7.12.2017
Kategorie: Společnost

Copak na nás chystají?

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL

V Bruselu před pár dny skončilo jednání ministrů zahraničí členských států EU s velením NATO. Skončilo , bez nějaké zvláštní pozornosti medií. Ostatně, proč ho zmiňovat. Šlo tam prý jen o nějaké vojenské technikálie. O jakousi vojenskou mobilitu…

[ad#textova1]

Jenže našinec, vychovaný léty podrazů, jakmile zaslechne magické slovo Brusel, okamžitě zpozorní. Takže ještě jednou, o co že tam šlo? A co se vlastně skrývá pod tím nezáživným a odtažitým termínem “vojenská mobilita?” Novinářům to po skončení jednání “objasnil” generální tajemník NATO Jens Stoltenberg: „Částečně šlo o řešení některých právních překážek”, pravil. A bylo. Takže nuda.

Ve skutečnosti jde o hodně. O překračování hranic států cizími vojsky. A o to, jak jim to usnadnit. K tomu Jens Stoltenberg novinářům řekl, mimo jiné, i toto: “Cílem, je aby se v případě ohrožení některé z evropských zemí vojenské konvoje i těžká technika včetně masivních amerických posil ze zámoří mohla dostat na jakékoliv místo v Evropě hladce. Bezproblémové překročení hranic několika států má být samozřejmostí. … To znamená, že potřebujeme postupy pro rychlé překračování hranic.“

A je šídlo z pytle venku. Dosavadní postup, alespoň v případě České republiky, je takový, že vstup, pobyt či průjezd ozbrojených sil jiných států na území České republiky povoluje Parlament ČR, podle bodu (3) článku 43, zákona č. 1/1993 Sbtedy Ústavy ČR. A to se může jednak táhnout a druhak komplikovat, nesouhlasí-li alespoň část poslanců tohohle konglomerátu stran, uskupení, zájmů a priorit s důvodem požadovaného vstupu či průjezdu.

Podobně to mají i jiné evropské země a takováto situace je trnem v oku jak plánovačů NATO, tak i vedení EU. Oficiálně proto, že se tím zdržuje a komplikuje rychlá obranná reakce na ruský útok.

Že by? Pomiňme šílenství všelijakých Štětinů, kteří neustále křičí o ruských tancích, řítících se na plný plyn k Jablunkovskému průsmyku. Pomiňme také neexistenci jakýchkoli územních, etnických, ekonomických či ideologických požadavků Ruska vůči Evropě.  A proberme si geografické, časové a logistické faktory, které jakoukoli ruskou agresi vůči EU činí v praxi nemožnou. Stačí se podívat na mapu.

Obsazení Pobaltí, o němž tak rádi fantazírují pánové ze STANu a TOPky, by Rusku nepřineslo (narozdíl od Krymu), žádnou strategickou výhodu. Na Baltu už přístavy mají. Vlastní. A snaha o udržení území, obývaného (zase narozdíl od Krymu), nepřátelsky naladěným obyvatelstvem cizího kmene, nese náklady, které se kvůli těm pár stům čtverečních kilometrů neplodných písčin, opravdu nevyplatí.

A útok skrzevá Pobaltí na Evropu? No, pomoc! Na levém křídle špatně prostupné Běloruské bažiny, pravé pak zcela nekryté, vystavené útokům flotily NATO z hladiny Baltu a vepředu pak dobře vyzbrojený a natěšený Polák, který má Rusům co vracet… Plánovače, který by tohle navrhl by z generálního štábu hnali svinským krokem.

Ano, samozřejmě, mohl by to (teoreticky) být vedlejší, odlehčovací úder při generálním útoku na Evropu. Jeho hlavní směr je ale nutno naplánovat pokud možno rovinatým terénem, přes horní, snadno překonatelné toky řek. Ne přes hory či bažiny. Takový strategický koridor existuje mezi ruskou hranicí a srdcem Evropy pouze jeden – severně Karpat, a jižně bažin kolem Pripjati. Tedy zhruba ve směru Kijev, Krakov. Na této trase je ale nutné překonat zhruba 800 – 1000 km území neutrálních států, Ukrajiny a Běloruska. Tedy států s ne zrovna prorusky orientovaným obyvatelstvem…

Z uvedeného je zřejmé, že obavy z nečekaného a překvapivého ruského útoku jsou účelová pitomost. Kdyby už ničeho jiného, pak času k zasednutí parlamentu a povolení průjezdu cizích vojsk, by při přípravě takovéhoto scénáře bylo víc než dost. Takže proč? Proč NATO i vedení EU tak potřebují ” postupy pro rychlé překračování hranic”?

Odpovědí mohou být nedávné události v Katalánsku. Když místní parlament vyhlásil nezávislost, postavilo se vedení místní policie a její katalánští příslušníci plně za Katalánskou vládu. Centrální, Španělská vláda tam musela poslat policejní oddíly z jiných, pokud možno co nejvzdálenějších oblastí země, aby “nastolily pořádek”. Neměla s tím až takový problém. Protože jim v cestě nestála žádná státní hranice. Už tušíte, odkud vítr fouká?

Tahle snaha, učinit hranice dříve suverénních zemí průchozí a bezvýznamné není úplně nová. Ale v poslední době jaksi houstne a přituhuje. Na přelomu loňského a letošního roku se o změnu dosavadního systému povolování “vstupu” (pamětníci vědí, co to slovo znamená) cizích vojsk na naše území pokusila skupina osvědčených kádrů. Poslanci Jana Černochová (ODS), Marek Ženíšek (TOP09), David Kádner (Úsvit), Martin Stropnický (ANO11), Ivan Gabal (KDU-ČSL) a Jan Hamáček (ČSSD) navrhli, aby to, místo parlamentu, schvalovala jen vláda.

Tedy podobně, jako tomu bylo po přijetí tak zvané Smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a Sovětským svazem z května roku 1970. Ta také umožňovala sovětskému kontingentu “volný pohyb vojenského tělesa s označením CA (Советская Армия) po území Československa na základě oznamovacího aktu federální vládě ČSSR”.

Zatím ta snaha osvědčených kádrů “západní, atlantické orientace ČR” vyšla naprázdno. Ale vypadá to, že tlak na přijetí nějakého podobného lokajského závazku bude ze strany EU a NATO sílit. Asi tam vědí proč… Pozorujme proto bedlivě, kdo z nového parlamentu vystoupí s nějakou podobnou iniciativou. Hned bude jasno, koho tam mají.

[ad#pp-clanek-ctverec]

vylicil

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (36 votes, average: 4,42 out of 5)
Loading...