26.9.2018
Redakce
0
Kategorie: Politika

Jak Miroslav Kalousek zablokoval diskutéra

Sdílejte článek:

MICHAL MALÝ

Pokud je člověk politik, musí počítat, že jej lidé nebudou jen chválit. Vyjádřil jsem se kriticky k hysterii kolem sirotků ze Sýrie, kteří sirotky nejsou a označil věc za volební politickou PR akci. Za populismus jsem kritizoval i Miroslava Kalouska a jeho akce byla bezprostřední. Zablokoval mne.

 [ad#textova1]

Osobně si myslím, že politik, který se bojí názoru voliče a blokuje jeho příspěvky, je srab. Inu, kdeže jsou ty doby, co byl Miroslav Kalousek na výsluní a do České televize chodil jako domů. Kdy byl  „ekonomickou“ hvězdou. Stejně je zajímavé, že je Miroslav Kalousek dlouhodobě obviňován z rozkrádání, korupce, alkoholismu. Nic se neděje, život běží dál a lidí si na to tak nějak zvykli. Policie nic neřeší, ostatně, vše je promlčeno.

Tak dovolil jsem si pouze slušně „dloubnout“ do pana Kalouska, který na můj článek „50 dětských sirotků není dětmi ani sirotky, ale jsou volební PR“ na twitteru zareagoval takto:

 

A pak mne Mirek zablokoval. Mirek psát můžu, poznali jsme se v roce 1990 a tykali si. Pak jsme se vzájemně ztratili z očí a Mirda vystřídal několik politických stran. Když mne bloknul, tak jsem následně zveřejnil na facebooku tyto posty – inu, politikům je třeba odpovídat:

Kalda musel bejt doslova sťatej, když nerozeznal to, že nač reaguje není video, ale psaný text. Ale jo, chápu, byla povodeň, nespal tři dny a vzal si prášky. Chudák politik…

Praha je zaplavena bilbordy TOP09, na kterých Jiří Pospíšil a Hana Marvanová slibují vše, mimo hodinek s vodotryskem. Kde byli a co dělali politici TOP09 dosud?  Oni nebyli v zastupitelstvech Magistrátu a městských částí? Oni nenavrhovali, nekonali, nesnažili se a dnes slibují? Kde na tu kampaň strana bere prostředky, když se řítí do propadliště politických dějin? Humanitární aktivity Miroslava Kalouska ve věci syrských sirotků, jež sirotky nejsou, jsou zajímavé při srovnání, jak Miroslav Kalousek humanitárně nakládal se státním rozpočtem.  Dovolím si připomenout můj blog z července 2014:

Americký velvyslanec v Praze William Cabaniss mimo jiné před lety prý uvedl, že „Kalousek si přišel při plánování nákupu švédských gripenů na tolik peněz, že si teď může dovolit být nejpoctivější muž ve vládě”. Musím však připomenout, že o Gripenech se rozhodovalo v letech 2000 – 2004 a v té době nebyl Kalousek členem vlády, byl až od listopadu 2003 předsedou KDU a v letech 2002 – 2006 působil jako předseda rozpočtového výboru, tedy i v době, kdy vláda definitivně rozhodla i o Pandurech. Proč tedy velvyslanec prohlásil, co prohlásil a proč to nikdy nebylo šetřeno? Ale vezmu popořadě, jaké kauzy kolem Miroslava Kalouska v mediích proběhly, připomenu jen ty nejvíce propírané: V lednu 1993 byl Kalousek jmenován ekonomickým náměstkem ministra obrany. V té době začal prodej armádního majetku bývalé federace a Kalousek měl na starost výběrová řízení a další činnosti spojené nejen s prodejem armádního majetku, ale i s armádními zakázkami.

V roce 1994 uzavřel Kalousek smlouvu s firmou Anex-Cirus Jiřího Andrlíka na dodávku 2310 ks padáků pro armádu. U soudu se pak zjistilo, že firma v době podpisu smlouvy ještě nebyla zapsána v obchodním rejstříku, padáky nebyly funkční a tak zahynuli nevinní vojáci. Smlouva byla uzavřena ale tak šikovně, že soud nařídil ministerstvu koupit další nefunkční padáky na 114 milionů korun.  Armáda tak zaplatila stovky milionů za nefunkční padáky, díky kterým zemřeli vojáci – údajně však „jen“ jeden.

Rok 1995 – smlouva na modernizaci tanků T-72 s italskou firmou Oficcine Galileo a izraelskou firmou Nimda. Původně chtěla armáda zmodernizovat 353 těchto strojů, v roce 2000 jejich počet snížila na 140 a nakonec na 30. Přitom, aby naše „tankové vojsko“ mělo smysl, bylo by třeba minimálně 300 strojů. Vláda nakonec rozhodla o prodeji tanků a projekt modernizace zastavila. Stál 19 miliard.

Rok 1997 – tendr na Štábní informační systém, který zadalo ministerstvo obrany v roce 1997 firmě EDS (Electronic Data Systems). Tendr sice vyhrála v prvním kole firma Unisys, která dala výhodnější podmínky, ale Kalousek výběrové řízení zrušil a vyhlásil nové a opět vyhrála společnost Unisys. A tak byla nabídka EDS označena za „výhodnější“. V červenci 1988 prohlásil pracovník EDS Jan Březovský, že firma byla nucena jako provizi za přidělení zakázky zaplatit lidoveckým představitelům 50 milionů korun. V roce 2002 byla tato zakázka ukončena a tento systém nesplňuje dané požadavky dodnes. Stál více než miliardu Kč.

Rok 1997 – prodej kasáren na nám. Republiky: Byla podepsána kupní smlouva s developerskou firmou EPF, která koupila areál kasáren u pražského Náměstí republiky.za směšných 900 milionů korun. Smlouva byla ale uzavřena tak, že stát tyto peníze posléze firmě EPF nejen vrátil, ale přidal dalších asi 500 milionů jako odškodnění. Smlouva totiž zaručovala EPF plné odškodnění, nebudou-li budovy prázdné, a přitom v budovách sídlila tehdy Akademie věd. Na to Kalousek zapomněl (???), smlouvu podepsal a stát vyplatil na odškodném zhruba stejnou sumu jakou dostal jako kupní cenu. Dalších asi 500 milionů vyplatil stát jako náhradu za nepřímé škody, které na firmě EPF vymohli její smluvní partneři jako náhradu za zpoždění projektu.

Rok 1997 – vyvrcholení aféry s firmou Zeman&Zeman, která získala zakázku na dodávku potravin armádě v hodnotě miliard korun bez výběrového řízení. V souvislosti s touto zakázkou byla na ministerstvu obrany uplácena řada důstojníků, a jeden z nich byl přistižen při přebírání statisíců korun od zástupce firmy Zeman & Zeman. Tehdejší ministr obrany Michal Lobkowicz se vyjádřil, že „má indicie, že to není jednotlivec, ale více lidí, kteří jsou v aféře zapleteni.“ Zeman&Zeman přišla o zakázku, okolnosti začala vyšetřovat policie a firma byla vzápětí vytunelována a uzavřena. Prokurista a spolumajitel firmy Zeman&Zeman David Petrovický, zeť dalšího spolumajitele Jindřicha Zemana, byl unesen ozbrojeným komandem ze své vily u Havlíčkova Brodu a beze stopy mizel.

Miliardy šly na výstavbu či opravy kasáren s moderními kotelnami, které armáda záhy opouštěla. Podobně i letiště. Měnily se Mig-29 za polské vrtulníky Sokol, které pak většinou nelétaly, letadla L-159 nás podle expertů stála částku limitně se blížící stovce miliard. Nesmyslné zakázky, často předražené, často spojené s podezřením z korupce, provázely působení Miroslava Kalouska v politice zejména v letech 1993 – 1997, a pak v letech 2002 – 2013, kdy byl nejprve předsedou rozpočtového výboru a následně v období 2007 – 13 ministrem financí. V té době zadala vláda další desítky problematických zakázek, často bez výběrového řízení a opět s podezřením na korupci.

Ještě jako ministr financí podnikl Kalousek kroky ve prospěch svého dlouholetého známého Josefa Šťávy. Ten přitom v arbitráži proti státu, jehož zájmy měl ve své roli Kalousek zastupovat, usiloval o bezmála patnáct miliard korun. To, že Kalousek šel bechyňskému podnikateli na ruku, dokládá oficiální korespondence, kterou má server Aktuálně.cz údajně k dispozici. Jak vyplývá z dalších dokumentů, po odchodu někdejšího lidoveckého ministra stát Kalouskův postoj revidoval a vydal stanovisko ve Šťávův neprospěch. Šlo o dělení miliard, které se podnikatel snažil na státu vymoci v kauze známe jako Diag Human.

A něco málo závěrem: V roce 1999 zakoupil Kalouskův přítel, zbrojař Richard Háva, za šest a půl miliónu korun byt na pražském Veleslavíně. Brzy jej však prodal příbramskému podnikateli Lubomíru Kašákovi, Kalouskovu švagrovi. Ani on se však nenastěhoval – na rozdíl od Miroslava Kalouska. V září 2002 byl u Orlické přehrady Kašák zastřelen. Pachatelem byl Kašákův společník Zdeněk Němec. Jenže i jeho nalezli s kulkou v těle. Tou dobou již policie šetřila desetimilionové zakázky, které jejich firma IDOS získávala od příbramské radnice řízené lidovcem Josefem Vackem.

Podle sdělovacích prostředků byla pětiprocentní spolumajitelkou společnosti IDOS také Kalouskova manželka Radka. Té po Kašákově smrti připadl veleslavínský byt. Shodou okolností totiž měla v ruce směnku, podle které jí bratr dlužil přesně oněch 6,5 milionu korun. Směnka a byt se tedy v dědickém řízení započetly. Inu, ten život si s člověkem někdy prapodivně zahraje. Nebýt ale nesmyslných a předražených zakázek a privatizací pod cenou, možná by ČR neměla žádný státní dluh. Dnes ale každý občan ČR „dluží“ 166 000 Kč – viz: http://www.verejnydluh.cz/.

Ano, znovu připomínám – Miroslav Kalousek nebyl nikdy kompetentními orgány obviněn ani souzen. Podezření je však mnoho a trvají. Dle zákona je Miroslav Kalousek „čistý“. Ale jste si opravdu jisti, že mám mandát na to, aby tu hulákal, kdo krade, kdo je pod vlivem alkoholu, určoval co je „morální“ a sliboval nějaká zlepšení, když se 28 let podílel na devastaci této země a byl jedním z těch, kdo ji dovedli tam, kde dnes je. Tak jeden vzkaz pro Kaldu od člověka, kterého si velmi vážím:

Napište Miroslavu Kalouskovi na twitter, ale počítejte s tím, že když se mu to nebude líbit, tak Vás zablokuje. Jak říkám, politik, co se bojí názoru kritika, je srab.

Někteří slibují to, na co roky kašlali a drancovali rozpočty. Jiní byli zase vytaženi z klobouku, bez jakýchkoli politických zkušeností partajemi a dle návodu PR slibují. Já neslibuji.  Za mnou je poctivá práce. O nás musíme rozhodovat sami.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Michal Malý

michalmaly

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (22 votes, average: 4,77 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky