5.6.2014
Kategorie: Ekonomika

Jak centrální banky vedou válku proti Vašim úsporám

Sdílejte článek:

OD: MIKE THORNTON 05|06|2014

Martin Wolf je hlavní ekonomický komentátor vlivných Financial Times. Obdržel množství ocenění, pozic a hodností. Poprvé jsem se o něm dozvěděl od kamaráda, který se zúčastnil přednášky, kde pan Wolf zmínil, že nejlepší výzkum o trhu nemovitostí najdeme v Auburnu, ve státě Alamaba. Byl jsem celkem šokován, když pan Wolf následoval práci Mises Institutu.

 

[ad#hornisiroka]

 

Ale, moje mínění o panu Wolfa se postupem času stále zhoršovalo. Nových nížin dosáhl s jeho nedávným článkem, (Vymažme rentiéry levnými penězi z 6.5.2014), kde tvrdí, že politika levných peněz musí zůstat, zvykněte si. Co dělá jeho závěry tak zvrácené je, že rozumí následkům této politiky. Dokonce invokuje slavný Keynesův výrok co se týče “eutanazie rentiéra”, kde podporoval zruinování lidí, který dostávají úroky ze svých úspor.

 

Vidí problém jako nedostatečnou agregátní poptávku. Wolf považuje neudržitelný růst před rokem 2007 jako dočasný fix, spíše než příčinu krize, kterou způsobili centrální banky. Jeho argumentem je, že nízké úrokové sazby a kvantitativní uvolňování byli nedostatečnou politickou odpovědí. Jeho preferovaným řešením byli masivní programy veřejných prací financované vládními deficity. Ale, on věří, že vlády si odmítnou půjčovat k budování těchto “produktivních aktiv.”

 

To je klasická keynesiánská logika: vyřešit problémy způsobené dluhovou a monetární expanzí dalším dluhem a peněžní expanzí. S vládami zdráhajícími se zvyšovat utrácení, dochází k závěru, že je nutné zůstat u druhého nejlepšího řešení – politiky levných peněz skládající se z ultra-nízkých úrokových sazeb a kvantitativního uvolňování. Mimo to poznamenává, že “opatrný rentiér už teď není důležitý. ”

 

Wolf je nestydatou hlásnou troubou vládnoucí mocenské elity. Jasně a správně popisuje, co tahle politika docílí – levné peníze poškodí většinu lidí v ekonomice, hlavně pracovníky, spořitelé a redistribuuje bohatství k vládnoucí elitě. Skupina poražených politikou levných peněz zahrnuje široké kategorie pojišťovnictví, důchodce a domácnosti. Dávno známý výsledek byl potvrzen studií McKinsey globálního institutu, na kterou odkazoval Wolf.

 

Pojištění je mnohem důležitější než si většina lidí myslí. Pojištění nás ochraňuje při ztrátě života (životní pojištění), zdraví (zdravotní pojištění), nebo bydlení (pojištění domu proti povodním, požáru) nebo auta (pojištění vozidla). Také tady máme povinné ručení a různé typy podnikatelských pojištění. Pojišťovací společnosti nabízejí motivaci být lepšími řidiči, udržovat dům v bezpečí, žít zdravějším životním stylem a snaží se eliminovat morální hazard. Pojišťovací společnosti jsou poškozovány politikou levných peněz, protože jejich úroková návratnost na jejich investice je nižší než aby pokryla požadavky na vyplácení svých závazků. To poškozuje pojišťovací společnosti a jejich pojištěnce, protože to vyžaduje vyšší pojistné a zvyšuje pravděpodobnost bankrotu pojišťovacích společností.

 

Důchodové správcovské společnosti a úspory na důchod jsou taky poškozované politikou levných peněz. Tyhle společnosti vznikly pro to, aby vyřešili problém toho, že se lidé dožívají vyššího věku důsledkem větší prosperity. Tím, že spoříte přes svoji pracovní kariéru, vytváříte si příjem pro váš důchod. Politika levných peněz a nízké úrokové sazby odrazují od spoření a zároveň je velice těžké pro důchodové společnosti získat dostatečné výnosy pro své investice, nutné k tomu, aby mohli vyplácet penze. To samé platí pro jednotlivce, kteří si spoří na důchod.

 

Aby dosáhli vyšších výnosů, penzijní fondy a lidé spořící na důchod byli nuceni investovat do více riskantních instrumentů. Spořicí účty, peněžní fondy, certifikáty a vklady a krátkodobé vládní bondy vynášejí méně než 1 procento a po daních a inflaci ztrácejí kupní sílu. I tak centrální banky nutí tyhle lidi investovat do akciového trhu a dluhopisů pochybné kvality s pravděpodobností vysokých ztrát v budoucnosti.

 

Třída označována jako “domácnosti” jsou v podstatě všichni kromě malé skupiny lidí, kteří benefitují z politiky levných peněz. Domácnosti jsou poškozovány mnoha způsoby, včetně slabého trhu práce, klesajících reálných mezd a negativního dopadu na úspory. Tak je to poškodilo tím, že je to povzbuzovalo k tomu, aby na sebe vzali extrémně vysoké množství dluhu, většina, kterého přichází s mnohem vyššími úroky.

 

Vítězi politiky levných peněz jsou vlády, velké korporace a velké banky v USA. Nízké úrokové sazby jasně benefitují ty, co si půjčují s nízkými úrokovými sazbami a vlády, banky a korporace si půjčují nejvíc. Obecně, uměle nízké úrokové sazby benefitují kapitál a poškozují práci. Politika levných peněz centrálních bank pomáhá bankám, stejně jako dotovaná mouka pomáhá pekařům. Bankám je taky pomáháno různými formami vládníchbailoutů.

 

Politika levných peněz umožňuje velkým korporacím lehce si půjčit velké množství peněz za velmi nízké sazby. Taky táhne ceny akcií vzhůru, protože ty představují alternativní formu úspor, oproti klasickým vkladům, které přinášejí negativní výnos. Také to umožnuje korporacím kupovat si velice levně spět své akce pomocí úvěru. Bublina na akciovém trhu je přímým efektem politiky levných peněz centrálních bank.

 

Pan Wolf a centrální bankéři v celém světě si myslí, že politika levných peněz může zvýšit ceny akcií a to bude vést k udržitelnému růstu investic, vyššímu utrácení spotřebitelů a vyšší agregátní poptávce. Ve skutečnosti politika levných peněz způsobuje v ekonomice bubliny, které jsou inherentně nestabilní a nakonec prasknou. Mělo by být jasné, že poškozování pracovníků a spořitelů a benefitování bohaté vládnoucí třídy není cesta jak vrátit ekonomiku k udržitelnému růstu. Tím pádem politika levných peněz je podvodem gigantických globálních proporcí.

 

 

Dosáhnout ekonomického zotavení a růstu vyžaduje poprvé porozumění toho, co způsobilo krizi v první řadě. Nedostatek agregátní poptávky je důsledek krize, ne její příčina. Nedostatek agregátní poptávky je krize, ne její příčina. Příčinou krize je politika levných peněz nadměrného vládního utrácení a dluhu. Pokračovaní v politice levných peněz a vládního utrácení pouze zhorší negativní důsledky krize.

 

Řešení spočívá v: 1. Centrální banky by neměli mít žádnou měnovou politiku a neměli by zasahovat do výšky úrokových sazeb. 2. Statní rozpočty by měli být vyrovnané a postupně by se měli redukovat. 3. Vládní regulace, dotace a daně by měli být eliminovány. 4. Půda, práce a kapitál by měli být transferovány z veřejného sektoru do soukromého sektoru. A po páté programy, co zatěžují budoucí generaci, by měli být ukončeny.

 

Hroznou ironií je, že když Keynes schvaloval eutanazii třídy rentiérů, mluvil o mocné třídě monopolistických kapitalistů a aristokratů. Když pan Wolf mluví o eutanazii rentiérů, tak cílí “pojišťovnictví, důchodce a domácnosti”, s politikou, která enormně pomáhá třídě lidí, kterou Keynes chtěl vyhubit.

 

Z anglického originálu přeložil Mike – zdroj: epshark.cz

Text vyšel na webu mises.org

 

[ad#velkadolni]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...