Zelenskyj není schopný míru

Když jsem poslouchal domácí reakce na hádku mezi Zelenským a Trumpem v Oválné pracovně, po které ukrajinského prezidenta vypakovali z Bílého domu, vzpomněl jsem si na moudrá slova Jana Wericha: „A pak už následoval kec, mec, lívanec, a co se tak říká při těchto příležitostech…“

Trump z hádky s ukrajinským prezidentem na síti X vyvodil, že pokračující americká podpora dává Zelenskému falešné sebevědomí, které mu brání věcně uvažovat o míru. Tak ať se buď změní, nebo zmizí.

To byl ale pravý opak toho, co mu doporučovali naši stateční vůdcové. Ti oceňovali Zelenského hrdinství a radili mu vytrvat. My za ním stojíme! Bez ohledu na to, jestli mu to pomůže…

S bohorovným klidem jsme přešli vrcholnou fázi sporu, kdy už to v Oválné pracovně došlo málem na facky a Trump Zelenskému vyčítal, že si zahrává s rozpoutáním III. Světové války.

Jak je to doopravdy?

Kdybych to měl shrnout, podle Trumpa je válka Ukrajiny s Ruskem prohraná, Ukrajinci prchají před násilnými odvody a zbytečně umírá spousta mladých lidí v důsledku politiky „hloupého Bidena“. S Putinem se dá jednat, ale nesmí se pořád napadat, přiložil si viceprezident Vance. To by blokovalo dohodu.

Ukrajinci už dostali dost, teď je třeba zaplatit. Chápal bych, kdyby se Zelenskyj stavěl proti děsivé dohodě o faktickém zabavení ukrajinských nerostných zdrojů, která však mezitím trochu změkla a Trump ji zkoušel prodat jako obrovskou příležitost pro obě strany. Jenže Zelenskyj chtěl jen podporu ve své protiruské nenávisti. Možná by mu doma ani nic jiného nedovolili – ale to je jeho boj.

Hádka v Oválné pracovně však umožnila odhodit veškeré předstírání a sdělovat věci natvrdo – Trump se chce s Putinem dohodnout. Věří, že Putin dohody dodrží. Nevěří, že jednou rozběhnutá ruská vojska se zastaví až u břehů Atlantského oceánu, a možná ani tam ne.

Také z dalších Trumpových vyjádření lze vyčíst, že odmítá tyto lži hlubokého státu, které ho měly pronásledovat už v době jeho prvního funkčního období, a hodlá proti němu zasáhnout na nejcitlivějším místě – připraví ho o peníze.

Kdo jsou tvůrci nové strategie?

Na webu zazářil zajímavý komentář Alastaira Crookea, bývalého britského diplomata, který teď vede Conflicts Forum sídlící v Bejrútu. Jeho příspěvky vycházejí na stránkách Nadace pro strategickou kulturu (SCF) a jsou hojně přebírány, protože strategii evidentně rozumí.

Ten poslední se věnuje zdrojům strategického myšlení Trumpova týmu.

https://strategic-culture.su/news/2025/02/26/america-as-republic-not-as-empire-europe-sound-and-fury-after-jaw-dropping-pivots-in-us-policy/

Klíčovou pasáž uvádí otázka: Jak to, že Demokraté tento vývoj nepředvídali?

Právník Robert Barnes v podstatě říká, že tento „blitzkrieg“ byl „mimořádně dobře naplánován“. V Trumpových kruzích se o něm diskutovalo již od konce roku 2020. Tehdy vznikl tým odrážející generační a kulturní změny v USA, a tomu se podařilo vytvořit libertariánsko/populistické křídlo s dělnickými kořeny. Bylo složeno z osob, které často sloužily v armádě, ale začaly pohrdat tím, co označují za neokonzervativní lži (zejména ty o 11. září). Byly to lži, které přinesly nekonečné války.

Skupina reformátorů se chtěla místo toho řídit slovy Johna Adamse, že „Amerika by se neměla vypravovat do světa hledat monstra, která je třeba zabít“.

Ukrajina není americká válka

Autor zdůrazňuje, že reformisté také nebyli součástí „angloamerického“ světa WASP („bílý anglosaský protestant“). Pocházeli z jiné kultury, a ta se hlásila k Americe jako republice, nikoli impériu. Nepocházeli z elitářské anglo-sféry, ale spíše z té části společnosti, kterou urazila válka v Iráku a která „anglo-sféru“ obviňuje, že zničila Ameriku.

To je to, co vidíte u viceprezidenta Vance a ministra obrany Hegsetha – návrat k republikánské poučce, že USA by se neměly zapojovat do evropských válek. Ukrajina není americká válka.

Deep State, jak se zdá, nevěnoval pozornost tomu, co chystá parta „populistických“ výtečníků pohybujících se mimo elitářské washingtonské žvanírny. Ti zatím chystali společný útok na federální výdajový cecík. Ten byl označen za slabé místo, o něž by se mohla opřít ústavní žaloba, jež by zmařila – a to v plném rozsahu – další výdaje „hlubokého státu“.

Čtyři NE

Tady by měla být definována ona základní změna. Jak Alistair Crooke připomíná, americký ministr obrany Pete Hegseth nám na Mnichovské bezpečnostní konferenci řekl čtyři „ne“:

• Ne Ukrajině v NATO;
• ne návratu Ukrajiny k hranicím před rokem 2014;
• ne příměří se zázemím mírových sil, na které by se vztahovala povinnost obrany podle článku 5 Charty NATO,
• a ne vyslání amerických jednotek na Ukrajinu.

A v závěrečném výkřiku dodal, že americká vojska v Evropě tu nejsou „navždy“ – a dokonce položil otazník nad pokračováním NATO.

Docela jasná řeč! Spojené státy se od Ukrajiny zjevně odstřihávají. A hodlají normalizovat vztahy s Ruskem, konstatuje Crooke.

Pryč s cenzurou, hajte demokracii!

Poté viceprezident Vance hodil petardu mezi shromážděné euroelity. Řekl, že elity ustoupily od „sdílených“ demokratických hodnot, příliš spoléhají na represi a cenzuru svých národů (mají tendenci je zavírat do vězení), a především vyčetl evropský Cordon Sanitaire („firewall“), podle něhož jsou evropské strany mimo středo-levicový proud považovány za subjekty politicky non grata.

Ve skutečnosti představují falešnou „hrozbu“. Z čeho máte takový strach? Máte tak malou důvěru ve svou „demokracii“?

Spojené státy, jak naznačil, nebudou nadále podporovat Evropu, pokud bude pokračovat v potlačování politických voličů, zatýkání občanů za jejich projevy a zejména rušení voleb, jak se to nedávno stalo v Rumunsku.

Máme tu tedy situaci, kdy Američané vidí v Evropě spíše hnízdo autokratického tmářství jako přímý protiklad demokracie a zároveň kazí ukrajinskou válku a snaží se jí nahradit mírem, i kdyby se Evropa stavěla na hlavu.

Konec „hrozby Ruska“

V pátek jsme tak viděli v přímé přenosu z Bílého domu konec kultu Ukrajiny a Zelenského. Předtím Trump v rozhovoru s Fox News odmítl Zelenského tvrzení, že Rusko chce napadnout země NATO:

„S tím prostě nesouhlasím; tomu nevěřím ani trochu,“ opáčil Trump.

Trump nevěří na primární lež, která má být lepidlem udržujícím geopolitickou strukturu s EU pohromadě. Avšak bez „hrozby Ruska“ nelze předstírat, že se Evropa musí připravovat na válku.

Evropa se tak bude muset smířit se svojí budoucností jako periferie v Eurasii, uzavírá Crooke.

Zbyněk Fiala