Nestojíme náhodou na špatné straně?

[ad#clanek-respo]

Zeman, který se tak usilovně snažit získat pozvání k návštěvě Bílého domu, musel přihlížet, jak si Trump vřele potřásá rukou s prezidentem Dudou a mluví o něm jako o velkém státníkovi.

Šlo ale o mnohem víc než jen o velkolepé divadlo pro náměstí, skandující oslavná hesla, a televizní diváky, jejichž manželky se v skrytu duše možná ušklíbali nad oblečením první dámy Spojených států, bývalé modelky Melanie.

Trump řekl Polákům snad vše, co chtěli slyšet. A ujistil je plnou podporou, plynoucí z článku 5 Severoatlantického spojenectví o společné obraně, v případě ohrožení. Nepokrytě vyzval Rusko, aby skoncovalo s pokusy odestabilizaciEvropy.

Prezident Duda se Trumpovi odměnil slovy, že Polsko bude usilovat o stálou přítomnost amerických sil v zemi. A zatímco se prezident Zeman cachtal ve Veselském rybníku v Novém Veselí na Vysočině, obklopen svými bodyguardy, v Polsku se podepisovala smlouva o dodávce raketového obranného systému Patriot. Polsko také jako jedna z mála zemích NATO dodržuje závazek 2% HDP výdajů na obranu, za což jim Trump poděkoval.

Nic proti tomu, když si prezident republiky užívá svoji řádnou dovolenou. Ale že si ji prezident Zeman vybírá právě v době, kdy se rozhodným způsobem utvářejí podstatné politické vztahy ve světě (na summit v Polsku navazuje summit zemí G 20 v Hamburku), vyvolává otázku, zda naše země stojí na té správné straně.

Toho, že dal Zeman přednost své dovolené si prezident Trump nepochybně povšimne. Summitu, který pořádala Iniciativa Tří moří se zúčastnilodvanáct členských zemí Evropské unie ze střední a východní Evropy a Balkánu. Ve Varšavě většinu zemí zastupovali prezidenti. Ne tak Česká republika. Zeman tam místo sebe poslal nevýznamnou politickou figurku Jana Hamáčka.

Podle všech symptomů jistě v dohledné době dojde k novému uspořádání v Evropě. Ne snad, že by znovu spadla jakási nová železná opona, ale Francie a částečně i Německo mluví stále častěji o tzv. více rychlostní Evropské unii. A to by pro nás mělo být víc než varující.

Už jednou nám byla schůzka ve Varšavě osudná. V polovině července 1968 se tam sešli představitelé komunistických a dělnických stran Bulharska, Maďarska, NDR, Polska a Sovětského svazu. Českoslovenští komunisté účast odmítli. Měsíc nato k nám vpadly sovětské tanky.

Tak abychom si tu „dovolenou“ náhodou letos nevybírali naposled.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Autor: Ivan Bednář