11.7.2018
Redakce
0
Kategorie: Politika

Před komunálními volbami: Babišův Hamáček, nebo Hamáčkův Babiš?

Sdílejte článek:

MARTIN KONVIČKA

V politickém románu Podvolení francouzského autora Michalea Houllebecqua požadují islámisté po vítězných volbách jediné ministerské křeslo – školství. V “měkké totalitě” je hlavní ovládnout mysl mladých lidí. V “tvrdé” totalitě, jaká vypuká třeba v dnešní Británii, dosadili mohamedána rovnou na vnitro. První kroky islámofila Hamáčka na českém vnitru směřují britskou cestou…

 [ad#textova1]

Šéf krachující sedmiprocentní strany Hamáček si za nezájmu veřejnosti – začaly prázdniny, byly letní svátky – jediným škrtem péra vytřel svůj papalášský zadek s Ústavou, Parlamentem, patriotickou opozicí i svým vládním šéfem, “premiérem” Babišem. Jeho úřad vydal “doporučení” obcím, aby na volební seznamy zahrnuly i v obcích žijící cizince, pokud jsou občany EU. Stačí jim přechodný pobyt. Vnitro se odvolává na pozapomenuté soudní rozhodnutí z roku 2014, opřené o “přímý účinek práva EU”. Jinými slovy, pokud se cosi píše v některém ze statisíců bruselských dokumentů, a současně se to hodí do krámu probruselským hujerům, tak to podle Hamáčka platí i v ČR, i kdyby věc český Parlament neschválil ani neprojednával. Takto přímočaré nebylo ani totalitní vazalství bolševické – zákony Nejvyššího sovětu SSSR či Stalinovy a Brežněvovy dekrety přece jen vyžadovaly souhlas tuzemských komunistů. Snad jen protektorátní poměry jsou s dnešní dobou srovnatelné.

“Jak můžete srovnávat EU s totalitním bolševismem či protektorátem, nemáme přece gulagy ani neplynujeme Židy”, může namítat čtenář. Dovolím si vsuvku. Jak brilantně ukázal největší současný český filosof, Jiří Fuchs (například zde), totalitní režim nelze definovat výčtem průvodních znaků – tajná policie, právní zvůle, násilí, plynování lidí apod. – protože existovaly totality, které některé z těchto znaků neměly a současně si lze představit některé tyto činnosti v uspořádání ne-totalitním. Když se dvě party neandrtálců servaly sekeromlaty, totalita to nebyla a když po sobě evropské armády ve Flandrech střílely plynovými granáty, totalita to také nebyla. Výlučným znakem totality je snaha státní moci o totální převýchovu, přetvoření, každého jednoho občana a celých národů, za účelem nějakého “vyššího dobra”, přičemž úžasnost toho dobra ospravedlňuje použít jakékoli prostředky. V tomto smyslu EU totalitou je, byť volba prostředků kolísá případ od případu (od uplácení celých sociálních vrstev, přes umělý krach národní ekonomiky jako v Řecku, zaplavení země násilnickými hordami jako v Německu, až po zavírání kritiků režimu jako v Británii).

A ještě jednu vsuvku si neodpustím. My, kdo žijeme ve středoevropském prostoru, víme, že pokud se něco v zákonech, předpisech, nařízeních a vyhláškách dá zneužít, zneužito to bude. Zřetelně nám to připomněla 90. léta, kdy na zneužívání záměrně i nezáměrně “děravých” zákonů rostla finanční impéria, například to Babišovo, zatímco poražení se kutáleli v sudech do přehradních nádrží. Viděli jsme to po vstupu do EU, kdy se celé “agendy” pár škrty lobbistova péra měnily v opak původního záměru. Takto nám místo ochrany přírody rostly lány slunečníků, větrníků a řepky olejky, opět ve prospěch finančních impérií – včetně toho Babišova. Uvidíme to i nyní, u cinknutých komunálních voleb.

Možností, jak zneužít “volební právo občanů EU s trvalým i přechodným pobytem” je spousta. Nedělo by se zas tolik, kdyby šlo o volební právo pro nějakého toho italského zmrzlináře, německého inženýra či učitelky francouzštiny. Situace se však mění, jakmile se do hry dostává slušně zorganizovaná nátlaková skupina, která má zneužívání zákonů hostitelských zemí v popisu práce. Tou skupinou jsou samozřejmě mohamedáni, mohamedánů s občanstvím zemí EU jsou po Evropě miliony a ovládnutí malých i středně velkých radnic skrz “přechodné usazení” pár autobusů příbuzných je pro ně triviální operace. Máme u nás příklady vznikajících “arabských” vesnic – jako jsou Modlany u Teplic – máme u nás mohamedány skupované lázně (krom profláknutých Teplic třeba Lázně Bělohrad, Darkov u Karviné nebo Klimkovice na Ostravsku). Máme u nás chudé a úplatné radní, kteří mohou být podobným nápadům nápomocni. Máme u nás “vymírající” vesničky s hrstkou voličů, kde stačí jeden řádně motivovaný občan, který si k sobě “zapíše” dvacet nájemníků.

To vše se letos na podzim bude dít – a vina půjde za Hamáčkem.

Drzost socialistického ministra vysvitne, když si uvědomíme, že s oním “volebním právem cizinců” už před pár lety vystoupila osoba srovnatelně hnusná – ombudsmanka Šabatová. Tu však protesty občanů a Parlament stačily zastavit. Hamáček, na rozdíl od Šabatové protřelý funkcionář, neponechal nic náhodě.

Právem se naskýtá otázka, kdo vlastně v dnešní české vládě hraje první housle. Je to charismatický, leč poněkud prostoduchý kramář Babiš, nebo to je navenek šedá myš, ve skutečnosti však protřelý papaláš Hamáček? Babiš si možná neuvědomuje, jakou past mu Hamáček nachystal. Zjistí to, až Hamáčkovi miláčkové ovládnou první viditelnější radnici (mohou to být Teplice, ale mohu se mýlit), národ bude zděšen – a rozzlobí se na premiéra. Možná situaci jen podcenil (a nechce po “koaličních partnerech” řvát kvůli zdánlivé prkotině). Nakonec, na rozdíl od Hamáčka není na politice závislý, umí i něco jiného než intriky.

Hamáček, absolvent pedagogické fakulty a “funkcionář od narození”, nic jiného než intriky neumí. Intriky však umí skvěle. Papaláši jeho typu – a to by si měl Babiš uvědomit – do politického důchodů neodcházejí. Umírají buď ve funkci, nebo ve vězení či u nějaké zdi, ale neznají nic mezi tím. Aby se vyhnuli druhé a třetí možnosti, udělají cokoli. Bez mrknutí oka podrazí koaličního partnera, s ledovým klidem spáchají otevřenou vlastizradu.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Martin Konvička

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Mnichov v Istambulu

    LUBOMÍR VYLÍČIL Všichni, kdo alespoň po očku sledují vývoj na Řecko Turecké migrační frontě vědí, že z nedávného jednání se