Komunisté se nikdy nezmění

• Motto “Rty spravedlivého připravují pastvu mnohým, ale pošetilci umírají na to, že jsou bez rozumu.” (Přísloví Šalamounova, Druhá sbírka, 10.20),

Komunisté byli, jsou a zůstanou stále stejní. Jedná se o stranu, jíž se příčí jakákoli forma demokracie, k prosazování svých cílů si vždy volili, volí a budou volit tlak a násilí. Ve svém posledním prohlášení komunisté tvrdí, že jim jde o budoucnost České republiky a o důstojný život jejích obyvatel. Ten, kdo si pamatuje, jak za soudruhů bylo, se tomu musí smát. Jakoupak budoucnost mají komunisté na mysli? Opět se spřáhnout s Ruskem a ocitnout se až na samém dně? Důstojný život obyvatel. Jakoupak důstojnost mají na mysli? Vždyť soudruzi neznají nic jiného než prosazování své ideologie za cenu potlačení demokracie, opět by do našich životů vstoupila diktatura a násilí. Perzekuce. To soudruhům šlo též. Soudruzi neuznávali jinou pravdu než tu svou, důstojnost lidí jim byla jaksi ukradená a teď mají opět ústa plná svých propagandistických frází, kterým bohužel někteří lidé naletí. To, co nám tu za své vlády soudruzi předváděli, je snad dostatečným důkazem toho, abychom je drželi na uzdě.Komunisté zlikvidovali soukromé podnikání, znesvobodnili média a zveřejňovali jen to, co se jim hodila. Cenzura a špiclové byli úplně všude. K tomu nevýkonná ekonomika, šmelina všeho druhu, rozbujelá korupce. A do toho bolševické fráze o zahnívajícím kapitalismu…

Soudruzi sice tvrdí, že jsou levicovou stranou, ale dali se do holportu s jedním z nejbohatších “kapitalistů” u nás. Aby spolu s ním mohli prosazovat svůj program. A o čem to vše může být? Že do našich životů bude stále víc vstupovat cenzura, média budou podléhat tomu, co si vládnoucí strana přeje, aby se objevilo v tisku. Opět se bude psát o nepodstatných věcech, aby ty podstatné unikly bystrému oku čtenáře. V tomto tónů se jaksi rýsuje blízká budoucnost naší země. To, čeho jsme v současnosti svědky, je jakási splácanina všeho druhu, jako když kočička s pejskem pekli dort. Ale to bylo v pohádce. V naší zemi se však o žádnou pohádku nejedná. Jde o novodobou truchlohru, neb kde se soudruzi objeví, jde vždy o tragédii pro lidi, kterým se demokracie stala každodenní nutností.

Po každé slotě opět vyjde slunce a svými paprsky prohřeje životy lidí. Po současné politické splácanině, jež má být naší novou vládou, znovu přijdou dny, proteplené slunečnými paprsky a novou nadějí. Ale na to vše si budeme muset ještě počkat. Naděje neumírá, je zapotřebí, aby se všichni demokraticky smýšlející lidé v naší zemi spojili a dodávali si vzájemně víru, že novodobý politický paskvil tu nebude věčně…

 [ad#pp-clanek-ctverec]