Kdo je připraven?

Tak se nám odborářská stávka rozrostla na takřka milion lidí. Bohumír Dufek a Roman Ďurčo dokázali zkoordinovat skutečně velkou akci, ke které se denně přidávají další a další odborové svazy. Akci už podpořili i první starostové obcí a do pondělka jich ještě hodně přibude. Zaznamenávám první zpětnou vazbu od lidí, že se do Prahy také chystají, i když je to na poslední chvíli a ve všední den.

Náš Nutelliér začal bědovat. Že prý nechápe, k čemu ta stávka je. Obzvlášť školy ho zklamaly. Vláda tam přece dává dost peněz a učitelé přece byli taková opora jeho hodnotové politiky. Už samozřejmě nedodal, že chtějí vyhodit na dlažbu tisíce uklízeček, kuchařek a asistentů. Klaun naší vlády, Mikuláš Bek, se hned přidal. Odbory prý neformulovaly žádné jasné požadavky…  Jasně, dva roky bylo všechno v nejlepším pořádku, nikdo nespravoval tuto zemi lépe… až teď to přišlo jako blesk z čistého nebe.Nedivím se, že se odbory s Bekem nedohodly.

Kde já jsem to teď nedávno slyšel, že během vyjednávání nebyly vzneseny žádné požadavky a proto nebylo o čem jednat…?

Kdy naposled byla politika nějaké vlády tak tragická, že si navzájem vehnala do náruče zaměstnance se zaměstnavateli? Kdy naposled měli zaměstnavatelé radost, že jejich zaměstnanci tentokrát nestávkují ani tak za své platy (byť to také hraje svojí roli), ale stávkují za zachování průmyslu. Stávkují za to, co mají všichni v této zemi společné. Stávkují za to, aby vůbec bylo možné něco vyrábět, prodávat, inkasovat za to peníze a ty použít na mzdy a investice. Stávkují za ty stejné požadavky, které už rok zaznívají z demonstračních pódií a alternativních médií.

V první řadě za ceny energií. Protože energie je všechno.

Majnstrým, ten je stále v klidu. Všechno je v nejlepším pořádku. Hodnotová politika, vole! Jak to řekl ten mladý intervjuk z České televize? Jak odpověděl na otázku, co vláda udělala pro občany této země? Pomohla Ukrajině… To jen pár dezolátů, kterými není třeba se zabývat, má něco proti evropsky hodnotné politice naší Pětikoalice.

Inu, tak proti vládě už má něco skoro milion lidí… A výjimečně se shodnou ti, kteří podniky vlastní, s těmi, kteří v nich pracují…

Přátelé, prosím, neberme to teď tak, že kdo není s námi, je proti nám. Takhle to může být v předvolební kampani. Tam je třeba se ptát, kdo opravdu bude kopat za naše zájmy, kdo opravdu něco udělá s tou politikou spálené země a kdo si tam jde jen nahrabat. V současné situaci se mnohem více hodí opak. Kdo není proti nám, ten je s námi.

Ano, také si pamatuji spoustu situací, kdy se mi prsty u nohou zatínaly v pěst. Také si pamatuju, jakou radostnou náladu přinesly moje děti ze školy, když Fiala ustavil vládu. Pamatuju si, co zaznívalo ze škol, když zvolili Petra Pavla. Pamatuju si studentské volby a Markétu Pekarovou Adamovou, kterak přišla dětem vysvětlovat výhody liberální demokracie.

Ale také si pamatuju, kolik lidí je dneska na naší straně a kdysi v referendu hlasovali pro EU. Vím, kolik lidí mělo na začátku doby covidové úplně jiný názor, než na jejím konci. Svůj názor změnili a dneska stojí na naší straně. Prohlédli, pochopili, dostali po hubě od systému, změnili názor pozvolna a po malých krůčcích… to je přece jedno.  Že mají rozdílné představy o řešení? Od toho budou volby a diskuse o volebních programech i lídrech. Teď je zapotřebí ukázat celému národu, kolik lidí už je proti vládě. Tak razantně, že to majnstrým už nedokáže vymlčet. Tak silně, že to nezachrání ani Řezníček s Moravcem dohromady.

Každý, kdo je ochoten se zapojit do stávky a demonstrace, jedno z jakých důvodů, ten je teď s námi. V této chvíli je zapojeno asi desetkrát tolik lidí, než v té největší demonstraci na Václaváku. Jsme nejblíž tomu, co by se dalo nazvat generální stávkou.  Jsme krůček od toho, aby si ani generálprezident nemohl dovolit říct, že na demonstranty není třeba brát ohled.

Kdo nedokáže překousnout, že jsme ještě nedávno stáli na opačných stranách barikády, ten ať si vezme kinedryl a vydrží to.  Vždycky jsem říkal, že není důležité, kdo nás svolal. Důležité je, aby nás bylo hodně, protože to jediné se počítá. Bohumír Dufek už s námi na demonstracích byl. Říkal tam z pódia, že máme být připraveni, protože jednoho dne to přijde.  Jednoho dne se všechna ta jednání dotáhnou do konce a bude zapotřebí se přidat. Tak teď to přišlo.  Maximum toho, co se dalo vyjednat a připravit.

Nebo to je také pořád málo? Pořád to není dostatečný důvod k účasti?

Přišlo to jako biblické podobenství o deseti družičkách. Z dlouhého čekání jsme už byli unavení a usínali jsme. Teď se ukáže, kdo byl připraven a kdo naopak nebyl. Rozhodne to zřejmě o naší budoucnosti.

Na Malostranském náměstí stojí krásný platan. V pondělí pod ním budu a rád se s vámi uvidím.