
Meze demokracie
URZA
[ad#textova1]
Je tedy zapotřebí většího počtu jedinců, aby se minimalizovalo riziko omylu? Proč pak tedy nehlasují lidé celého světa například o globálním přerozdělování? Kolik z evropských milovníků demokracie by do hlasování o násilné redistribuci bohatství dobrovolně přizvalo miliardy křováků z chudších částí světa? A jaké by byly jejich argumenty, proč ne? Padlo by něco o primitivech neschopných porozumět naší situaci? Ale kolik primitivních voličů v ČR ovlivňuje věci, kterým za mák nerozumí, jen na základě toho, že dostali klobásu či koblihu?
Nabízí se tedy otázka, proč by systém určování legitimity lidského jednání, který vykazuje absurdní výsledky v malém i globálním měřítku, měl být zrovna tím ideálem pro národní státy? Proč by měl být právě v této granularitě správný, když v každé jiné selhává? Samozřejmě nelze bez dalších argumentů shodit ze stolu možnost, že ačkoliv demokracie ve většině skupin povede k mizérii, zrovna na úrovni národních států funguje dobře; na druhou stranu nevidím žádný důvod, proč by tomu tak mělo být, když státy kolikrát představují celkem umělé politické konstrukty (například Československo si Masaryk vysomroval u jiných mocných).
Není to celé náhodou tak, že demokracie je inherentně amorální a nespravedlivá v každém měřítku, přičemž v hraničních případech to lze vidět na první pohled, zatímco v naší realitě zabraňuje střízlivému zhodnocení celé té mizérie státní indoktrinace, které jsme vystaveni od dětství.
