Je masová migrace přínosem?

O rasismu

Když jsem poprvé zjistil, že Alexandre Dumas st. ^[1], či zpěvák legendární skupiny Thin Lizzy Phil Lynott jsou tmavé pleti, potěšilo mne to. Jednak to, že i Francie 19. století nebyla úplně až tak tmářská, když dala prostor legendárnímu autorovi Tří mušketýrů a potom to, že i hardrocková scéna, doména bělochů, má zástupce černé barvy kůže. Normální člověk totiž úspěch neposuzuje podle barvy pleti. Jen ho respektuje a uznává, ať už ho dosáhl kdokoliv. Snižují, anebo naopak bezmezně glorifikují ho právě ti, kteří lidi podle barvy kůže, původu a kasty rozlišují, tedy latentní rasisté. Já autora zmiňovaného blogu jmenovat nebudu, on se kolega Vlk jistě pozná sám.

Přínos, podnos, odnos

Vzpomněl jsem si na jeden kratičký kameňák: na výměnném pobytu u nás komentuje liberijský student typický český oběd takto: u nás máme k obědu taky tři chody. Příchod, polívka, odchod. Co je to tedy onen přínos? Přínos je něco navíc, aktivita, přidaná hodnota, pomocný vektor. Má-li být masová migrace přínosem, musí nám především něco dát, v něčem nám pomoci, či něco kladně rozšířit. A počet příjemců sociálního zabezpečení se tím rozhodně nemyslí.

Ještě že vymíráme, protože stejně nebude na důchody

Zastánci neregulované a nelegální migrace operují, mimo básnění o humanitě a popírání vysoké kriminality příchozích, především tím, že naše populace vymírá a je jí třeba doplnit. A také že nebudeme mít na důchody, tedy že nás příchozí budou na stáří živit. Počkám až se dořehníte a rozebereme si to.

Vymírání je stav, kdy je populace určitého druhu, v tomto případě Čechů, Češek a Češat, ale i Moraváků, Moravek a robat, na hranici kritického počtu potřebného k dalšímu přirozenému růstu populace. A to my rozhodně nejsme. Nikde není psáno, že nás má být ausgerechnet 10, 8, anebo jen 6 milionů. Slováků je 5 milionů a jsou spokojení jak bahenní želvy. A 10 milionů lidiček se o 10 milionů postará úplně stejně jako 7 milionů o 7 milionů hlav. A navíc, masovým příchodem cizinců by nás Čechů moc nepřibylo. Pořád by nás bylo stejně + masový příchod cizinců. Tedy v posílení populace jistě přínosem nejsou.

Že by tedy ta ekonomika? Německo si to už jednou zkusilo. S Turky. A prý jim tehdy zvedli ekonomiku až ke stropu. Tak ještě že jim ji jiní Němci (NDR) zase srazili zpátky na úroveň „nemachruj“. Ovšem to bylo tehdy jiné. Jednak sociální dávky nebyly tak benevolentní, samozřejmé a na všechno, a potom oni příchozí byli motivováni přijít pouze pracovat. Jenom tyhle pobídky se jim otevřely. Ne špajz.

Zatímco dnes je situace zcela jiná. Z příchozích migrantů se podařilo zaměstnat po třech letech jen malou část (odkazy se různí od 12–25 %) a to ještě mnohé právě jako pomocnou sílu zase jen v péči o migranty. A potom, opravdu si někdo může myslet, že byť i upřímně pracující imigrant z cizí země, může být přínosem ve smyslu čistého plátce do společného hrnce? To těžko. Pan Ahmed po dvou letech aklimatizace pracuje. Paní Ahmedová je v domácnosti se třemi malými Ahmeďaty. Bydlí v přiděleném malém 2+1, ze kterého je už nikdy nikdo nedostane. Pan Ahmed zvládl při nejlepší vůli jen základy jazyka a zaučení se na pomocné práce. Proto bere jen stěží lehce podprůměrný plat. Za jak dlouho začne být pan Ahmed čistým přínosem do společné kasy, bereme-li v úvahu, že musí souběžně financovat zdravotní péči, vzdělávání své rodiny, splácet pomyslnou tržní hypotéku na onen byt, odvádět na svůj a své paní budoucí důchod a ještě k tomu svou prací sanovat sociální dávky, které souběžně pobírá na své děti a paní Ahmedovou, okrajující monotónně kebab tupým nožem v příšeří kuchyně? Správná odpověď: 104 let. Tak dlouho nežil ani Stachanov na Donbase. A to byl nějakej úderník! Ekonomickým přínosem v průměru celé komunity tedy také nejsou a nebudou.

Z tohoto důvodu nemohou být ani přínosem pro průběžný důchodový systém. Ano, snad se za 10–15 let zapojí natolik, že jejich odvody do důchodového hrnce budou pravidelné a k jejich příjmům v plusu, ovšem v poměru k předchozím výdajům bude pan Ahmed stále čistým sociálním příjemcem. I po těch letech. Bohužel, je to tak.

Levná pracovní síla, řeknete si. To je ten pravý heroin do žíly ekonomiky. Není. Protože levný pracant rovná se malý plat. Malý plat znamená dorovnání sociálním systémem. A potom je panu Ahmedovi opravdu jedno, jestli bere 15 a 10 mu dorovná stát bokem, anebo bere 28 a 3 mu stát sebere. Ale státu to není jedno. Má plnou zaměstnanost a přesto prázdnou kasu. A potom firma s levnou pracovní silou má nízké ceny. Vytlačuje konkurenci s drahými dělníky a konkurence snižuje platy a propouští. Aby srovnala skóre a dorovnala cenovou nabídku. No, a potom tu máme místo jedné firmy s levnými dělníky, kteří k platu pobírají ještě socdávky, takových firem osm. Levičáci tomu říkají rovné příležitosti pro všechny a sociální spravedlnost, ale pro stát to nic dobrého není, to mi věřte. Ne, levná pracovní síla také není přínosem, Ukrajina by mohla vyprávět.

Kulturní obohacení je stav, kdy něco zajímavého převezmete do svých zvyklostí běžného života. Můžeme jmenovat např. východní alternativní medicínu, různá duchovní cvičení, McDonalda, nebo svátek sv. Valentýna. Jak vidíme, to vše se k nám dostane globální cestou a přirozeným výběrem. Skotský Haggis a Anglický puding se u nás nechytly. Ale taky mi je nikdo necpe. Pokud se budu chtít kulturně obohatit, pojedu tam, kde mi to nabízí. Tam, kde je to přirozené a domácí. Jestli už mě nebaví sedět u nás v hospodě a chtěl bych poznat cizí země, zajedu si do hospody v Německu. Ovšem nazývat to, že někoho musíme nejdříve direktivně asimilovat do našich poměrů a zvyklostí kulturním obohacením, to je proti logice. Kdo koho tady tedy kulturně obohacuje? A to mluvím jen o tom kladném obohacení. Nerad bych, aby se výraz Kolínské noci stalo běžným evropským silvestrovským úslovím. Tedy ne, kulturní obohacení je slovní mýtus.

Vidíme tedy, že ve všech pomyslných bodech, které přicházejí v úvahu, není masová migrace žádným přínosem pro hostitelskou společnost. A že to jde napsat i bez xenofobů, nácků a plivanců na jiné lidi.

Autor: Petr Burian, blog.idnes.cz