
11. září: Slavné i tragické okamžiky minulosti a minuta ticha za budoucnost Evropy
IVČRN
Ať proběhlo 11. září 2001 jakkoli, bylo velkým vítězstvím islámu – přibližně před 17 lety se po odmlce začaly naplno projevovat radikální prvky islámu, podpořené oživením islámských zemí ve vojenské, ekonomické i populační rovině a to hlavně poměrně k západu – náš svět začínal uvadat a islámu narostl hřebínek. Západ také dostal strach, a aby si nemusel přiznat trpkou pravdu – konflikt se světovým islámem – začal bojovat s příznaky a přízraky terorismu, ne s příčinou problému.
V dějinách však je ještě jedno 11. září – roku 1683.
Tehdy problém viděli a řešit chtěli. Můžete namítnout, že islám tehdy přišel s osmanskými vojsky rychle a najednou, po zuby ozbrojený a že to tehdy měli jednodušší. Ano, ale bojovat museli stejně. Tehdy (11-12. 9.) spojená říšskoněmecká, habsburská a polská vojska vyprostila z tureckého obležení Vídeň, a tím zahájila postupné vytlačování islámu ze střední Evropy.
Naši prapředkové s islámem nebojovali proto, aby jej západní politici 20. století pustili do Evropy bez boje. Jenže 20. století skončilo. Bude to 21. století, kdy islám z Evropy zmizí? Nálady ve společnosti mluví jasně, lidé muslimy nechtějí. Buď z Evropy zmizí islám, nebo přijde občanská válka, případně některými kruhy preferovaná varianta totalitního státu, který jakousi úroveň bezpečnosti zajistí. Jenže cena bude vysoká, bude to naše svoboda. Od 11. 9. 2011 nám pravda dost svobod ubylo, svoboda slova tady, domovní svoboda tuhle. S islámem nebude ani svoboda, ani bezpečí, ani Evropa, tak jak ji známe.
Rád bych, možná to bude znít pateticky, ale rád bych abychom drželi osobní minutu ticha. Ne za mrtvé, ale za nás, za sebe a naše děti, minutu ticha, kdy budeme přemýšlet, jak zabránit tomu, co se stalo na západě a jak ochránit své blízké tady.