Nekonečnému dobru docházejí prachy

.

Příčiny, proč ekonomiky nerostou, známe. EU i jednotlivé státy vytvořily ve jménu nekonečného Dobra prostředí tak komplikované předpisy, regulacemi, výkazy, kontrolními hlášeními a pokutami, že kromě velkých korporací podnikají už jen podvodníci a sebevrazi. (Byrokratické šílenosti „z centrály“ a „z členských států“ se navzájem posilují, dodám k věčným sporům, zda je na vině Brusel či jednotlivé státy.)  Korporace a podvodníci žádný růst nezařídí. Sebevrazi to sami neutáhnou, mají jak známo krátkou životnost. EU se dostává do ekonomicko-politické pasti. Bez růstu regulací přijde o podporu svých nejvěrnějších – přebujelé byrokratické třídy – a škrtáním dotací přijde o poslední důvod, kterým svou existenci zdůvodňuje lidu prostému. 

.

Že zatím nenastal kolaps si vysvětluji dvěma aspekty: Jednak nespornou pracovní výkonností stamilionů Evropanů, jednak tím, že čerpáme „kapitál“, vytvořený v Evropě během dekád relativně liberální ekonomiky (na „západě 50.-90. léta, u nás zhruba 90.-00. léta). Ekonomiku táhnou tehdy založené firmy, tehdy vystudovaní inženýři, živnostníci, kteří své živnosti rozjeli v těch dobách. Jenže staré firmy nutně kostnatějí, chlapi a baby, kteří je založili a vedli, nás pomalu ale jistě opouštějí. 

Všichni známe průvodní jevy socialistických ekonomik – prázdné regály, ošuntělost, nekvalitu, neochotu personálů atd. Zapomínáme ale, že všechny socialistické průšvihy následovaly po rozvracení příslušných ekonomik nějakou velkou válkou – ať už to byla první světová, která rozbila carské Rusko a Německo, druhá světová, která zničila půl Evropy, dekolonizační války v některých částech Afriky, nebo sto let válek a revolucí v Číně a Indočíně. Evropská Unie – snad poprvé v dějinách – zavádí plnokrevný přeregulovaný socialismus v podmínkách ekonomické prosperity, ba blahobytu. Je to neopakovatelný experiment, při kterém bude sešup do rozvratu a chudoby pomalejší, tržní nerovnováhy se budou objevovat zvolna, zchátralost a nedostatky budou zpočátku skoro neviditelné. Skončí to však stejně – a naše generace má jedinečnou možnost to zažít a sledovat. 

Zatím „jen“ docházejí prachy. 

Všimněte si, že jsem se v textu vyhnul referencím na islámskou imigraci. Ta ten rozvrat nutně urychlí. Přišel by však i bez ní.