13.5.2016
Redakce
0
Kategorie: Politika

Londýn, starosta, “pokroková” média a “manageři světa”

Sdílejte článek:

LUBOMÍR VYLÍČIL 13|05|2016

V našich pokrokových mediích se teď roztrhl pytel s uznáním a chválou – občané Londýna prý dokázali odhodit předsudky, překonali stereotypy a sotva před pár dny si odvážně zvolili prvního muslimského starostu. Bravo. chlapci a jen tak dál…

[ad#clanek-respo]

Našeho občana tenhle tón veřejnoprávních presstitutů, ta přemíra vstřícnosti a pozitivního očekávání už samozřejmě nepřekvapuje. Spíš si klade jinou otázku: to se v tom Londýně všichni zbláznili? Co se tam stalo, že představitelem hlavního města Británie, jednoho z hlavních historických center naší civilizace, bude od teď muslim?

Odpověď hledejme ve dvou, velice podobně znějících slovech. V demokracii a demografii. To první máme spojené s volbou, hlasováním a s vítězstvím většiny. To druhé s trendy vývoje jednotlivých lidských společenství, s jejich růstem či regresí. Závěry, které z jejich kombinace v londýnských volbách vyplývají jsou každému jasné. Muslimská schopnost (a ochota) k přemnožení v kombinaci s všeobecným a rovným hlasovacím právem….

Ale přece, namítne zvídavější občan, v Britanii jich stále ještě není většina, ne? Jak by tedy mohli původní, rodilé Brity přehlasovat? Inu, mohli. Zatím ještě ne globálně, v rámci celobritských voleb. Lokálně ale snadno, jak to právě teď v Londýně předvedli. Proč k tomu došlo a proč k tomu zákonitě bude docházet i nadále? Na tuto otázku podává odpověď psychologie a pak i některé, na dnešní dobu velice nekorektní studie.

Nejdříve k té psychologii. Bílý člověk, nebo chcete-li korektněji původní Evropan, zvažuje při volbách mnoho faktorů. Posuzuje atraktivitu předvolebních slibů (a jejich užitečnost pro sebe a své blízké), hodnotí důvěryhodnost a způsob vystupování kandidátů a zvažuje i historii stran a jejich leaderů pokud jde o plnění slibů v v minulosti. Vybírá, zvažuje a hodnotí široké spektrum politické nabídky. Nebo alespoň jeho část. Ničím z toho se ale muslim nezdržuje, pokud je jedním z kandidátů také muslim. Neřeší ani stranu, ani program. Pro něj je to klasický spor, soutěž, volba … mezi nevěřícím a muslimem. Komu dá (a vlastně musí dát) hlas je zřejmé.

Ano, takže muslimové hlasují jednotně a disciplinovaně pro „své“. Ale stačí to na většinu? Stačí. Alespoň v „jejich“ oblastech. A „jejich“ oblastí se za poslední desetiletí (bohužel) stal celý Londýn. Skutečně. Přestože podíl alláhových vyznavačů na celkové populaci Británie nepřesahuje 20%, tak v Londýně je jich okolo 60%.

Jak k tomu došlo, naznačuje zajímavá Britská studie. Jde o práci „Increased Ethnic Diversity Making Brits Miserable“, která byla zveřejněna počátkem letošního roku. (zde STUDY: Increased Ethnic Diversity Making Brits Miserable ) Tato sociologická studie, provedená Institutem sociálního výzkumu Cathie Marshové při univerzitě v Manchesteru, zkoumala údaje od více než 10 000 lidí v průběhu 18 let. Došla k nepřekvapivým, ale politicky vysoce nekorektním závěrům. Zjistila, „že nárůst „diverzity“ způsobuje, že se stávající obyvatelé oblasti cítí nešťastněji a více sociálně izolovanými, zatímco lidé žijící v homogennějších oblastech obývaných vlastní etnickou skupinou jsou častěji šťastnými“.

Sociolog dr. James Laurence, spoluautor studie, k tomu v rozhovoru pro Daily Mail dodal: „Zvyšování diverzity může snížit soudržnost, protože lidé prostě vidí své sousedy jako odlišné; mohou mít jiné hodnoty, odlišné zájmy a jiné normy, které brání a odrazují od kontaktu.“

Známe to i od nás. Když se do bytu, ulice, domu v sousedství atd. nastěhují takzvaní „nepřizpůsobiví občané“. Co následuje, kromě studií zmíněného diskomfortu, snížení soudržnosti komunity a dalších všeobecně známých průvodních jevů? Ano, správně. Postupný úbytek „původního“ obyvatelstva. Protože lidé, kteří mají tu možnost, volí odchod do bezpečnější, příjemnější, lepší, či jak to chcete nazvat, oblasti. Zkrátka odcházejí, protože jim nic jiného nezbývá. Ohradit se a nebo nedejbože bránit proti nepříjemnému a agresivnímu chování vetřelců jim (jejich vlastní) stát velice striktně a účinně brání, tak volí odchod.

Kdo se nastěhuje do jimi opuštěných bytů, domů atd je zjevné. Soukmenovci těch „nepřizpůsobivých“. Proces se tak urychluje. Další a další „původní“ prchají do slušnějších a bezpečnějších končin a dům, ulice či oblast se stává slumem a no-go zónou. Příkladů byste ve svém okolí jistě našli bezpočet.

Je to v dnešní, hyperkorektní době, všeobecný jev. Angličtina pro něj má i speciální výraz – White flight (podrobněji zde). Označuje „demografický trend spočívající v odchodu bílého obyvatelstva z oblastí, ve kterých narůstá koncentrace nebílého obyvatelstva“. Poprvé byl použit v USA, ale stále častěji je ho slyšet při popisu podobných jevů v západní Evropě.

Němečtí developeři a realitní makléři zas používají jiný, také moc hezký termín, popisující nehezkou realitu: Mešitový kráter (podrobněji zde). Jde o propad cen nemovitostí v závislosti na blízkosti mešity. Jeho vliv je rozeznatelný do překvapivě velké vzdálenosti od takového centra „náboženství míru a lásky“.

No a tyhle trendy jsou hlavní příčinou, proč londýnské volby dopadly, jak dopadly. Úprk bílého obyvatelstva do satelitů a na venkov je v městě patrný už nejméně dvě desetiletí. Řada oblastí Londýna dnes ze všeho nejvíce připomíná trh v Káhiře či Karáčí. 

A proč je tento trend patrný nejvíce právě v Londýně? I to je pochopitelné. Každá skupina lidí, která má tendenci žít, jak to jen říci slušně, ve své velké části parazitním způsobem, tedy taková, jejíž příslušníci o něco více než práci preferují pobírání podpory, drogové obchody či drobnou kriminalitu, směřuje do velkého města. Čím většího, tím lépe. Nejen že je tak blízko ke státnímu cecíku (na sociálku), ale je zde i dostatek zábavy a rozptýlení pro skupiny s nadbytkem volného času. Navíc se ve zdejší anonymitě leccos ztratí.

Známe to i z našich končin. Nepřizpůsobiví, kterým obec anebo developer našli náhradní ubytování na vesnici, velice rychle prchli zpět do měst. I „syrští uprchlíci“ se v Německu vzbouřili, když je erár nastěhoval do malých saských městeček a žádali, že chtějí „do toho správného Německa“. Poklidný venkov, kde je o každém přehled a kde místní stále ještě neváhají „usměrnit“ problémového spoluobčana těmto „novým Evropanům“ nevyhovuje. Prchají do velkoměst. No a v Británii to nejvíc odnesl právě Londýn.

Třešinkou na dortu neštěstí a poslední příčinou volebního „úspěchu“ muslimského kandidáta je pak to, že Londýn, jako hlavní město a finanční centrum, je sídlem nesčetných vládních úřadů a institucí, nadnárodních bank a obřích korporací. Po jejich chodbách koluje ten typ světoobčanstva, jaký známe třeba z Bruselu, anebo v nesrovnatelně menší míře, z pražských kaváren. Ta šílená směs managerů světa, vládních cosi, globálních celebrit, mediálních mágů a hipsterských příživníků. Lidí totálně odtržených od reality, žijících v bublině ušlechtilých, spasitelský idejí, kteří volí, vedení globální odpovědností, kulturní levici. I s jejími módními výstřelky a trendy, jako třeba první černošský president anebo první muslimský primátor Londýna…

[ad#clanek-respo]

Budiž nám tento příběh londýnské volby výstrahou. Učebnicovým příkladem jevů, které u nás nesmíme připustit, chceme-li si uchovat naši národní, českou identitu, evropskou kulturu a anticko-křesťanské základy naší civilizace. Ještě máme šanci. Nás, kteří tady islám a jeho projevy preventivně nechceme, je tu, v České republice, stále ještě drtivá, absolutní většina. Jen musíme zavčas použít demokracii, aby nás časem nepřeválcovala demografie.

vylicil

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (37 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky

    Kde peníze nestačí

    ŠAMAN Kde peníze nestačí? V Česku. V Česku nestačí mít pouhé peníze, abyste mohli kandidovat na prezidenta. Říkal jsem