15 nešťastných let úpadku a otroctví?!

Dotace umožňují politické vydírání členských států. Matteo Renzi, dnes již poražený a zbankrotovaný premiér Itálie, Martin Schulz, ambiciózní německý eurosocialista, či velitel Gestapa Thomas de Maiziére, ti všichni chtějí odebráním dotací trestat členské země, kladoucí důraz na uchování národních tradic a ochranu hranic. Takový návrh by nemohl padnout, kdyby dotace nebyly mocenským nástrojem.

Dalším tajemstvím, které před námi Evropská unie a její čeští kolaboranti skrývali, je fakt, že tzv. euro, společná měna unie, je ve skutečnosti novou německou markou. Je budována Německem, ve prospěch Německa, podle poměrů v Německu. Není vhodná pro státy se slabšími ekonomikami. Výsledkem je chronická recese v Řecku, Itálii, Španělku a dalších zemích.

Nikdo nám neřekl, že evropský parlament není zákonodárným sborem, že skutečným orgánem moci je autokratická Evropská komise, plně ovládaná Německem, Lucemburskem a Francií. Nikdo se nešířil ani o dominanci Evropské centrální banky, kterou odhalila až finanční a hospodářská krize posledních let.

Tato krize rovněž odhalila, že pravidla platí jen pro některé. Zatímco Řecko bylo trestáno za svou rozpočtovou nezodpovědnost, Německo nebylo za porušování pravidel a předpisů, nikterak penalizováno. Od roku 1999 do roku 2010, Německo šestkrát porušilo stanovenou hranici rozpočtového schodku. Francie rovněž šestkrát. Nestalo se nic.

Kolaborantská propaganda se nezabývala zemědělskými kvótami, nástrojem západoevropských farmářů na ochranu konkurencí z nových států EU, ani o obrovském a nezadržitelně rostoucím počtu absurdních regulací, které dusí hospodářskou iniciativu, znepřehledňují právní prostředí, ničí celá hospodářská odvětví a v neposlední řadě škodí přírodě a životnímu prostředí, které mají deklarativně chránit.

Pokrytectví a lži vedou k nesmyslné zahraniční politice: Provokacím vůči Rusku, nezodpovědnému dobrodružství na Ukrajině, a nabubřelého izolacionalismu, který se nyní, po vítězství amerického prezidenta Donalda Trumpa, přelévá až k nenávistné rétorice vůči Spojeným státům americkým. Nakonec se z Evropské unie stane jen svaz Francie a Německa, z něhož i Francie vystoupí.

Posledním tabu, o kterém se před vstupem do EU nehovořilo, byl doutnající konflikt s politickým islámem, který byl již tehdy, před 13 lety, bedlivým pozorovatelům zřejmý. Dnešní EU – to je absurdní divadlo, kde jsou pod záminkou neprovokování náboženských fanatiků ukrajovány fundamentální demokratické svobody jako je svoboda slova, svoboda shromažďování a svoboda vědeckého bádání a kulturní tvorby. Je to svět, kde jsou práva jedné náboženské menšiny stavěna nad práva všech ostatních. Je to svět, který je čím dál nebezpečnější pro ženy, děti, osoby s menšinovou sexuální orientací. Současné vedení EU, a vláda Angely Merkelové, tento chronický problém proměnila v problém akutní, když během takzvané migrační krize odmítla chránit vlastní hranice. Nyní se, pod záminkou takzvané solidarity, snaží svůj vlastní problém vyvézt do zemí, které jej nezavinily. Ustupováním politickému islámu se EU zpronevěřila všem hodnotám, na nichž byla založena.

Evropská Unie mohla být společným prostorem spolupráce, prosperity, demokratických svobod a nerušeného rozvoje a vzájemného obohacování evropských národ. Místo toho se stala byrokratickým molochem, který si neumí ani ochránit vlastní hranice, ale absurdně se snaží reglementovat veškeré aktivity svých obyvatel, napadá jejich tradice a odlišnosti. Taková Unie musí zaniknout – a zanikne.

Autor: 7Republika.cz