O městě, kde zítra znamená již včera

Tak jsme se konečně dočkali! Máme jedno krásné nizozemské město, kde byla dokončena zelená tranzice. Děti se tam smějí, lidé se radují při jízdě na kole, jasmín tam nikdy neodkvétá a slavící zpívají celou noc. Udržitelnost a zelené sny se tam proměnily ve skutečnost. Dali si ambiciózní cíle, nenechali se odradit škarohlídy, ani proruskými dezoláty a teď jako první vstoupili do zlatého úsvitu evropské budoucnosti.

Utrecht, to je to město

Řeč je o městě Utrechtu, kde udržitelnost povýšili na městskou politiku. Jsou doslova premiantem mezi městy v Evropské unii, naplnili všechny body evropské zelené politiky a modro-zelená architektura tam dosáhla vrcholu. Co však je nejdůležitější, navýšil se podíl obnovitelných zdrojů energie. Doslova každého jímala závrať z úspěchů jejich budování. Ale co se nestalo? Po naplnění cílů se zjistilo, že hromada peněz utracená na zelené technologie dovedla město ke stagnaci. Skvělé udržitelné cíle se staly jaksi neudržitelnými a město není schopno pomocí těchto báječných a pokrokových technologií zajistit svůj další rozvoj. Inu stagnace je také svým způsobem udržitelná, že? Doslova se naplnila parafráze starého vtipu, ve kterém soudruh přednáší o výhodách členství v EU. Jeho posluchači uneseni světlými perspektivami zeleného komunismu mu položí dotaz, kdypak se budeme mít stejně dobře? A soudruh na to odpoví, že to neví, ale zatím můžeme svítit elektřinou bez omezení.

Lidé v tom blaženém městě budoucnosti jezdí především na kolech. Doslova se tetelí štěstím, že mohou žít bez aut v celých čtvrtích. Úžasné, už to vidím v živých barvách, jak ženy vyráží na rodinný nákup a pořízené zásoby si táhnou na kárkách domů. Nebo jak tam provádí zásobování zmíněných obchodů pomocí rikš. Nezadržitelný postup vpřed! Ale co je na tom všem nejvíc pokrokové? Ty kola si obyvatelé sami vyrábějí na místě, aby se omezila zbytná doprava. Všichni dobře víme, že montovny jsou naprosto nežádoucí ekonomická ohavnost, takže se dá předpokládat, že celý výrobní proces od získání kovů z rud, až po vlastní smontování kol je zcela a plně místní. Nevím, článek to nezmiňuje, ale doly a hutě poháněné občasnými zdroji energie bych docela rád viděl. Hliníkárna napojená na sluneční elektrárnu jistě musí být nádherným důkazem životaschopnosti zelených nápadů a myšlenek. Nebo ten asfalt na cyklostezky z čehopak je vyroben? Pevně věřím, že z drceného plastového odpadu a používané stavební stroje pohání baterie dobíjené větrnou elektrárnou. Také přemýšlím, jak se místně a ekologicky vyrábí třeba takové pneumatiky na kola? O syntetickém kaučuku raději ani moc nemluvme, protože se hodně dováží z Ruska  a česká výroba tohoto produktu skončila pro drahé energie. Guma je zcela jistě získávaná z kořene pampelišky, který nahradil kaučukovník z dovozu. Její vulkanizace je prováděná naprosto ekologicky a o gumárenské síře tam nikdy neslyšeli. Výroba tam probíhá pomocí veselých happeningů, kdy jsou molekuly motivovány uměleckou formou k tomu, aby se chytily za ručičky a vytvořily ty správné sloučeniny bez nutnosti použít ošklivou chemii podporovanou špinavou energií. Lithium do baterií v elektrických kolech určitě pochází také z místních zdrojů a jeho dolování charakterizuje naprostá ekologická čistota. Té bylo dosaženo tak, že alkalickým kovům usnesením městské rady byla zakázána vysoká reaktivnost a za každou nežádoucí chemickou reakci byla stanovena pokuta ve výši 20 procent atomové hmotnosti násobené Avogadrovou konstantou. Dokonalá unijní ekonomika s přidanou hodnotou.

Jsou dílčí problémy, ale generální linie je správná

Skvělé výsledky se začaly ukazovat už brzy po dosažení stanovených cílů. 90 procent záměrů bytové výstavby bylo zrušeno a za udržitelné technologie město platí tím, že se nemůže rozvíjet dál. Radní ve městě to vyřešili s úřednickou elegancí. Zavedli příděly elektrické energie a zakázali nabíjet v určitých časech. Jen tak mimochodem se dále zmiňuje, že ve špičce nakoupí elektřinu jinde. Osobně předpokládám, že tu nakoupenou elektřinu, pochopitelně z obnovitelných zdrojů, dovezou v bateriích na kolech sami obyvatelé. Soudruh radní končí optimistickým prohlášením, že bez elektroaut se obejdou, vždyť přece mají kola. Vzpomínáte si na Rumunsko za vlády soudruha Ceaușesca? Uvádělo se jako příklad vrcholu tamější bídy, že tam byla elektřina na příděl.

Zelený úděl je totiž podložený vědeckým zkoumáním, tudíž špatně nemůže být. Kdo si něco takového myslí, ukazuje svoje proruské ledví. Protože je všechno v pořádku, tak se nutně nabízí myšlenka potřeby najít jednoznačného viníka neúspěchu. Proto již brzy Utrech čeká analogie procesu s Průmyslovou stranou, kdy budou odhaleni inženýrští škůdci páchající diverze proti úspěchům zeleného hospodářství. Protože občanské masy by jistě klimatické cíle chtěly ještě ambicióznější. Ale je tu proruské podhoubí a zjevná sabotáž, která brání dosáhnout úspěchu. Jinak to přece být nemůže, ne? Zelené technologie jsou jasná budoucnost, takže díky nezdaru je zřejmé, že to někdo musí podvracet. Takhle by mohlo někoho napadnout, že celá myšlenka zelené udržitelnosti je pitomost nebo že za ten nedostatek může právě ta snaha o udržitelný rozvoj. Což je samozřejmě dezinformace.

Celé nejapné nedorozumění je v tom, že rozvodná síť města zaspala v temné minulosti. Takže si jistě orgány činné v trestním řízení brzy položí otázku, kdo nese hlavní díl zodpovědnosti za tento stav? Šéfmanažer blábolí cosi o tom, že je potřeba dvojnásobné kapacity a úprava vyžaduje čas a peníze. Taková odporná výmluva! Jednoznačné manažerské selhání. Dotačních programů je kolem tolik, že peníze nemohou být problém. Regulatorní rámce jsou nastaveny také příznivě, takže je snadné pomocí jejich pravidel pracovat. A co lidské zdroje na práci? Nizozemí dovezlo spousty afrických inženýrů, takže při správně nastavených integračních programech nemůže být problém vybudovat i desetinásobnou kapacitu elektrické sítě. Tato disproporce v budování je zjevným a jasným příkladem záškodnictví. Ale vážně, je mi toho pána líto, když musí zeleným pitomcům vysvětlovat, že přírodní nebo výrobní zákonitosti se nemění lajkováním na fízlbůku.

Proč tolik destruktivního pesimismu? Mluvme o úspěších!

V tom bájném městě dosáhli skvělých úspěchů. Emise stáhli o třetinu. Napadá mne, že kdyby všichni obyvatelé města přestali existovat a změnili se na kompost, tak by emise šly ještě níž. Copak jsou ty emise? Produkce kysličníku uhličitého? To opravdu stálo za to. Ve městě se nedá žít, ale o to je to dražší a mnohem víc k ničemu. Nepřipojí si nemocnici, o novém bytě si mohou nechat zdát. Ale co článek hlavně nezmiňuje, jsou náklady na tu vybájenou udržitelnost. Kolik celá ta legrace vlastně stála? Aby po mohutných investicích město na tom bylo výrazně hůř než před tím, je opravdu úspěch hodný následování. To stažení emisí mi, nevím proč, připomíná plnění a překračování plánu za komunistických dob. Tehdy všude stachanovci dosahovali pracovních rekordů, dělnická třída kráčela od úspěchu k úspěchu, všude samá triumfální vítězství, ale v obchodech bylo prázdno. Aby si člověk mohl koupit ledničku, tak musel dát úplatek a to ani nemluvím o její šílené ceně vůči platům. Docela by mne zajímalo, co vše se do těch emisních počtů nezapočetlo. Myslím si, že to bude stejný švindl jako snížení emisí pomocí elektrických aut.

V Evropské unii máme zdravou demokracii, která naslouchá hlasu lidu. Zajímalo by mne, kdo tyhle zelené šílenosti opravdu chce? Kdo může chtít vyhodit mraky peněz na to, aby se po vydaných investicích měl hůře? To je možné jen asi v prostředí těch nejzdravějších demokratických zahrádek. Možná se kojíte nadějí, že ti pitomci, co to vedou, musí jasně vidět, že je to cesta do pekla a musí to zastavit. Ne, nezastaví. Podívejte se na Švédsko. Dříve bohatá země s prakticky nulovou kriminalitou, s velkou průmyslovou základnou a spoustou dalších pozitiv. Pozvali si do země mraky cizinců z afrických zemí. Myslíte si, že ti, co to propagovali, se chytají za hlavu a říkají, jak strašně jsme se zmýlili? Měli jste pravdu, když jste nás kritizovali? Odpovědět si můžete sami třeba na základě srovnání těchto článků o situaci ve Švédsku. V roce 2016 soudruh Mánert spolehlivě vyvrátil dezinformace o nějakých no-go zónách, aby se v roce 2023 ukázalo, že nějaké ty děti z gangu se nějak pobodají nebo sem tam se vyskytne nějaká veselá přestřelka. Jsou to lidé, kteří se stejnou sebejistotou budou psát nebo hlásat opak toho, co psali před lety, ale vždy budou stát na straně moci.

Článek o úspěších zeleného komunismu končí poněkud pesimisticky konstatováním, že město musí rušit benefity, které mu vydobyly věhlas ve světě. Se zelenou ekonomikou je to stejné, jako když Sovětský svaz svého času byl pro samé úspěchy nucen dovážet obilí z kapitalistické ciziny, aby tam nepomřeli hladem. Když se Unii celé hospodářství převede na zelené technologie, budeme dovážet vše z Číny? Obávám se, že po vyčerpání všech rezerv nahospodařených našimi předky budeme muset rušit mnohem více benefitů.

P. S. Děkuji diskutujícím pod mým předchozím článkem za námět pro tento článek.