Vzpomínka na bitvu o doněcké letiště, Giviho a utrpení lidu Donbasu

Sdílejte článek:

NICOL J.

Poté, co 17. 1. 2025 oslavila Doněcká lidová republika desetileté výročí od konce bitvy o doněcké letiště, se blíží smutný den připomínající smrt jednoho z „hlavních hrdinů.“

17. 1. 2025 uplynulo přesně 10 let od konce bitvy o doněcké letiště, která se nenávratně zapíše do historie jako jeden z nejvýznamnějších milníků války v Donbasu. Právě v ní se nejvíce proslavil Michail Tolstych, známý pod přezdívkou „Givi,“ který zemřel 8. 2. 2017 důsledkem vražedného atentátu ukrajinské SBU. Toto je připomínka toho, čím si obyvatelé Doněcké lidové republiky (dále DLR) museli a nadále musejí denně procházet, protože jsou to právě „naši“ čeští politici a „naše“ české zbrojovky a korporace, kdo teroristické akce Ukrajiny více než dekádu podporoval a financoval.

Příběh doněckého letiště

Mezinárodní letiště Doněck, celým názvem Mezinárodní Doněcké letiště Sergeje Prokofjeva bylo otevřeno již v roce 1933. Během druhé světové války sloužilo jako vojenské letiště a v náručí války nastal po 81 letech i jeho konec.

Popisek obrázku: Hlavní terminál před válkou, Autor: Michael1238 – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php

V roce 2009 bylo vystaveno v Doněcku fotbalové hřiště „Donbas Arena,“ které poté hostilo zápas UEFA Euro 2012. Mezitím probíhala výstavba nového terminálu a v roce 2011 byla otevřena nová vzletová a přistávací dráha. Díky fotbalovému utkání přišel do Doněcku rozkvět turismu a v letech 2012-13 přepravilo doněcké letiště cca 1 milion lidí. Tato sláva ale netrvala dlouho. O necelý rok později nahradila zvuk motorů startujících a přistávajících letadel palba zbraní a z budovy zůstaly jen ohořelé sutiny, jež se staly masovým hrobem mnoha mužů, kteří bránili svou zem před ukrajinskými teroristy.

Popisek obrázku: Zdroj: VKontakte, publikoval: ЭЕ, konkrétní autor a licence neuvedeny

Jedna z nejslavnějších bitev války v Donbasu

Poté, co se vlády na Ukrajině ujal pučistický, nikým nevolený diktátorský režim financovaný USA a NATO, začaly jednotky ukrajinské armády likvidovat vlastní lid v Donbasu a řídily se jediným rozkazem: „Střílejte do všeho, co se hýbe.“ 26. 5. 2014, tedy v den, kdy se fašista Petro Porošenko, který stál za střelbou z výškových budov po demonstrantech Euromajdanu provedené pod falešnou vlajkou jednotek bývalého prezidenta Janukovyče, oficiálně stal hlavou ukrajinského státu, napadli ukrajinští vojáci i doněcké letiště, kde se střetli s milicemi DLR. Toto datum je považováno za počátek plnohodnotné války na Ukrajině (Den, kdy byl oficiálně napaden Doněck).

Během bitvy o doněcké letiště získali ukrajinští vojáci přezdívku „kyborgové.“ Upřímně, lépe bych tyto psychopaty naprogramované fašistickým režimem pro masové vraždění nenazvala. Nemají emoce, nemají srdce. Jsou to roboti. Na druhé straně zase vstoupily ve známost primárně bataliony Sparta a Somali, jejichž veliteli byli Arsen Pavlov (známý pod přezdívkou Motorola), který by letos 2. 2. oslavil 42. narozeniny a Michail Tolstych (Givi).

Popisek obrázku: Snímek z videa pořízeného bojovníky Sparta. Zdroj: https://t.me/s/LussiList/4990

Krvavá bitva trvala až do onoho 17. 1. 2015, kdy prezident Zacharčenko oznámil, že DLR významný milník dobyla. Nicméně za jakou cenu? Jediné letadlo už zde nevzlétne. Odbavovací hala zeje prázdnotou. A ranveje jsou posety náhrobky. Tento příběh nádherně zachycuje dokumentární film televize OPLOT TV, kde ihned v prvních okamžicích hovoří právě Alexandr Zacharčenko se smutným výrazem ve tváři a (zřejmě) ukořistěnou vlajkou nepřítele v rukou. Ačkoliv Evropa DLR neuznává, když tak nad tím přemýšlím, vlastně bych řekla, že Zacharčenko je jeden z mála prezidentů, kterého lze označovat za „prezidenta pracujícího lidu.“ Protože ukažte mi někoho, kdo takto drží se svými lidmi, těží s nimi uhlí v šachtách a navštěvuje i bojové pozice. I přesto, že jsem anarchistka, si dovolím říci, že taková hlava státu si zaslouží plný respekt, na rozdíl od toho našeho generála „PePa,“ který prozatím nedokázal nic jiného, než si ulíznout ten svůj sestřih „na Havla“ a s falešným úsměvem plnit funkci ekonomicky ztrátového automatu na podpisy.

Nynější prezident Pušilin nedávno oznámil, že by následující rok měla započít na těchto místech výstavba nového letištního areálu. Upřímně, nemyslím si, že by se tak mělo stát. Nemyslím si, že je správné, aby z ranvejí pokrytých krví padlých znovu startovala letadla. Tenhle objekt by měl zůstat hrozivou připomínkou tragédií války, která za sebou zanechala mnoho mrtvých, jejichž duše možná bloudí v sutinách terminálu dodnes. Zaslouží si klid. Zaslouží si tiché a klidné památeční místo, kam budou jejich druhové chodit vzpomínat a zapalovat svíčky. Nový asfalt, malta a beton staré hrůzy nezakryjí a smuteční atmosféra uplynulých dní zde bude cítit. Ranvej může vzniknout o kousek dál. To je ale pouze můj názor.

Giviho paměti

Michail Tolstych alias Givi se narodil 19. července 1980. Jeho přezdívka údajně pochází z gruzínštiny, jelikož on sám měl gruzínské předky. V DLR se proslavil jako „hrdina“ a velitel batalionu Somali během nejkrutějších bojových akcí, mezi něž patří i bitva o doněcké letiště. U nás v Čechách a celkově na kolektivním západě je považován za válečného zločince a teroristu, který mučil zajatce. Jako důkaz tohoto tvrzení se uvádí videa, z nichž jsem jedno viděla a řeknu asi jediné – jestli tohle byl válečný zločin, tak co potom dělají ukronacisté? Nevím, co to konkrétně bylo za jednotku, ale někde jsem četla, že snad náckové z Azova, které Givi trochu propleskl a odřezal jim insignie. Jestli je potom ty kusy hadru nutil žrát, jak tvrdí Wikipedie, nevím.

Urputně jsem hledala nějaké objektivní informace (v několika jazycích s aktivní VPN mimo západ) o Giviho zločinech, co by pocházely od nezávislých zdrojů, investigativních novinářů nebo přímých svědků, ale nic jsem nenašla. Jakoby snad existovaly o této problematice jen zprávy ze západních médií s odkazem na tvrzení Ukrajiny. Nechci samozřejmě nic popírat, ale první obětí války je vždy pravda, každá strana má svou propagandu a nehodlám posuzovat něco, k čemu nenacházím reálné důkazy. Pokud se mýlím, máte samozřejmě plné právo mě v komentářích doplnit nebo opravit.

Popisek obrázku: Michail „Givi“ Tolstych, Zdroj: https://t.me/dnrdonetsk

Co jsem ale viděla přímo, byly zločiny ukrajinských neonacistů. Kdysi jsem chodila s jedním přívržencem Bandery a dostala se do telegramových kanálů „extremistického podsvětí,“ a to co tam z Ukrajiny hrdě kolovalo, mi zvedá žaludek dodnes. Navíc nedávno europoslanec Luboš Blaha publikoval videa zachycující válečné zločiny Gruzínských legií Ozbrojených sil Ukrajiny. Ty vedl Mamuko Mamulašvili, jemuž byl dokázán podíl na snahách vyvolat v uplynulých dnech na Slovensku „Euromajdan 2.0.“ Jednotky tohoto bezcitného psychopata, jehož liberálové a příznivci EU a NATO označují za hrdinu a dokonce se s ním někteří slovenští opoziční politici fotí, zmasakrovaly ruské vojáky (dost možná brance) neskutečně nechutným způsobem a ještě si to natočily.

Ale zpátky ke Givimu a doněckým bojovníkům. Čím více po těchto osudech pátrám, tím více jsem přesvědčena, že to jsou opravdu jen obyčejní lidé, co v zoufalství vzali do rukou zbraň. Charismatický bojovník Tostych je v Doněcku primárně popisován slovy „statečný, nebojácný, vytrvalý,“ jak uvádí blog Opičákovy frontové svodky, který každý den informuje o dějství první linie. Do bojových akcí se Givi zapojil ihned jakmile vypukly. „Když viděl, co se děje, nemohl nic nedělat,“ zaznívá taktéž z některých výpovědí místních lidí. Britský investigativní novinář Graham Philips, který v Donbasu působil jako válečný reportér, natočil o Givim a jeho jednotkách reportáž s názvem „Donbas v linii ohně.“ Tento pětadvacetiminutový dokumentární film zachycuje neskutečně emotivní momenty, kde je vidět, že Tolstychovi na jeho lidech neskutečně záleželo. „Pro kluky je nejdůležitější, aby byly mentálně, fyzicky i strategicky připraveni, v jakékoliv situaci. Věřím ve své lidi a věřím, že zvládnou dojít do cíle bez toho, abychom někoho z nich ztratili. Jsem tu s nimi každý den,“ (volně přeloženo dle anglických titulků – poznámka autorky) svěřuje se Givi s upřímným výrazem ve tváři reportérovi.

Při příjezdu na bojové pozice svoje bojovníky vítá s otevřenou náručí, objímá je a předává jim s úsměvem (pravděpodobně) nějaké zásoby. Když přichází na bojiště a vidí svoje lidi, ptá se: „Jak se máte? Vypadáte deprimovaně.“ Poté navrhne svému podřízenému, ať dá alespoň některým z nich dovolenou, aby se zotavili. Rozkaz zní jasně: „Nechci nikoho z vás ztratit!“ Tyhle momenty mě dohnaly k slzám a jsem sama překvapena, že se z těchto depresivních zoufalých míst nevytrácí lidskost. Emotivní jsou i výpovědi vojáků. Jeden z nich, jenž dříve pracoval jako konzultant, se přiznává, že díky válce „našel sebe.“ Toto tvrzení nějak nechápu, ale možná, že si uvědomil základní morální hodnoty. Hodnotu života, hodnotu přátelství, rodiny, kolektivu. Protože jak sám říká, do té doby „jen pracoval.“ Giviho popisuje jako „skvělého velitele“ a hovoří o tom, že (ukrajinský) nacionalismus je fašismus. Přirovnává tyto ideologie k nádoru, jež vyroste v zemi, a věří, že všechny národy jsou si rovné. Že není žádný lepší než druhý. Nezbývá než souhlasit.

Givi byl stejně jako Zacharčenko nebo Motorola zabit ukrajinskou SBU, která to sice popírala a tvrdila, že jsou atentáty na přední velitele DLR „akcí ruských tajných služeb pod falešnou vlajkou.“ Později bývalý zaměstnanec SBU potvrdil, že raketa, která zasáhla kancelář Giviho, byla ukrajinská, a likvidace velitele byla plánovaná už dva roky předtím. Tuto skutečnost mimochodem uvedl i deník The New York Times.

Pár slov závěrem…

Možná si říkáte, proč o tom píšu. Někdo mě možná osočí, že šířím ruskou propagandu, nicméně taková jsou fakta, ať se vám to líbí nebo ne. Mnoho lidí tady v Česku nemá vůbec ponětí o tom, co se děje. V roce 2022 vypuklo šílenství, kdy absolutně neznalí lidé vymytí propagandou České televize a dalších mainstreamových médií začali hlásat „Sláva Ukrajině“ a ospravedlňovat neonacismus. Díky svým zkušenostem mohu říci, že znám ukrajinské neonacisty a neonacistické zahraniční žoldáky, které tamní režim podporuje. Vím, co páchají a proč to páchají, jaká za tím stojí myšlenka, jaká slepá víra je žene kupředu. Vyžívají se v krvi, nenávidí Rusy, vlastně nenávidí úplně všechny a nejvíce sami sebe. Jsou to misantropové, co chtějí jediné – nadvládu bílé rasy a smrt všech ideologických nepřátel. Byla to pučistická ukrajinská vláda financovaná západními oligarchy z USA a zemí NATO, kdo začal vyhlazovat ruskojazyčnou menšinu na východě své země. Byla to ukrajinská armáda, kdo neustále porušoval příměří, třeba i několikrát denně.

Proto od roku 2022 stojím proti této válce. Účastnila jsem se protestních akcí a měla kvůli tomu problémy ve škole, odmítala jsem chodit do školy ve žluto-modrém oblečení a přispívat na Ukrajinu. Začala jsem pátrat po pravdě, která u nás byla „zakázána.“ A začala jsem o tom psát, protože je třeba, aby už náš národ konečně vytáhl hlavu ze zadku. Kromě ukrajinských fanatiků je tu druhá skupina, která se zase fotí s ruskými vlajkami a portréty Putina a nadává, že by všichni ukrajinští uprchlíci měli táhnout domů na Ukrajinu. Když tak moc chcete vítězství Ruska, proč chcete Zelenského režimu dodávat „maso pro děla?“ Já vám řeknu proč, protože nemáte absolutně nejmenší ponětí o tom, co to je válka. Drazí gaučoví bojovníci, tohle není fotbal. Tohle není hra, kterou sledujete z bezpečí televizní obrazovky s nohama v teple a pivem v ruce.

Každý den umírají lidé. Za týden jsou to desítky, za měsíc stovky a za rok tisíce. Tisíce nevinných lidí, kteří mají jména. Jsou to stejní lidé jako my. Mají rodiny a zůstávají po nich sirotci. Nejsou to jen čísla nebo animované postavičky ve hře. Donbas není žádná „super postapokalyptická herní zóna,“ Donbas je místo, kde lidé žijí ve sklepech, protože z nebe padá dělostřelecká munice. Představte si, že by to byla Praha. Představte si, že Karlův most hoří. Představte si, že všechna ta moderní sídliště s předraženými byty jsou v troskách. Představte si ulice, co zejí prázdnotou a z vyhořelých oken vás pozoruje strach. Všude narážíte na nápisy „Pozor miny!“ Na nápisy na domech upozorňující, že se uvnitř nachází děti, které nikdo nerespektuje a tyto děti vraždí, protože mluví rusky a nesplňují přesný „akademický popis árijské rasy.“ Představte si město růží v plamenech. Takhle nějak totiž vypadá Doněck. A my na tom neseme spoluvinu. Díky naší ignoranci.

Je asi nepravděpodobné, že by si tento článek přečetl nějaký obyvatel Donbasu, ale i tak bych chtěla těm lidem vzkázat, že v mých očích jsou hrdinové. Hrdinové pracujícího lidu, hrdinové obyčejného dne. Všechny ty rodiny, co přežívají v suterénech s nedostatkem jídla, babičky, co nemají dostatek uhlí a pálí nábytek, aby se v zimě trochu zahřály. Takoví lidé si váží každého nového dne, kdy vyjde slunce. Napadlo vás někdy, jak vzácný je vlastně lidský život?

Pomalu ale jistě se blíží volby. Více než 90 % lidí v Česku je nespokojených s Fialovou vládou. A mlčí. Neustále se něčeho bojí, že je vyhodí z práce, když budou protestovat a podobně. Nejdřív čekali na příchod Trumpa, teď zase čekají na volby. Jenže pak jsou líní přijít i k těm volbám. Dříve jsem si myslela, že jsou volby zmanipulované, tak jsem se minulý rok dobrovolně přihlásila na post volebního komisaře, abych si to ověřila. Přišla sotva třetina lidí a to byla ta aktivistická třetina proukrajinských voličů pětikolky z Pražské kavárny a důchodci, co slyší pouze na slovo „valorizace.“ A ti o nás pak rozhodují a ne jen o nás, ale i o našich slovanských bratrech a sestrách v Doněcku, jejichž genocidu všechny české vlády od roku 2014 financovaly. Jo i ten váš „milovaný“ Babiš. Proto sdílím příběhy těchto lidí, protože oni tu válku nechtějí. Jediný, kdo chce válku, jsou imperialistické vlády a globální oligarchie ze západu i východu, které na tom dobře vydělávají. Tahle válka už dávno mohla skončit, anebo ještě lépe, nemusela ani začít.

Svět se netočí jenom kolem zvyšování důchodů, drahého másla a počtu genderů. Netočí se ani kolem Trumpa s Putinem. Tenhle svět patří obyčejným lidem. Jenomže kdo se má příliš dobře, je krátkozraký…

Zdroje:

https://cs.wikipedia.org/wiki/Mezin%C3%A1rodn%C3%AD_leti%C5%A1t%C4%9B_Don%C4%9Bck

https://de.wikipedia.org/wiki/Flughafen_Donezk?oldid=131118520

https://vk.com/wall850527902_352

https://t.me/s/LussiList/4990

https://www.rt.com/news/195616-donetsk-airport-explosions-ukraine/

https://stanislavs.org/donbass-in-the-line-of-fire-givi/

https://en.topwar.ru/168718-sotrudnik-sbu-raskryl-podrobnosti-ubijstva-mihaila-tolstyh-givi.html

About
Latest Posts

Redakce

Vážení čtenáři, chtěli bychom Vám všem poděkovat za finanční pomoc, kterou vyjadřujete podporu Pravému prostoru. Díky Vám tak můžeme stále nezávisle publikovat a pracovat na dalších vylepšeních. Níže uvedený graf představuje, kolika procenty nám Vaše příspěvky (dobrovolné předplatné) pomáhají na nutné měsíční náklady na provoz a zachování existence PP.

S úctou a pokorou děkujeme za jakýkoliv příspěvek, který nám společně pomůže PP dále rozvíjet. Můžete tak učinit platbou přes PayPal, poslat Bitcoin na adresu: 3HPkQ31E6U9Y9HhVSc1f2DXMkbmWq1ttJ5 nebo příkazem na účet: 4221012329/0800
(Pro platby ze zahraničí: IBAN: CZ07 0800 0000 0042 2101 2329, BIC: GIBA CZ PX), QR platby

Pokud chcete podpořit PP a nechcete, abychom mezi dárci zveřejnili vaše jméno, stačí do zprávy pro příjemce uvést: Anonym. Pokud máte zájem o vydání potvrzení o poskytnutí daru (např. pro daňové účely), napište nám na redakční mail redakce@pravyprostor.net

Příspěvky za měsíc ÚNOR 2025:
**********************************************

RNDr. Richard Čapek CSc. 400,- Kč, František Šmíd 1000,- Kč, Karel Vávra 200,- Kč, Zdenka Rýznarová 250,- Kč, Václav Červinka 200,- Kč, Petr Včelka 1500,- Kč, Radek Bláha 300,- Kč, Ivo Pimper 500,- Kč, ing. Jan Dvořák 100,- Kč, Dana Lufinková 100,- Kč, Miroslav Andreska 300,- Kč, David Bezděk 50,- Kč, Anonym 200,- Kč, Ladislav Konopka 400,- Kč, Jaroslav a Dana Berkovi 1000,- Kč, RNDr. Václav Vohánka 1000,- Kč, Marek Janicko 500,- Kč, Lubomír Štěpán 250,- Kč, Renata Lechová 200,- Kč, Karel Klouček 500,- Kč, Martin Vacek 500,- Kč, Ludmila Kárská 100,- Kč, Pavel Barvínek 91,23 Kč, Jiří Kobližka 400,- Kč, Anonym 70,- Kč

Celkem za měsíc: ... 10 111,23 Kč

Vybráno 22.00%

Chci vlastní ikonu u diskuzních příspěvku. Jak na to?

Než začnete komentovat článek, přečtěte si prosím pravidla diskuze.

Podle českých zákonů jsme povinni na žádost orgánů činných v trestním řízení poskytnout veškeré informace o vás shromážděné systémem (IP adresa, pošta, vaše příspěvky atd.). ) Žádáme vás, abyste do diskuze na naší stránce nedávali komentáře, které by mohly naplnit skutkovou podstatu některých trestných činů zmíněných v trestním právu. Zejména nezveřejňujte příspěvky rasistické, podněcující násilí nebo nenávist na základě pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, národnostního nebo společenského původu, národnosti nebo etnické skupiny atd. Zjistěte více o povinnostech diskutéra v pravidlech našeho portálu, které je povinen prostudovat každý diskutér. Zveřejněním diskusního příspěvku potvrzujete, že jste studovali, pochopili pravidla a berete za svůj příspěvek plnou zodpovědnost.

Jak přidat ikonu Pravého Prostoru na plochu mobilu či tabletu? Návod ZDE.

Náhledové fotografie k článkům jsou většinou ilustrační.