23.3.2018
Kategorie: Společnost

Šťastnou cestu kamaráde náš …

Sdílejte článek:

PAVEL B. REICHL

Malinká, zlatohnědá kulička. Vystrašená z nového prostředí a nových tváří okolo sebe. Krčící se v koutku a pokukujíc po okolí. Pláč za mámou od které Tě vyrvali příliš brzy.

[ad#textova1] 

Pamatuji si na první noci, kdy jsme se doma všichni báli, že to nepřekonáš. Pamatuji se na chvíle, kdy Ti Erika dávala mléko z prstu a ty jsi ho opatrně slízával, abys pak za pár dnů už sám dokázal najít cestu k misce.

Taky si přesně pamatuji ten okamžik, kdy jsi si vybral Eriku jako svou celoživotní lásku a svou paničku. A ona Ti nabídla téměř to samé. Celých deset let jste si poskytovali potěšení, ale dokázali jste spolu i smutnit. Jako tenkrát, když jsi lítal jako blázen a vlítl jsi pod auto. Další bezesné noci a Ty jsi v sobě nalezl sílu a dostal jsi se z toho.

Bylo to úžasných deset let po boku kamaráda, který měl ve svém srdci hromadu lásky pro svou rodinu a všechny členy své lidské smečky.

A teď tu ležíš a jen spíš. Občas nazdvihneš hlavu a smutně se podíváš do prázdna. Je to jako kdybys tušil co nám včera řekl pan doktor. Znám Tě jako bojovníka, který nikdy nic nevzdal a nezabalil. Však jsi taky dokázal vstát z mrtvých i ve chvíli, kdy Tě nějaké hovado otrávilo. Poprvé jsi to zvládl úplně. Podruhé už to asi nešlo. Jsou to dva měsíce, kdy se Ti to stalo podruhé a i když to zpočátku vypadalo, že to zvládneš i tentokrát, asi to už nešlo..

Přestávající funkčnost vnitřních orgánů Tě přibila k zemi, kde jen ležíš a smutně koukáš. Taky na Tebe koukáme smutně, protože jsi byl náš. Byl jsi člen naší rodiny a patřil jsi a navždy budeš patřit do naší smečky. Nic to nikdy nezmění. Ani čas a ani smrt…

Sedím a koukám na Tebe. Jako tolikrát předtím, jenže to jsi byl plný života a energie. Koukal jsi po kdejaké lumpárně a pak zmožený jsi si lehal pod mé nohy a spokojeně odfukoval. Bylo to báječné a ani neumím popsat ty pocity, kdy jsme si koukali do očí a rozuměli si i beze slov..

Přiznám se, že jsem vždy záviděl Erice a Pavlikovi, protože jsem věděl, že je máš raději a že já jsem až na třetím místě. Přesto mi i to třetí místo rozdávalo radost a štěstí.

Bylo to úžasných deset let. Děkuji Ti Barky.

Z tašky Ti kouká jen hlava a Ty jsi se na mě ještě jednou podíval a já bych mohl přísahat, že jsi se usmál a poslal mi do hlavy vzkaz, abych nesmutnil… Děkuji Ti.

Sedím a dívám se na prázdné místo. Na místo, kde jsi tak rád často polehával a vím, že už se to nikdy nestane. Je mi z toho smutno, ale vím, že i to poslední co jsme pro Tebe mohli udělat, bylo jen to nejlepší, stejně jako vše za těch úžasných deset let.. Bylo to vzájemné..

Přeji Ti šťastnou cestu kamaráde. A vím, že se jednoho dne zase shledáme. Opatruj se Ty moje nádherná, čistá, psí lásko a drž mi tam vedle sebe místo…

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Pavel B. Reichl

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 4,75 out of 5)
Loading...