24.3.2017
Kategorie: Společnost

Dluh, který stále roste

Sdílejte článek:

IVAN TURNOVEC

Obecné problémy životního prostředí, potažmo ekologie, jak v rovině globální, tak i regionální, mají stejný původ. Tímto původem je filozofie spotřební společnosti, která v návaznosti na průmyslovou revoluci poválečného období, výrazně změnila přístup lidstva k přírodě a celé planetě.

[ad#clanek-respo]

Všechno souvisí se vším. Budujeme pilně spotřební společnost. Při honbě za majetkem zůstalo kdesi vzadu všechno ostatní. Měřítkem se stává vlastnictví zboží a zbožím se stalo úplně všechno. Majetnický přístup se dotýká i přírody. Necitelný vztah k přírodě kolem nás, vychází ze závislosti na konzumaci stále větších částí jejích zdrojů. Mezi naší civilizací a světem přírody dochází k výraznějším konfliktům. Ohrožení životního prostředí dnes už nemá jen lokální nebo regionální charakter. Existuje řada strategických hrozeb. Náhlé zvýšení přirozeného tempa vymírání živočišných druhů, ztenčení ozónové vrstvy ve všech zeměpisných šířkách, možnost zhroucení klimatické rovnováhy nezbytné pro život na Zemi.

Zdá se, že si mnoho lidí tyto střety stále ještě neuvědomuje. Ti, kterým chybí pouze znalost věcí, ji ovšem mohou získat. Daleko znepokojivější je jednání těch, kteří destruktivní jednání lidské společnosti, prostě odmítají vidět. Mnozí vedoucí politikové, ekonomové a podnikatelé dokonce existenci těchto jevů rezolutně a paušálně odmítají. Můžeme si vzpomenout na prohlášení bývalého misterského předsedy Václava Klause, že ekologie není vědou. Zajímavé je, že mezi těmi, kdo slouží jako „zametači ekologických problémů“, jsou právě ekonomové ať již vládní, nebo podnikoví. Popírání skutečnosti nad číselnými údaji o tunách a tisících kusů prodaných výrobků a úvahy o kapitálových výnosech, patří k jejich osvědčeným strategiím.

Nákupy jsou dnes běžně považovány za způsob občanské realizace. Hromadění hmotných předmětů dosáhlo dosud nevídaného stupně. K odvádění pozornosti od ekologických problémů má euroamerická průmyslová civilizace k dispozici rozsáhlý reklamní systém. S jeho sliby o naplnění lidské existence a dosažení spokojenosti prostřednictvím neustále se zvětšujícího množství výrobků se setkáváme denně v televizi, rozhlase i novinách.

Proč však považujeme za přirozené a normální, aby naše průměrná spotřeba většiny přírodních zdrojů rok od roku stoupala? Potřebujeme skutečně vyšší úroveň spotřeby? Stíháme ještě zvážit všechna pro a proti, anebo nám jde už jen o to úžasné opojení z moci nad přírodou. Zásahy do přírodního prostředí jsou většinou destruktivní a my ve své namyšlenosti zapomínáme na to, že něco poškodit, nebo zničit neznamená ovládnout to.

Naše uvažování se musí změnit. Není prostě možné, abychom dále vytvářeli větší a větší množství odpadů, vypouštěli je do životního prostředí a předstírali, že na tom nezáleží. Stejně jako ostatní nejzávažnější ekologické problémy pramení tato krize ze skutečnosti, že už jsme zapomněli, kde je naše místo v přírodě. Všechny druhy v přírodě produkují odpad, ale ten je téměř bezezbytku „recyklován“ jinými formami života, s nimiž žije v symbiotickém vztahu. Nejtoxičtější prvky v odpadním řetězci jsou přirozenou cestou odstraněny a izolovány. To ovšem předpokládá udržení vyrovnaného a vzájemně výhodného vztahu mezi danými druhy; jestliže jeden z nich překročí hranice, jež jsou mu v systému vymezeny, hrozí mu, že se nebude schopen vyrovnat s následky tvorby odpadů. V jistém smyslu vlastně v přírodních podmínkách žádný „odpad“ nevzniká, neboť co je pro jeden druh odpadem, stává se pro druhý užitečnou surovinou. My lidé jsme ale dosáhli takového počtu a takové schopnosti měnit okolní svět, že náš odpad svým množstvím i toxicitou výrazně převyšuje schopnost přírodního prostředí jej absorbovat. Z toho plyne, že musíme najít účinný způsob recyklace našich vlastních odpadů a nespoléhat na to, že to za nás udělají jiné organismy.

[ad#pp-clanek-ctverec]

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (9 votes, average: 3,33 out of 5)
Loading...