Irácké křesťany nám Německo vrátilo zpátky

Nutno říct, že oceňuji odvážný titulek redaktora idnes Jana Wirnitzera (zkratka jw), kterým navozuje následující text. Hodit ještě loni titulek typu „Němci zadrželi autobus s iráckými běženci z Česka…“, došlo by k ataku ze strany všech pseudohumanistů a sluníčkářů, neboť užít slovo běženec bylo tehdy dehonestující a nepřípustné.

Kdo že to v soukromě objednaném autobuse do německého Essenu vlastně seděl? Skupina 25 křesťanských uprchlíků z Okrouhlíku na Vysočině, které si z Mosulu letecky dopravil v první várce Nadační fond Generace 21. Syrští křesťané ubytovaní od druhé poloviny ledna v solidním objektu se měli po dvou měsících adaptace přesunout do bytů na jihlavském náměstí, pak se začít intenzivně učit česky a zapojit do v rámci integrace do běžného denního i pracovního života.

Vzhledem k celkovému vývoji kolem pobytu této skupiny a předchozím vyjádřením o nespokojenosti s ubytováním a finanční podporou v České republice, se opravdu nabízí otázka, na základě jakých kritérií byla početná rodina arogantního bývalého ředitele školy pana Batto, k přesídlení do naší země vybrána.

Šlo opravdu o rodinu, která nutně potřebovala pomoc, nebo byl hned na počátku jistý záměr se prostřednictvím nadačního fondu z ČR dostat do střední Evropy a odtud pokračovat dál na Západ?

Může jít o spekulaci, nicméně pokud by byli Iráčané skutečnými válečnými uprchlíky, projevili by za solidní nabízené zázemí a životní podmínky vděk, mlčeli by a nehráli by si na ublížené chudáky, kterým se u nás nedostalo přepychu a obdivu.

Nadační fond Generace 21 dostal událostí s křesťany emigrujícími do Německa pořádnou facku za jeho křesťanskou pomoc bližnímu. Udivující je vlažný až pasivní přístup ředitele Talafanta i tisková prohlášení mluvčího Frýdla, kteří nejdříve o krocích rodiny Batto nevěděli, následně ji prý upozornili na riziko odchodu. Nemluvě o dřívější drzosti a aroganci, kterou fond ukázal po odvysílané pravdivé reportáži TV Prima.

Pokud je celý projekt pomoci křesťanským uprchlíkům z Iráku ve výši přes 10 milionů (příjmy za rok 2015) financován z 99% dary od fyzických a právnických osob, měly by kompetentní osoby z fondu projevovat větší důraz na výsledek a stanovit už od počátku jasná pravidla, jak se bude příchozí uprchlík na našem území chovat. Co je smyslem integrace a pomoci těmto lidem.

Ne se při problému tvářit, jako že nic, já muzikant, to oni a argumentovat tím, že to chápou, že si to zkusili a zjistili, že tady u nás žít vlastně nechtějí, nemohou a další blá blá řeči. Za takovou správu fondu by se vůči všem donorům měli dotyční pánové zastydět a činnost zdiskreditovaného fondu co nejdříve ukončit. Stejně jako by Iráčané, kteří si v podstatě vyjeli na dvouměsíční dovolenou na Vysočinu, měli svůj pobyt fondu zpětně uhradit.

ČT upozornila na rychlý konec německé pouti nespokojenců z Okrouhlíku, údajně byli zadrženi už pět kilometrů za našimi hranicemi, zřejmě proběhlo rychlé echo německé policii, že se něco děje. Proudy valících se běženců ze „Sýrie“ ještě před koncem roku 2015 z řad německé policie nikdo neřešil, naopak byli na náměstích v Bavorsku vítáni dokonce samotnou Mutti Merkel.

Mluvčí cizinecké policie Kateřina Rendlová po zachycení iráckých běženců řekla:

„Německo nás požádalo o převzetí té skupiny v rámci readmisního řízení, my jsme to akceptovali. Dnes v dopoledních hodinách převezmou naši policisté tuto skupinu cizinců, a to ve společném centru, které je k těmto účelům zřízeno.“

Iráčané by měli území České republiky opustit do 8. dubna, pokud tak neučiní, hrozí jim umístění do detenčního zařízení. Předpokládá se, že se vrátí do Iráku.

A závěr?

Nadační fond G 21 nepřekvapil a k zadržení irácké skupiny se postavil opět vlažně jako leklá ryba, slovy mluvčího fondu:

„Když pro rodinu zadrženou v Německu budeme moci něco udělat a bude to v našich silách, tak to uděláme. Nikterak je nezatracujeme. V tuto chvíli se ale vydali svojí cestou, záležitost je v rukách německých a českých úřadů a není nic, co bychom teď mohli dělat.“

Může fond s podobně „profesionálním“ přístupem spravovat milionové částky a realizovat jakýkoli projekt?

Ukázalo se, že míra pokory a vděčnosti není o tom, zda z válkou zmítané země zachráníte muslima nebo křesťana, míra pokory a vděčnosti za bezpečí a jistotu klidného života v nové zemi závisí od každého jednotlivce. Arabové z Okrouhlíku ukázali, že si nabídnuté pomoci neváží, nemají zájem o život, který tady žije většina Čechů, Moravanů a Slezanů.

Jejich cesta za vysněným německým snem nedopadla podle očekávání. S ostudou se vrátili do Čech a nakonec odtáhnou zpátky do rodného Iráku. Nikomu tady chybět nebudou.

[ad#clanek-respo]

Svým způsobem můžeme být v klidu. Pro líné a pyšné Araby nejsme zajímavá země. Tihle údajní uprchlíci sem přišli dobrovolně a nezůstali, co potom ti kteří sem mají být v rámci unijních kvót vecpáni násilím?!

Pomáhat někomu, kdo o pomoc nestojí, je nesmysl. Nabízet naši zemi, někomu, kdo jí pohrdá. Proč? Nemáme důvod. Važme si sami sebe, bezpečí a života v české zemi.

Máme krásnou zemi.

Zemi, která byla, je a bude vždycky naše.