Pivní puč a Rádio Jerevan

Třeba takový pan Rakušan ví své. Svého času se kdovíproč rozhodl udělat díru do světa a na kachlíkárně vyvěsil Putina v pytli na mrtvoly. Pokud chtěl ukázat světu, jaké má IQ, splnil plán na 110 %. Plakát nechal samozřejmě zcela svobodně a demokraticky hlídat policisty, aby náhodou někdo, kdo má hlavu na krku (v newspeaku čti: dezolát a Putinův poskok) mu jeho dílo ještě demokratičtěji a svobodněji nepoškodil. A když se obecný lid (zcela výjimečně a proti běhu dějin) ozval, tak se pan ministr samozřejmě oháněl demokracií a svobodou; ale jak je známo, k demokracii mají nejdál ti, kdo jí mají plnou hubu.

Pytel na mrtvoly se ale panu ministrovi přilepil na paty a zanedlouho spatřil světlo světa znovu, ale s jiným obsahem: místo Putina (který ještě na údajnou rakovinu a plejádu dalších údajných nemocí umřít nestihl) se v něm objevil sám pan ministr. A protože podle Zachea máme vracet alespoň čtyřnásobně, pod podobiznou pytle se objevil (trochu nemístný, to se musí uznat) dovětek: „…i s celou rodinou.“

Tenkrát to už ale podle pana ministra nebyla demokracie a svoboda, ale výtržnictví, a tak se rozjelo trestní řízení. Plně pana ministra chápu: vždyť kdy se mohli poddaní beztrestně ozvat a už vůbec kdy platil na všechny stejný metr?! Takže zatímco Putin v pytli byl výkřik svobody a demokracie (spíš to byl výkřik do tmy, ale to už musím panu ministrovi nechat), Rakušan v pytli bylo hrubé a ošklivé výtržnictví.

Pytel ale furt nedal pokoj a objevil se do třetice všeho zlého, a to tehdy, když pan ministr udělal (pro mě i pro pana Fialu) nepochopitelnou věc a rozhodl se s obecným lidem setkat. Začal v hospodě v Karviné a dopadlo to tak, že to jinak ani dopadnout nemohlo: dostal pořádnou (zatím jen slovní, na tu ruční ještě (naštěstí nebo naneštěstí – nehodící se škrtněte) nedošlo) nakládačku. A kromě nakládačky jako milou pozornost dostal i už notoricky známý pytel na mrtvoly… Hádajte, s jakým obsahem. Holt každý je si svého štěstí strůjcem, jinak tuto situaci pojmenovat neumím.

Dost jsem se napřemýšlel nad důvodem ministrova cestování mezi obecný lid. Chtěl tím snad ukázat, že zde je alespoň na papíře nějaká demokracie a svoboda? Anebo že vláda naslouchá lidem? Anebo to byl zase nějaký zkrat, asi jako tenkrát plakát na kachlíkárně? Zezačátku jsem chtěl nad celou debatou bez cenzury mávnout rukou, ale na klidu mi moc nepřidalo, když jsem si vzpomněl, že už před sto lety běhal jistý Rakušan po mnichovských hospodách poslouchajíc kdo si co povídá, a pak se rozhodl udělat razantní změnu v tehdejší neutěšené hospodářské a politické situaci… Uklidnilo mě alespoň to, že zatímco tehdejší Rakušan byl šílenec, ten dnešní je naštěstí tak akorát šašek. Nakonec jsem se dobral k tomuto možnému závěru: když se loď začne potápět, tak krysy v podpalubí vyběhnou ze svých skrýší na palubu mezi lidi a snaží se najít někde místo, kde by bylo bezpečněji. Platí to i pro sólovou akci pana ministra? Tuší snad, že koalice SPOLU půjde brzy do kytek? Že je Babiš a SPD ve volbách převálcuje? Snaží se získat si něco k dobru? Bude zanedlouho tvrdit: „Co proti mě pořád máte, vžďyť já jsem naslouchal přání lidu!“?

A co na to pan Petro Signalo-Nutelovič Fialenko? Ten – když už má takovou praxi ve vysílání signálů (zase jedno úsloví, které už Fialovi nikdo nikdy neodpáře) – by mohl podle sovětského vzoru založit třeba Rádio Praha, kam by mohli občané posílat své dotazy. Nejspíš by to vypadalo asi takto:

Otázka: Tvrdíte, že Rusko se nachází na hraně propasti, zatímco EU je vždy o několik kroků dál před Ruskem. Dokážete mi vysvětlit tento rozpor?

Odpověď: Litujeme, ale náš vysílací čas právě doběhl do konce.

Anebo:

Otázka: V Praze prý byly viděny léky. Budou i v Ostravě?

Odpověď: Ano, výstava je putovní.

A pak, že se dějiny neopakují…