Greendealové aktuality (leden 2025)

Konec amerického Green New Dealu

Nejdůležitější událostí měsíce v oblasti Zeleného údělu nebylo nic, co by se odehrálo v Unii, ale vývoj ve Spojených státech. Donald Trump v den svého nástupu do úřadu (20. ledna) oznámil konec amerického Green New Dealu a odstoupení Spojených států od Pařížské dohody (které se pak uskutečnilo 27. ledna).

Důsledkům, které z toho plynou pro unijní Zelený úděl se věnuji v článku Americký Green Deal končí. Co s tím evropským?. Uvádím v něm mimo jiné, že unijní orgány zatím dál jedou ve vyjetých kolejích, jako by se nic nestalo, a že v krátkodobém horizontu můžeme očekávat spíše zabetonování pozic a přeměnu Unie v radikální izolovanou klimatickou baštu, která se bude držet Green Dealu jako Severní Korea svojí ideologie „čučche“. A to přes veškerý hospodářský úpadek a rozvrat veřejných financí, které tato politika přinese.

Místopředsedkyně Komise Teresa Riberaová takto právě v den Trumpovy inaugurace na jedné konferenci ujišťovala posluchače o našem silném závazku a odhodlání ve vztahu k udržitelnosti a zelené ekonomice. Dekarbonizaci označila jako zdroj dlouhodobé prosperity a odolnosti. Nyní prý nastal čas, „aby Evropa zazářila a ukázala cestu k čistému, spravedlivému a konkurenceschopnému přechodu“. Ursula von der Leyenová na Světovém obchodním fóru v Davosu o den později (21. ledna) uvedla, že „Pařížská dohoda zůstává největší nadějí lidstva“. Podobně komisař pro klima Wopke Hoekstra v rozhovoru pro Bloomberg 15. ledna jasně řekl, že EU musí pokračovat v plnohodnotné, všestranné klimatické akci.

Jiný názor zazněl alespoň od nynějšího polského předsednictví. Donald Tusk 22. ledna při představení priorit předsednictví v Evropském parlamentu vyzval k důkladné revizi Zeleného údělu, a to zejména kvůli vysokým cenám energií a problémům s konkurenceschopností evropských podniků.

Kompas konkurenceschopnosti

Potvrzením dosavadního kurzu Bruselu ohledně zelené transformace je i nová hospodářská strategie s názvem EU pro obnovení konkurenceschopnosti a zajištění udržitelné prosperity (zkráceně též Kompas konkurenceschopnosti), kterou Komise představila 29. ledna.

Strategie prý „určuje cestu k tomu, aby se Evropa stala místem, místem, kde se budou vynalézat, vyrábět a uvádět na trh budoucí technologie, služby a čisté výrobky, a zároveň byla prvním kontinentem, který bude klimaticky neutrální“. Unijní ekonomika má stoupat vzhůru – co je ovšem zásadní – při současném zachování sociálního modelu a zelené transformace.

Jeden ze tří hlavních směrů strategie nese název Společná cestovní mapa pro dekarbonizaci a konkurenceschopnost. Uvádí se zde, že cíl tzv. klimatické neutrality do roku 2050 zůstává pevně daný a stejně tak Komise předpokládá stanovení průběžného cíle snížení emisí skleníkových plynů k roku 2040 o 90 % oproti roku 1990. „Pokud budou cíle a politiky správně sladěny, může tento rámec podpořit konkurenceschopnost, protože poskytuje jistotu a předvídatelnost pro firmy i investory. Jak ukazuje Draghiho zpráva, dekarbonizační politiky se mohou stát silným motorem růstu, pokud jsou dobře integrovány s průmyslovou, hospodářskou, obchodní a konkurenční politikou,“ prohlašuje doslova Komise. Tímto přesvědčením prý bude inspirován avizovaný plán Clean Industrial Deal (který má být představen koncem února).

Komise je přesvědčená, že problém vysokých a nestálých cen energií lze postupně snížit pouze tím, že se větší podíl energie začne vyrábět z dekarbonizovaných zdrojů v Unii. „Proto musí EU urychlit přechod na čistou energii a podporovat elektrifikaci.“

Strategický dialog o budoucnosti automobilového průmyslu

30. ledna Komise zahájila „strategický dialog o budoucnosti automobilového průmyslu“ se zástupci dotčeného odvětví. Toto snažení údajně znamená „začátek inkluzivního a spolupracujícího procesu, jehož cílem je řešit klíčové výzvy, kterým sektor čelí, a zajistit jeho trvalý úspěch jakožto hlavního motoru evropské ekonomiky“. Komise také avizovala vypracování akčního plánu, který by měl být zveřejněn začátkem března.

K dialogu se skepticky vyjádřil europoslanec Alexandr Vondra na X. Pořádání takové akce je podle něj samo o sobě v pořádku, dodává ale: „Mám obavy, že formát i složení může způsobit víc problémů než užitku. Na jednu stranu netaktické pozvání pro čínské (Volvo) a americké (Tesla) automobilky a zelenou radikální neziskovku, na druhou stranu chybí někteří významní hráči. Dominují Francouzi a Němci. Vypadá to spíš jako PR stunt před německými volbami než vážně míněný pokus o záchranu automotive v Evropě. Snad budeme pozitivně překvapení.“

Střípky na okraj

14. ledna Komise zahájila příjem přihlášek do pátého ročníku cen Nového evropského Bauhausu (k tomuto projektu blíže v dílu 2 seriálu Tento týden v EU a obšírněji pak v nedávném videu Green Deal – největší bizáry). Zároveň otevřela novou, přidruženou soutěž NEB Boost for Small Municipalities, která se zaměřuje na malé obce.

22. ledna nizozemský deník De Telegraaf přišel s odhalením, že Komise v dobách místopředsedy Franse Timmermanse uzavřela tajné smlouvy s několika environmentálními nevládními organizacemi, které měly výměnou za dotace lobbovat za Green Deal.

23. ledna Komise oznámila spuštění platformy Global Energy Transition Forum, která sdružuje různé státní i soukromé aktéry z různých zemí, a která má pomoci k přechodu k čisté energetice po celém světě.