


Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,83 out of 5)
Loading...