8.2.2014
Kategorie: Ekonomika

Jakým právem za nás rozhoduje někdo jiný?

Sdílejte článek:

OD: VILÉM BARÁK  08|02|2014

 

Občané jsou neustále zbavováni svobody rozhodovat o svém majetku. Brilantních úvahy filozofů popisující škodlivost státního dirigismu jsou úplně jalové oproti osobní zkušenosti se stavebním řízením. Pomiňme územní plánování, které jednomu znehodnocuje pozemky daleko účinněji, než skládka jedovatého odpadu, druhému, informovanějšímu, obratnějšímu v uplácení klíčových osob, vynáší pohádkové zisky. Stejně tak odhlédněme od vlastního stavebního zákona, jež je svojí kluzkostí přímo stvořen k šikanování lidí a měl by být nazýván zákonem pro podporu korupce.

 

[ad#hornisiroka]

 

Stavební úřady ruku v ruce s památkáři a hysterickými iniciativami útočícími proti všemu a všem, poroučí, co, kde a jak se má stavět či opravovat. Pokud ale stát hodlá něco zakazovat, musí do posledního haléře kompenzovat důsledky svého rozhodnutí. Nechť samozvaní zachránci architektonické čistoty, malých obchodů, “živoucích” městských center ……přispějí na náhradu škody. Samozřejmě se všichni hlásí pouze k “právu” omezovat spoluobčany, nikoliv k povinnosti něco platit. Přímo baštou nepřátelského přístupu k novotám se stalo v minulosti Brno. Když měla být v bezprostřední blízkosti středu města zastavěna proluka v tzv. Velkém Špalíčku, příslušná firma se místo obecného uznání dočkala odsouzení. Pod knutou památkářů a agresivního cechu architektů by dodnes zarůstala lebedou a zchátralé domy padaly na hlavy okolojdoucím. Skvost Brna, Dům pánů z Lipé se dočkal pod státním dohledem takové péče, že byly ještě nedávno vidět snad stopy z války. Když nový vlastník přišel s návrhem rekonstrukce, objevilo se plno “radilů”, kteří blokovali zastřešení zadního traktu. Oba výše zmíněné případy zapadají do megalomanských představ lokálních bossů, že někdo za miliardu koupí vyrabovaný, v pustině stojící zámek a potom jej přesně podle jejich představ zrenovuje. Nejlépe na kongresové centrum mezinárodního věhlasu, kam návštěvníci budou přijíždět na kolech nebo se slétat jako víly. To aby nedocházelo k znečišťování životního prostředí.

 

Ve Zlíně vedou někteří majitelé Baťových domků malou lokální válku, aby mohli vůbec normálně žít. Stavby, které více jak třikrát překročily svoji životnost, jsou nákladné na vytápění, okna a jiné prvky se zde rozpadají. Stát si ale pro svoji vlastní potěchu zřídil z velké části města téměř nedotknutelný historický skanzen. Občane máš smůlu a plať jako mourovatý. V historii docházelo k opuštění mnoha hradů a zámků, protože ztratily význam pro své majitelé, nebo ti neměli peníze na údržbu. Dnes je známe jako zříceniny. V Anglii jsou k vidění autoservisy umístěné v bývalých kostelech. Zajímavé stavby tak nezanikly, ale našly nové využití. Při pouhém pomyšlení na něco takového, pokouší naši stavební byrokracii mrákoty.

 

 

V menším měřítku zažívá podobné trápení každý stavebník. Shůry mu přikazují, co smí na svém vlastním pozemku postavit, jak změřit radon, které použít cihly. Co je komu do toho? Pokud si někdo zakládá na vlastním pojetí krásy, měl by sáhnout do portmonky a penězi přimět souseda k změně projektu jeho úpířího hradu, třeba, ….. na perníkovou chaloupku.

 

Počínání stavebních byrokratů bude vždy iracionální, a to z jednoho prostého důvodu. Rozhodují o cizích penězích, čase, životě. na základě čistě subjektivních měřítek, aniž nesou osobní riziko. Mohla by v současných podmínkách, kdy každý referent je etalonem chytrosti a vkusu vůbec vzniknout Eiffelova věž, pyramida v Louvre, vysílač na Ještědu nebo obyčejná železnice? Kolik je tedy správný počet hypermarketů?

 

[ad#velkadolni]

 

ZDROJ: Vilém Barák

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (15 votes, average: 4,67 out of 5)
Loading...