10.11.2016
Kategorie: Historie

Pravda se někomu stále nehodí

Sdílejte článek:

EDUARD SEIBERT

Pravda u nás dostává na frak jistě z tradice – myslím si, že vítězí už opravdu jen na té prezidentské zástavě. Díky internetu si ale dnes každý může tu svoji nalézt, jen to někdy dá fušku.

[ad#clanek-respo]

Třeba nedávno bylo ještě přímo svaté datum v naší zemi, škoda jen, že pravdu o 7. listopadu media nezmínila. Ticho soudruzi, že. Ticho, tedy tabu – podobně bylo 28.10.16 tabu, že v r 1918 vzniklo Československo a že tedy slavíme vznik dnes už neexistujícího státu a hlavně proč neexistujícího – všimli jste si také mlčení o tom hlídacích psů “demokracie“, ale i politiků, jako já? Ticho o tom, proč že se na Slovensku  vznik státu neslaví.    

Stejně tak bylo tabu již za první republiky, co bylo při vzniku státu slíbeno a Pitsburskou dohodou potvrzeno, tedy autonomie Slovenska, také pozdější jednání o německých oblastech v Čechách. Tady byl původ dvojího rozdělení státu a nakonec jistě i Mnichova. Zasloužili se o to velkou měrou naši dva velcí muži – Masaryk a Beneš. Pravda o smrti M.R.Štefánika je taky zamlžena, podobně jako smrt Jana Masaryka, tajemství prohraných státních peněz v Ženevském kasinu i cesty Beneše v r.35 ke Stalinovi, dlouho byl utajován pakt Ribbentrop Molotov, Katyň (a dnes i důvod havarie letadla s čelnými představiteli Polska u Smolenska je zamlžen…) ale i třeba jak to bylo s osvobozením Prahy.  Netřeba přece lhát – ono stačí jen zamlčet pravdu.

Tato historie je nám žijícím většinou již vzdálená, bez autentických a osobních vzpomínek – třeba i pravda o největším zaplnění Václavského náměstí, přísaze věrnosti Říši v roce 1942 je ještě dnes pro mnohé velmi nepříjemná, jen pamětníků valem ubývá. Poválečná historie je ale ještě živá, pohled na ni je také velice rozdílný. Ze vzpomínek pamětníků lze hned poznat jeho tehdejší postavení ve společnosti a pohled na bratry Mašíny hned ukáže kdo je kde dodnes.

Nedávné osmdesátiny Havla posloužily k adoraci všech těch “hrdinů“, kteří si na jeho figurce postavili živnost a statečně zakrývají pravdu o listopadu 89. Za týden se budou zase znovu natřásat tihle vypravěči pohádek o chrabrých studentech, kteří s herci a Havlem holýma rukama porazili komunismus. A přitom mnozí z nich aplaudovali v Národním divadle při podpisu Anticharty, mnozí před listopadem chodili zpívat – na StB úřadovny, podobně jako otcové na úřadovny Geheime Staatspolizei…

Ticho je o roli prognostických ústavů, KGB založených ve všech státech východního bloku. Natřásat už se chodí i ti, kteří v době listopadu 89 ještě nebyli, či nosili plíny. Mnozí ale dnes pravdu už znají, jen jaksi před světem vyjevit ten obrpodvod se prostě nehodí, hlavně protagonistům a dnes i jejich potomkům, na podvodu zbohatlých a z něj žijícím. Ale pravdu nezakryje ani obr nápis na letišti Ruzyň navěky.

Mladí nemají povětšinou o naši minulost a pravdu o ní zájem, oni žijí “pro budoucnost“, nepotřebují umět a znát, oni potřebují jen papír, opravňující je vydělávat peníze. Přesvědčil jsem se o tom, co tu tvrdím, sám – není v okrese mnoho těch, kteří byli v roce 89 “u toho“, jako já. Nabídl jsem vloni našemu gymnasiu besedu – ticho, nezájem. Nakonec víme, kdo je zde ředitel, i když třeba nevíme, kam zmizely unikátní stavy z textilní školy.

Možná jste si všimli mého delšího odmlčení. Proto jsem i opustil po 20ti letech městské zastupitelstvo – nezájem většiny mne unavil, marné je mé volání o tom,   že systém voleb je vadný. Bez jeho změny se v čele státu mnoho nezmění, ale ani v obci. Pravda není IN.  Pravda o vodě, špitále a dalších městských nesmyslech už nikoho nevzruší, nezájem a apatie už zase zcela toto údolí Petrolejových lamp ovládli.. Nebo že by už zase strach?

Ale kdo nezná svoji minulost, musí si ji zopakovat.

[ad#clanek-respo]

ZDROJ: Eduard Seibert

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,06 out of 5)
Loading...