Nová tvář v čele CDU

Předsedkyní strany se stala Annegret Kramp-Karrenbauer. Co to znamená pro budoucnost partaje?

Milí čtenáři, ptáte se mě v mnoha e-mailech a zprávách na to samé: co čekám od CDU, které nově předsedá sárská politička Annegret Kramp-Karrenbauer, zvaná krátce AKK? Mým favoritem byl Friedrich Merz, takže psát objektivně o jeho protikandidátce je těžké. Ale pokusit se o to můžu.

Při pohledu na fotky a videa z pátečního hlasování si nemůžete nevšimnout výrazu úlevy a radosti, který se objevil na tváři Angely Merkel po ohlášení výsledků. AKK byla její favoritka, i když kancléřka sama ve své řeči před volbou nedoporučila svým spolustraníkům žádného z kandidátů.

Začít bychom tedy mohli odlišnostmi, které mezi oběma dámami jsou.

1. AKK má, na rozdíl od své bezdětné předchůdkyně, tři děti.
2. V malé spolkové zemi jménem Sársko, kde působí, se jí na jaře 2017 podařil velmi dobrý volební výsledek: získala pro CDU celkem 40,7 % hlasů, nárůst o 5,5 % proti roku 2012. To je významná výjimka v trendu, jinak totiž CDU/CSU v posledních letech ve volbách spíše ztrácely.
3. Proti AM je AKK ekonomicky více doleva, od jejího protikandidáta Friedricha Merze ji dělil nutný kus cesty. Byla například už roku 2013 pro zavedení celospolkové plošné minimální mzdy, což byl tradiční volební prvek sociální demokracie, který CDU/CSU dlouho odmítaly akceptovat.
4. Společensky zastává o něco konzervativnější pozice, než AM. Chtěla by například obnovit povinnou vojenskou službu, nesouhlasí se zavedením stejnopohlavního manželství, byla by pro deportaci zločinců do Sýrie. Když nastaly v Sársku situace, že běženci odmítali přijmout jídlo z rukou žen, řekla, že v takovém případě mají být o hladu. Její vláda zavedla v Sársku už roku 2016 povinnost zjišťování věku u běženců pomocí rentgenu, vzniknou-li pochybnosti o jejich nezletilosti (třetina testovaných se ukázala být dospělými). Samotné rozhodnutí kancléřky otevřít v roce 2015 hranice však nikdy nekritizovala a ještě nyní v listopadu potvrdila, že za ním stojí.

Ještě, než budeme pokračovat dále, měli bychom zmínit jednu zajímavou okolnost páteční volby. Do křesla generálního tajemníka strany si nově zvolená AKK prosadila předsedu mládežnické organizace („JU“), Paula Ziemiaka. Ten přitom platí jako člověk blízký Merzovi a před volbou prohlašoval, že podpoří kandidáta ze Severního Porýní-Vestfálska (tj. buď Merze, nebo Spahna).

Proč si jej AKK „vzala k sobě“? Novináři spekulují o možnosti, že mezi ní a mládežníky, kteří měli na sněmu přes sto delegátů z tisíce, došlo k nějakému zákulisnímu dealu: podpora AKK proti Merzovi výměnou za důležitou pozici. Generální tajemník CDU má nezanedbatelné personální pravomoci.

Slabina těchto spekulací je, že nejsou podpořeny žádnými důkazy, pouze podivností a neočekávaností této rošády.

Poměr hlasů v druhém kole volby, 517:482, odráží značnou vnitřní rozdělenost strany, co se směřování týče: zůstat ve středu pole a soutěžit o hlasy spíše se Zelenými, nebo se pokusit vrátit doprava a získat zpátky nějaké ztracené ovečky? Nakonec tedy velmi mírným poměrem převážila ta první možnost. První bleskový průzkum agentury Forsa po zvolení AKK je výmluvný. CDU o tři procenta posílila a Zelení zároveň tři procenta ztratili, ostatní strany se téměř nepohnuly.

To podle mého názoru znamená, že CDU bude dále krvácet voliče z pravého boku. Konkurují jí tam hned tři strany. O dvou se všeobecně ví, ta třetí se teprve vynořuje, ale může být stejně nebezpečná.

Značně etablovanými protihráči jsou liberálové z FDP, silní v bývalém Západním Německu a přitahující hlasy různých živnostníků, podnikatelů apod. Ty by případný Merzův úspěch nejspíš zdevastoval, ale AKK se nemusejí bát. Jejich postoje k zásadním ekonomickým otázkám jsou značně odlišné.

Pět let se rovněž na pravé straně spektra vyskytuje AfD, profilující se vůči imigrační politice kancléřky Merkelové a vůči jí samotné. Zdá se, že i tam volbu AKK spíše přivítali, protože její blízkost ke kancléřce znamená, že ta samá hesla půjde použít i proti ní. (I když nutno přiznat, že „Annegret Kramp-Karrenbauer muss weg!“ se skanduje dost špatně.)

Pak jsou tu ale ještě v Čechách téměř neznámí Freie Wähler, kteří letos v Bavorsku zaznamenali velmi dobrý výsledek a dostali se do bavorské vládyjako koaliční partner. FW nejsou výlučně bavorská strana. V Bavorsku jsou nejsilnější, ale pavučina jejich organizace se pomaličku roztahuje i do sousedních zemí. Při říjnových volbách v Hesensku „udělali“ 3 procenta, což sice nestačilo na vstup do Landtagu, ale ukazuje to na významné posílení jejich pozice, kdy počet jim odevzdaných hlasů se více než zdvojnásobil. V listopadu 2018 ohlásili čtyři ex-poslanci AfD v Meklenbursku, že zamýšlejí spolupracovat s tamními FW.

FW jsou strana venkovských starostů, silně prosazující svébytnost regionů a posílení přímé demokracie. To jsou myšlenky, které se do jižního Německa šíří ze sousedního Švýcarska. Freie Wähler by jednoho dne mohli CDU na zemské úrovni odčerpávat citelné procento hlasů z venkova a malých měst. (V místních volbách už se tak dávno děje.)

Na novou předsedkyni čekají v nadcházejícím roce hned čtyři těžké úkoly: eurovolby v květnu 2019 a volby do zemských sněmů ve třech východních zemích (Sasko, Durynsko, Braniborsko), kde už teď má CDU dost oslabenoupozici. (Konají se i volby v Brémách, což je ale rudozelená bašta, jejíž charakter se nejspíš nijak nezmění.)

Evropské volby si netroufám odhadnout, ale tři východoněmecké kampaně budou pro novou předsedkyni pořádným ořechem k rozlousknutí. Záleží na tom, zda se jí podaří setřást image „Merkel 2.0“, které nyní u svých nejtvrdších protivníků má.

Kdybych měl v tuto chvíli hádat, zda ano, tipoval bych spíše, že ne. Ale bude férové dát teď AKK nějakou dobu hájení – třeba oněch obvyklých sto dní. Ať ukáže, co umí a neumí.