16.12.2016
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Šťastná společnost uvědomělých udavačů

Sdílejte článek:

RED HOOK

Já vím, že jsem o udávání hospodských už psal, ale jsem teď četl takovou zajímavou věc, že se k tomu musím na moment vrátit. Pan ekonomický imigrant Babiš, kterého nám sem původně Slováci nasadili jako spícího agenta a který se naneštěstí probudil, spustil udavačský web. Ne žádnou knihu přání a stížností, co byla kdysi v každé provozovně. Což víte.

[ad#clanek-respo]

Nejde mu o to, jak se kde vaří, obsluhuje a tak. Jde mu jen a pouze o účtenky. A byl proveden sociologický průzkum a každý pátý Čech je připraven udávat, i kdyby měl nastavit noci. Prima. Pan Babiš ví co dělá, když otevírá tyhlety Pandořiny skříňky, co reznou kdesi hluboko v každém z nás. Má na to kurzy a školení. Ještě z minulého režimu. Dobrá.

Jsem se ale dozvěděl, že organizované udavačství, které teď u nás importovaný pan Babiš zavedl, tu už bylo. Zkusil to třeba Reinhard Heydrich, šéf Gestapa. Fungovalo to skvěle. Až moc skvěle, protože udáních se sešlo tolik, že tajní policisté byli z té záplavy v prdeli, paralyzovaní a marní. Heydrich nakonec celou udavačkou akci odvolal.

Komunistický režim zkusil něco podobného. Jak jsem se dočetl, po dvou letech experiment skončil, protože si vedoucí kádry spočítaly, že za chvíli nebude mít kdo plnit smělé hospodářské plány, protože budou všichni v lochu. Navíc jim taky došlo, že u nás nemáme tolik dolů, kolik je uvědoměle labilních.

Organizované udavačství je věc odporná. Je to jeden ze znaků totality. Řekl bych, že to je ten hlavní důvod, proč to u nás onen podkarpatský rusín prosadil.

Pan premiér Sobotka, který nikdy v životě nepracoval, protože veškerý volný čas tráví pozorováním těch, co se smekaj řekl, že se konečně plní jeho smělé vize, se kterými šel jako osmnáctiletý mladík do politiky, jelikož ho nikde jinde nevzali. Že je potěšen, rozradostněn, vzrušen a možná až emočně ztopořen z toho, že vše, co si jako mladý adolescent vysnil, se stalo skutkem.

A že když vidí ty spokojené pracující, jak jdou polystyrenem zateplenou nocí navlečeni v reflexních decentně střižených šatech s vějířem účtenek v ruce, jak jdou pevným a střízlivým krokem, protože víc jak jedno pivo se jim nikdo neodváží nalít, neboť nechce přijít o živnost, jak rozesmátí hostinští online propojeni s berňákem ke každé nahlášené transakci přidávají i svou jedinečnou pachovou stopu, jak poslední ostrůvky deviantních kuřáků se drolí, erodují a mizí, aby uvolnily místo zdravým a dlouhověkým, tak že když tohle všechno vidí, je šťasten.

A že ví, že jeho život má smysl. A že když jsou lidé šťastní, je šťasten i on. A pak se sebral a šel kamsi na meeting a do noci se nesl jeho zvučný hlas, recitující nesmrtelné páně Kohoutovy verše:

…stalo se to při muzice,
tím náš příběh začíná,
ona byla soustružnice,
on byl mladší staršina…

Někdy si v té naší současnosti přijdu jak v minulosti na tripu, kterým jsem si simuloval neradostnou budoucnost.

Jo.

Tačvúd s Gekonem se mě ráno ptali, které že ulice jsou zatepleny polystyrénem. Jsem jim řekl, že jich zatím moc není, ale že přibývají.

A že jednou přijde doba, kdy bude polystyrén všude. Kdy budeme obklopeni jednou velkou nástěnkou, na kterou budeme moci špendlíky věšet oznámení, udání a dehonestování všech, co nepochopili, že pokud nebude každý z nás z křemene, pak těžko můžeme doufat, že jako národ někdy budem za nezdolné kvádry.

Dnes bude fajn, protože jsem už rezignoval na to, že by mohlo být hezky.

To je zatím vše.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Zelený Škraloup

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (20 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Dobrovolnost

    MATTHIAS LUKL  Kdybych měl celou filozofii anarchokapitalismu shrnout do jedné jediné věty, nejspíše bych řekl: “Vše by mělo být