![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Co týden dal a Hampl napsal: Jan Žižka Zeman
PETR HAMPL
Intenzivní propaganda tvrdila, že v prezidentské volbě o nic nejde. Že prezident je jenom bezvýznamný kladeč věnců. Ale nemylme se. Pro viditelné i skryté vládce Evropské unie to byla jedna z posledních možností , jak rozbít Vyšegrád.
[ad#textova1]
Rýsuje se vznik regionu, který:
- má 70 milionů obyvatel (vč. Rakouska), tedy nepatrně méně než Německo,
- na jeho ekonomice je závislé německé hospodářství. Bez dodávek ze střední Evropy by se německé podniky zastavily,
- jedná se o alianci svobodných států. Ty zpravidla bývají silnější a houževnatější než byrokratické kolosy.
Vyrůstá tedy rovnocenná protiváha Německa s opačnými zájmy a postoji. Kdyby měla Merkelová na Pražském Hradě svého člověka, získala by tím východisko pro rozbíjení celé skupiny.
A vypadalo to, že všechno hraje pro Merkelovou. Neomarxisté měli dramatickou finanční převahu a dosáhli téměř totálního ovládnutí velkých médií. Trojici Česká televize, nakladatelství Economia a Seznam přeměnili v jeden obrovský propagandistický aparát. Svá média poskytla i ODS (Reflex, Echo24).
Jedinou protiváhou byly Parlamentní listy a pár malých serverů. Vedle toho využívali k agitaci státní školy a měli k dispozici síť neziskovek s tisíci pracovníků. Jejich převaha šla tak daleko, že měli dokonce možnost blokovat Zemanovy stoupence na sociálních sítích, což také hojně využívali.
A proti téhle síle stále jeden unavený starý muž, byť celkem populární ve své zemi. To přece Merkelová nemohla nevyhrát. Napsal jsem před dvěma týdny, že Miloš Zeman vstupuje do nejtěžšího a nejdůležitějšího zápasu svého života. Je skvělé dnes psát, že ho vybojoval. Skutečný hrdina. Jako bychom se vraceli do časů Jana Žižky z Trocnova. V této chvíli si to nejspíš neuvědomujeme, ale jsme svědky jedné z těch událostí, o kterých se po desítkách let natáčí filmy.
Češi odrazili útok proti své zemi, ale jen těsně a se štěstím. A pomohl jim také základní rys pražské kavárny – absolutní myšlenková uniformita. Tito tzv. lepší lidé se po celé roky neustále navzájem ujišťovali, že Miloš Zeman je jenom senilní alkoholik. Kdo tvrzení zpochybnil, byl vyvržen z okruhu správných pokrokových Evropanů. Takže si po celé roky notovali, aby v den debaty s úžasem zjistili, že proti nim nestojí žádný senilní alkoholik, ale chytrý a pohotový muž. Jediná reakce, na kterou se zmohli, byli fňukání, že to není fér. Jak typické!
Prezidentské volby měly i další vítěze než „jen“ Miloše Zemana – SPD a Václava Klause. Bez několika vystoupení Václava Klause a bez aktivního zapojení členů SPD (a dalších spřátelených aktivistů) do kampaně bychom dnes měli na hradě místodržícího okupační mocnosti. SPD i VK potvrdili, že představují politické síly, s nimiž je třeba počítat.
„Vedlejším poraženým“ je naopak ODS. Pouhých pár týdnů po volbách zahodila sliby voličům a zesměšnila se podporou komického multikulturního extrémisty.
Mrzí mě na tom vlastně jen dvě věci:
- že jsem neviděl obličej Angely Merkelové ani Georga Sorose, když se dozvěděli o Zemanově vítězství,
- že se nebudou prodávat vstupenky na potlačování pražského majdanu.
[ad#pp-clanek-ctverec]