Komunisté se snaží své činy z tehdejší doby rozmělnit, otupit svou brutalitu a přivést nás dnes, kdy fakta padesátých let jsou 60 až 70 let za námi, k pocitu „nechme to být, už je to tak dávno…“ Ale co od podobných čekat.

Výročí února se bohužel letos v médiích příliš nepřipomíná. Naštěstí Český rozhlas a Česká televize nejsou stále dostatečně „převychovány“ k nové době a výročí tam nezapadlo do nějaké okrajové zmínky.

Určitě není třeba připomínání výročí nějak ukrutně přehánět, avšak den, kdy skončila jakási „polodemokracie“ a nastal rychlý pád do totality, za důraznou každoroční zmínku stojí.

Pravda se má vědět

Dovoluji si proto vytáhnout ze své knihy „Nezhojené rány národa“ (vydané v roce 2012) výňatek věnovaný potenciálnímu zpochybňování minulé totality někdy v budoucnu. Citace je ze Zastavení třináctého, z kapitoly 37 „Na krutosti padesátých let se do jisté míry pozapomnělo“, z odstavce „Pravda se má vědět“.

Pravda se má vědět, aniž by její vyřčení vyvolalo nenávist. Protože slušný člověk, výjimečný i obyčejný, se zájmem o souvislosti anebo bez zájmu, člověk odchovaný kultivovanou dobou, v níž se systémově nevraždí, existuje svoboda projevu a uznávají se různé kultury, takový jedinec, pokud je navíc mírně naivní, si jednou může říci:

„Mučení člověka člověkem, a mít z toho ještě navíc radost? Dobít vězně zraněného na útěku po dopadení? Nahnat lidi na otrockou práci, teror k rodinám odpůrců, ničení občanů? Toho by se lidská bytost vyspělé civilizace nedopustila. To přece nemůže být pravda. To odporuje přirozenosti lidstva.“

Svědomí takového člověka se bude vzpírat těmto představám, protože on by nikdy nemučil. A protože ne on, tedy ani ti druzí toho nejsou schopní. Tak upřímně si bude přát uvěřit v neexistenci zvěrstev, až třeba nakonec, i pod tlakem různých popíračů, zapochybuje a zauvažuje:  

„Muklové to ve svých výpovědích určitě přehnali.“ A neuvědomí si, že kam on by nezašel, jiný ano, a nejen o kousek, ale rovnou o moc, moc dál. Přikročí-li navíc davový efekt a masáž mozku, leckdo se pak ocitne ještě mnohem dále, v těch nejhorších vodách. Lidé všeho schopní vždy v dějinách útočili pohotově, mnohem dříve, než se slušní lidé začali bránit.

Sbírat svědectví muklů

Různými logickými vývody lze zpochybnit vše. Pravdu to ale nezmění. Zvěrstva nacistických koncentráků a vyhlazovacích táborů už někteří lidé rozostřují i zpochybňují, přijdou i pochyby kolem zločinů komunistů.

I proto se nesmí udělat neprodyšná tlustá čára. Až zemřou poslední svědci, zůstanou jen záznamy. Proto se mají třídit archivy a sbírat svědectví muklů. Mají hovořit historikové a vznikat dokumenty, filmy, knihy, výstavy, semináře, přednášky.

Pokud bude mít člověk informace, i kdyby zapochyboval jeden, společnost zvěrstva komunismu ani nacismu ani jiná nepopře. Aspoň pár procent lidí by mělo vědět a procítit důkladně dobu minulou, mít ji uloženu v srdci; pak se neztratí paměť národa.