8.12.2015
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Švédsko se otrávilo multikulturním socialismem (I.)

Sdílejte článek:

MARIUSZ MALINOWSKI 08|12|2015

Jaké je dnešní Švédsko, co znamená “občanská” společnost, co znamená občanská společnost plus multikulturalismus, co pro společnost znamená, když nic neznamená rodina a dokonce ani pohlaví.

Rozhovor s Joannou Teglund, Polka která od roku 1981 bydlí ve Švédsku a od 12 let pracuje na švédském imigračním úřadě. Rozhovor vedl: Grzegorz Lindenberg.

[ad#clanek-respo]

Grzegorz Lindenberg: Pracuješ na imigračním úřadě už téměř dvanáct let. Kdy ses začala kriticky dívat na situaci ve Švédsku?

Joanna Teglund: Když jsem v roce 1981 přišla do Švédska, byla jsem šokována tím, že se zde vše tak snadno dostává. Ti více zkušení mi říkali, že je třeba brát co se dá, protože Švédové jsou hloupí, nyní rozdávají, ale to se za chvíli skončí. Ta chvíle trvala dost dlouho, ale právě nadešla.

V roce 2010 jsem požádala o neplacenou dovolenou, abych mohla pracovat pro švédskou církev a koordinovat projekt pomoci imigrantům ve městě Södertälje, na jih od Stockholmu, které bylo známo tím, že po vypuknutí války v Iráku přijalo více uprchlíků než Spojené státy a Kanada dohromady.

Bylo to jako malý Bagdád, pro mě to byl šok, dosud jsem si neuvědomovala, jaká propast dělí obyvatele z centra Stockholmu, kde bydlím, od obyvatel Södertälje.

Imigranti chtěli, abych jim četla noviny, tehdy jsem zažila další šok. To co se psalo na téma imigrantů nemělo nic společného s realitou s jakou jsem se setkala pracujíc s nimi, během celého mého profesního života.

Tehdy jsem pochopila že Švédsko, to jsou dva různé státy a propast mezi nimi stále narůstá. Měla jsem však naději, že se to dá změnit, že ten proces rozpadu státu se dá zastavit. Snažila jsem se podat informace o té druhé realitě novinářům, politikům, odborovým svazům a policii. Novináři a politické strany nechtěli o tom ani slyšet, odbory a policie říkaly, že o tom vědí, ale nemohou nic udělat, protože politici nemají zájem.

Pak jsem našla blogy, alternativní média … byla jsem ráda, že nejsem se svými pocity sama. Pochopila jsem, že ten stát směřuje k samodestrukci. Poslední naději jsem ztratila, když už Švédsko přestalo zvládat nápor imigrantů, a přesto předseda vlády Fredrik Reinfeldt promluvil k občanům a vyzval je, aby otevřeli svá srdce imigrantům a nikdo neprotestoval.

Dosud švédská média skrývala všechny problémy spojené s imigrací. Všichni ti, kteří chtěli popsat realitu byli úspěšně zastrašováni a utišováni označením rasista a nacista. Desítky let jediným správným názorem byl názor, že imigrace obohacuje Švédsko. Každá reportáž ve veřejných médiích, tedy liberálně-levicových končila tvrzením, že imigranti obohacují Švédsko. Bylo to jako mantra, opakovaná několikrát denně místo modlitby. Reálná imigrace obohacovala Švédsko, dokud to byla imigrace ekonomická, pokud byla práce pro poměrně dobře vzdělané imigrantů z našeho kulturního okruhu. Samozřejmě, že imigrace lékařů a programátorů Švédsko obohacuje, ale obrovské množství analfabetů a polo analfabetů a lidi s nízkým vzděláním z krajů třetího světa, kteří nikdy se nezaměstnají, je obrovskou zátěží.

Teprve teď, když týdně do Švédska přichází 10 000 imigrantů a problém je nezvladatelný, se začalo otevřeně hovořit o tom, jaký je reálný stav. Bohužel pozdě. Ta obrovská vlna uprchlíků, která zalévá Švédsko, změní tento stát k nepoznání. Mám dojem, že až nyní někteří začínají rozumět, že lež nikam nevede. V případě Švédska to budou následky, které ponesou další generace.

Je nějaký speciální důvod varovat občany pravé teď?

Švédsko každý den již několik týdnů registruje více než tisíc imigrantů. Policie tvrdí, že stejný počet přichází, ale neregistruje se. Nikdo neví kdo jsou a proč se nechtějí registrovat.

Švédsko už teď nemá kde ubytovat imigranty. Ubytování, hotely, penziony to všechno je plné. Dáváme je do tělocvičen, stanů a na chodby imigračního úřadu. IKEA nestíhá dodávat matrace. Z Malmö odjíždějí autobusy plné imigrantů a řidiči mají příkaz, aby jeli pomalu a kamkoliv, mezitím zaměstnanci imigračního úřadu pro ně narychlo hledají poslední volná místa v celém Švédsku.

Fascinující a zároveň zarážející je fakt s jakou pokorou a oddaností zaměstnanci státního sektoru vykonávají tuto práci, která likviduje švédský stát. Pracují cele dny a noci, sedm dní v týdnu, beze slova stížnosti. Dokonce i švédský král rozhodl o tom, že zpřístupní část svých nemovitostí, včetně paláců, pro uprchlíky.

Zvládnou to?

Vláda tvrdí, že Švédsko to zvládne. To není otázka peněz, ale nalezení praktických řešení, jak to řekla ministryně financí Magdalena Andersson. Přesto, že jen včera do Švédska přijelo 741 takzvaných “opuštěných” nezletilých imigrantů, což znamená 25 nových školních tříd. Jeden nezletilý stojí stát ročně 1 milion korun. Reakce vlády byla taková, že si objednala expertízu (tillsätta utredning), jejíž výsledky budou známy koncem roku 2017.

Když pozoruji polskou debatu na téma imigrantů vidím tytéž emocionální argumenty politiků, tutéž chybějící věcnost u novinářů, a totéž rozdělení na tábor levicový, který je dobrý, chce otevřít srdce a hranice, “Máme místo a musíme zvládnout ten strach před cizím” a z druhé strany tábor konzervativně-liberální “tábor těch zlých”, kteří chtějí kontrolovat, chtějí počítat. Je to debata “dobra” se zlem, ale není to debata dospělých lidí o problému, který má vliv na osud našeho státu a Evropy. A na tu debatu se třeba solidně připravit, nejlépe sledováním chyb, které učinily jiné státy. A Švédsko je nejlepším školicím materiálem, neboť udělalo těch chyb nejvíce.

Jaké je dnes Švédsko?

Ve Švédsku se hovoří o krizi imigrační politiky, ale pro mě je to krize celé společnosti, národa, který sr naháněl se za modernismem, za materiálními hodnotami, ztratil vše důležité, vše co určuje naši společnost. Dnešní Švéd je člověkem slabým a osamoceným. Bez identity, nemající oporu v rodině, náboženství, dějinách, nemající kořeny. Je jako list ve větru, letí tam kde vítr fouká.

Tedy jak?

Ve Švédsku od roku 1932, s malými přestávkami, vládla sociálně-demokratická strana, která vždy říkala občanům: “Pokud budete výkonně pracovat a platit daně, už se o nic nemusíte starat. My se o vás postaráme: postaráme se o vaše děti, vaše rodiče a pokud budete potřebovat pomoc od státu, tak tu pomoc dostanete “. A ti lidé v to uvěřili.

Výsledek je dnes takový, že roční děti jdou do jeslí a matka jde do práce. Ve Švédsku se pracuje 8 hodin, plus přestávka na oběd a čas na cestu do práce. A ty děti sedí 10 hodin v jeslích a školkách, které kdysi byly velmi dobrým, pedagogicky zvládnutým místem, ale dnes je to úschovna, neboť stát má stále méně peněz. Po 10 hodinách se matka vrací, bere dítě domů a posadí ho před televizor, ohřeje mu v mikrovlnce nějaké jídlo a dá dítě spát.

Instituce prarodičů je zde neznámá. Já jsem nikdy v průběhu 34 let ve Švédsku nepoznala rodinu, která by žila se svými prarodiči – taková situace ve Švédsku prakticky neexistuje. Spousta starých lidí bydlí ve svých bytech a dostávají pomoc od úřadů, několikrát denně přijde paní – na několik minut, neboť dnes už je to drahé – nebo jsou v domovech pro staré lidi a tam z důvodu chybějících prostředků mají stále horší a horší péči.

Jsou cele generace dětí, které byly tímto způsobem vychovávány. Produktem této výchovy je společensky přizpůsobivý jedinec, který není schopen samostatně přemýšlet, samostatně rozhodovat a zvládat konflikty.

Proč ty peníze teď chybí?

Fascinující je to, že v momentě kdy stát je na pokraji zhroucení, Švédové v místo toho aby se dožadovali od vlády odpovědnosti a rozhodnosti, zabývají se úvahami nad tím, proč ubožák předseda nemůže nic udělat.

Předpokládám, že dnešní politika se nepříliš liší od dramaturgie filmu v Hollywoodu, kde nejdůležitější je obsazení hlavních úloh. Švédům se to podařilo skvěle. Předseda vlády Löfven, adoptovaný sirotek, vzděláním svářeč, nepěkný vzhledem, neumí se dobře vyjádřit, vzbuzuje jen lítost. A Švédové zbožňují někoho litovat. Navíc na pomoc ve vládnutí si vzal Stranu Zelených, jejichž infantilita a slabost je všeobecně známá. Zda od těch lidí lze očekávat schopnost řídit stát? Takže nikdo od nich nic nevyžaduje, ale všichni věří, že i oni chtějí dobře, ale jistě to jen neumí. Všechny nejmenší pochybnosti o tom, že Oni možná nechtějí dobře, se pojmenovávají spikleneckými teoriemi, kterými by se Švéd neměl zabývat.

Naposledy, když si už dokonce i novináři začali pomalu uvědomovat, že to není film ale realita, začalo prosakovat mnoho informací. Ty informace začaly vytékat z takových míst, z nichž dosud nic unikat nesmělo, například z Ministerstva financí. Co je zajímavé je to, že ty informace se nedostávají do redakcí velkých novin, ale známým blogerům-disidentům.

Jeden z nejvíce vážených disidentů, profesor Karl-Olov Arnstenberg, etnolog, již déle hledá odpověď na otázku, v čím zájmu je vedena tato pro stát zhoubná imigrační politika. Před nedávnem se s ním spojil vysoce postavený úředník, který přesně popsal jakým způsobem je plánovaný a kontrolovaný státní rozpočet. Výdaje na imigraci v rozpočtu jsou rozděleny na tak mnoho oblastí, že nikdo nezorientovaný to není schopen spočítat. Ale ministr financí a jeho ministerstvo má úplnou kontrolu. A ta kontrola je taková detailní, že dnešní vysvětlení “já jsem to nevěděl” a také všechny teorie, jejichž nosnou linií je blbost politiků či chybějící kontakt s realitou, nemají význam.

Tato situace se mohla ve Švédsku rozvíjet jen díky tomu že média, místo toho aby zveřejňovala fakta, se zabývali výchovou společnosti. Výzkumy ukazují že ve švédském rádiu a televizi až 82% novinářů má levicové názory. Švédské rádio, televize, největší deníky jako “Dagens Nyheter”, “Svenska Dagbladet”, večerní deníky “Aftonbladet” i “Expressen” se zabývají agendou setting – manipulativní žurnalistikou.

A co to znamená v praxi? Média cely čas opakovala mantru o tom jaká je imigrace prospěšná, přesto, že přináší miliardové ztráty. Takový “Dagens Nyheter” přinášel tendenční zprávy a ekonomové, kteří je chtěli uvést na pravou míru to museli dělat na vlastních blozích neboť jejich námitky nebyly publikovány.

[ad#clanek-respo]

Ale zdá se mi, že společnost si začíná uvědomovat ten rozdíl mezi realitou a jejím obrazem v médiích. Náklady deníků dramaticky klesají a stále více lidí aktivně hledá zdroje informací na alternativních portálech a blozích.

Jsou nějaké výpočty, kolik to Švédsko stálo?

Počáteční náklady na imigraci v projektu rozpočtu na 2016 rok jsou rozděleně na dvě kategorie: “Imigrace” a “Rovnoprávnost a osídlení”, a jsou na úrovni 40 miliard korun. Je to značný nárůst, v roce 2010 to bylo 12 miliard, letos 34 miliard korun.

Jaký měl rozpočet tvůj úřad?

Těch 40 miliard to jsou jen iniciační náklady přijímání imigrantů, z toho je mezi jinými financována podpora a náklady na fungování Imigrační Agentury, které podle předpovědí mají dosáhnout 4,7 miliardy korun.

Projekt rozpočtu na rok 2016 vychází z úplné neaktuální předpovědi – 74 tisíc imigrantů v příštím roce. Ale může jejich být pět nebo i desetkrát tolik.

Podle údajů z 22. října vstupní náklady přijetí imigrantů vzrostou v příštím roce o 29 miliard ve srovnání s dříve očekávanými 69 miliardami. Ministryně financí Margereta Andersson předpověděla, že Švédsko bude donuceno přijmout šetřící program a také si vzít půjčku na financování vydajů na imigraci.

V této chvíli se hodně mluví o nákladech na nezletilé uprchlíky, kteří přicestovali sami bez rodičů. Jejich živobytí stojí švédský stát přibližně 1 milion korun ročně na osobu. Předpokládá se, že v tomto roce jejich přibude 30 tisíc.

Odkud se vzali ti nezletilí?

To je velmi zajímavý fenomén neboť většina těch tzv. dětí jsou dospělí lidé, kteří se vydávají za nezletilé. Deníky publikují reportáže ze života těch “dětí”, s fotkami na nichž většina vypadá jako dospělá a část dokonce vypadá nad třicet let. Švédští lékaři odmítají verifikovat jejich věk. Policie, která má blízký kontakt s tou skupinou upozorňuje, že v mnoha případech se jedná o bezdomovce z mimoevropských států, kteří několik let nelegálně pobývají v jiných evropských státech, často jsou to lidé s kriminální minulostí. Velkou skupinu tvoří občané Maroka, kteří se již léta nelegálně pobývají ve Španělsku. Švédsko je pro ně magnetem, neboť nevyžaduje žádné doklady a garantuje život, z jejich perspektivy, v luxusních podmínkách. Jako “děti” mají o hodně větší šance na získání povolení k trvalému pobytu. A i když se jim to nepodaří, riziko deportace je minimální, protože není známa jejich identita a často ani jejich stát původu.

Před časem na toto téma vyšel článek v deníku “Svenska Dagbladet”, ve kterém reportérka popsala, že společnost, která prodává státu místa pro děti v náhradních rodinách za 84 tisíc měsíčně, vydělává polovinu a druhu polovinu dostává rodina. Ale viděla jsem také číslo 16 tisíc korun na dítě denně.

Ve Švédsku funguje celý imigrační průmysl, který zaměstnává desítky tisíc lidí. To jsou firmy, které vydělávají miliardy díky tomu, že ten sektor není kontrolován. Kontrola nebyla možná neboť novináři mohli o imigrantech psát jen dobře. Byla to taková “tmavá oblast”, kam novináři mohli vejít, ale když už vešli, tak zjistili, že to není v souladu s tím o čem mohou psát a tak že se tématu raději vyhýbali.

Švédští advokáti vydělávají čtvrt miliardy korun ročně na imigrantech. Proto se netřeba divit, když Anne Ramberg, předseda švédské Advokátní Komory, často vystupuje v médiích a brání imigrační politiku státu. Tak na příklad dnes (11/11) ve švédském rozhlase řekl: “Už samotný nápad abychom uzavřeli hranice není v souladu ze zákonem”.

Co se ještě změnilo ve Švédsku za ty poslední roky?

Je vidět zhoršující se výsledky ve školách. Švédsko se účastní výzkumu PISA a výsledky se zhoršují nejrychleji ze všech zúčastněných států: v průběhu několika let se propadlo z 10. místa na 30. Jen nedávno si vědci začali všímat spojitost mezi dramaticky zhoršujícími se výsledky a obrovským přílivem imigrantů ze zemí třetího světa. Zdálo se, že ty problémy by se neměly objevovat, protože děti se učí jazyk velmi rychle. Jenže když do třídy přibudou dvě či tři osoby, které vůbec neznají jazyk a jsou zvyklé na jiný systém vyučování, nebo před tím vůbec nechodily do školy – to je velká zátěž pro učitele. Příchod deseti, nebo příchod jednoho takového žáka každý den zcela rozbíjí třídu.

Jsou takové školy kde vůbec nejsou žádní Švédové. Děti ve třídě mluví arabsky. Již dnes můžete setkat dospělými, kteří narodili se ve Švédsku a při tom velmi slabě mluví švédským jazykem. Ti lidé nikdy nebudou součástí společnosti, pro ně ta společnost je uzavřena.

Mám známé mezi učiteli, kteří říkají, že to není jen problém jazyka. Podle posledních průzkumů 34% švédských učitelů tvrdí, že nepořádek ve třídě je velkým problémem. Obzvláště v tzv. no go zónách, kde jsou celé třídy složené z cizinců, je těžko vést hodinu, protože děti nemají disciplínu. Děti z kultur, kde chybí úcta k ženám nejsou zvyklé na to, že je žena napomíná. Jedním z prvních obratů, které se ty děti učí je: “Já tě obviním”. A učitelky nechtějí riskovat tím, že ty děti budou upozorňovat, protože pokud se dítě postěžuje rodičům, tak rodiče přijdou se stížností k řediteli a učitelka bude mít problémy. Neboť ředitel se bojí obvinění z rasismu, bojí se, že rodiče dítě vezmou do jiné školy a kvůli tomu škola přijde o peníze.

Podle Švédských zákonů když se žák cítí ublížený, nemusí to dokazovat. Učitel musí dokázat to, že mu neublížil. Podle průzkumu, který mezi pedagogy dělal jeden deník, se přes třetina učitelů ocitla v situaci kdy mu žák nebo rodič vyhrožovali stížností. Podle jiného průzkumu nárůst psychických problémů u učitelů je 87%.

Velmi dobrým příkladem na poddajnost Švédů vůči imigrantům přicházejícím z mimoevropských zemí je tragická historie, která se nedávno odehrála ve škole v Alvesta, na jihu Švédska. Dva 10 letí žáci z nějakého mimoevropského státu sexuálně obtěžovali své spolužačky. Rodiče delší dobu neúspěšně intervenovali u ředitele, který jim vysvětloval, že je to normální chování chlapců v tomto věku. Po nějakém čase jeden z těch chlapců znásilnil na školním dvoře svou 10ti letou kamarádku. Škola se snažila zprávu ututlat. Rodiče se o tom dozvěděli z alternativních novin. Jedna z matek řekla řediteli, že nepustí své děti do školy dokud ti kluci nebudou přemístění do jiné školy. Ředitel jí připomněl povinnost školní docházky. Dokud jedné noci nebylo na škole vybitých 24 oken a ředitel začal dostávat výhružné maily, média se začala o případ zajímat a chlapci byli přemístěni. Zajímavý je fakt, že švédská média, která popisovala případ, představili ředitele jako oběť. První otázka na tiskové konferenci zněla: “Jak se cítí ředitel ??”.

Je třeba připomenout, že problém švédského školství spočívá také v tom, že ředitel není placený podle výsledků, ale podle počtu žáků.

Švédský předseda vlády Friedrik Reinfeldt řekl: “Čistě švédské bylo jen barbarství, celý rozvoj přišel zvenčí”, takže školy neučí se děti hrdosti na svůj stát, neučí se švédské dějiny.

[ad#clanek-respo]

Ve škole se nevyučují dějiny?

Velmi málo. Švédové neznají své kořeny. (…) To staré Švédsko již neexistuje. Plánovaně a systematicky bylo zlikvidováno. Kořeny evropské kultury byly celá staletí předávány mladší generaci prostřednictvím tří kanálů: rodina, církev a škola. Švédové nikdy nebyly nábožensky aktivní, rodina je v rozpadu, škola v kolapsu. Děti jsou tvarované konzumem a iPhonem.

Školy jsou tedy horší a co zdravotnictví?

Velkým problémem je špatný zdravotní stav imigrantů. Ve Švédsku jsou povinně kontroly zdraví pro imigranty žádající o azyl, ale povinnost je na straně státu, který má tu kontrolu zajistit. Polovina imigrantů z toho rezignuje.Výsledek je takový, že v první polovině tohoto roku bylo registrovaných 392 případů tuberkulózy, z čehož 89% u lidí narozených mimo Švédsko. V průběhu 10 let počet lidí nemocných tuberkulózou narostl o 50%.

Průměrný Švéd, který pracuje a je zdravý, nemá ponětí o tom v jakém stavu je zdravotní služba. V okamžiku kdy jeho dítě onemocní, tak se seznámí s realitou. Je na pohotovosti a musí čekat 12 nebo 16 hodin. Tehdy se začíná tragédie. V té chvíli je ve všech nemocnicích ochranka, která hlídá personál před lidmi, kteří útočí na lékaře a sestřičky. V Uppsale si zdravotnické obory vyžádaly takové vybavení jaké má policie, když zasahuje během nepokojů.

(Pokračování)

ZDROJ: Mariusz Malinowski

nonrx-banner-1

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky