![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Když telefonuje poslanec, je to jízda
VÍTĚZSLAV DOBEŠ
Tento text začnu výrokem klasika, tedy Jiřího Paroubka: „Kdo z vás to má?“ A teď k meritu věci: většina českých poslanců provolává nebetyčné částky na samé horní hranici limitů, které umožňuje proplácet zákon.
[ad#clanek-respo]
Už jsme si tak nějak zvykli, že na prostý lid musí být přísnost, jež se nicméně v zákonodárném sboru nenosí. Kdyby přitom alespoň byli „pouze přísní“! Ale kdepak. Přísnost v podání tuzemských poslanců musí být i vrcholně pitomá; jak jinak nazvat aktuální rozhodnutí, že pod EET budou spadat i e-shopy, které po sobě nechávají tolik elektronických stop, že by na případné krácení daní musel přijít i přední daňový ohař Andrej Babiš během odpoledního šlofíka.
Avšak zpět k telefonování našich sluníček. Všichni vědí, že existují záležitosti, jakou jsou množstevní slevy, nejrůznější benefity apod. Proč je tedy čeští zákonodárci neuplatňují a nemají pro celou sněmovnu nějaký super výhodný hromadný paušál?
Odpověď je jednoduchá, holenkové: zákonodárci jednak nejsou nějací obyčejní zaměstnanci jako vy nebo já, jsou to volení funkcionáři a nelze jim nic nařizovat. To je poměrně relevantní argument. Pak bych ovšem očekával, že když je státem kvůli tomu úžasnému, byť fiktivnímu přílivu peněz z údajně nepřiznaných daní celkem nevybíravě buzerován kdejaký obchodník s párkem v rohlíku, že by vůdcové koaličních stran třeba mohli říct svým poslancům, aby se individuálně trochu uskrovnili a u korýtek tolik nechrochtali. Tím by se ovšem narušil ten báječný barterový obchod: řadový poslanec zvedne ruku pro všelijakou pitomost podle přání svých soudruhů, kteří jsou v hierarchii nad ním, a za to se bude mít jak prase v žitě.
No, a druhý argument naopak není relevantní vůbec. Nějaký hromadný paušál by prý mohl ohrozit bezpečnost, jelikož by pak bylo snadno dohledatelné, s kým si který poslanec telefonoval. Nevím, jestli je tím míněna bezpečnost jednotlivých poslanců nebo snad dokonce naše národní, ale chtěl bych volené zástupce ujistit, že po nich jistě nikdo nejde; určitě ne v osobní rovině („Máňo, jdu večer chlastat na ministerstvo na recepci, pozdravuj u nás na Moravě!“), natož pak v rovině státní bezpečnosti.
Intelektuální hrozba, kterou představují čeští zákonodárci především z řad současné vládní koalice pro kohokoli – od Kačera Donalda po Daesh – je totiž téměř nulová.
[ad#clanek-respo]
ZDROJ: Vítězslav Dobeš