Nikterak mi nevadí psát slovo filozofie, z estetického hlediska je skutečně hezčí, ono písmeno „s“ tam skutečně straší jako nějaký zaprášený scholastik s proutkem v ruce, který trestá jakýkoliv vývoj, pohyb vpřed. Ale ta změna významu. Jako se přeměnil význam u ochrany přírody, která se změnila na fanatismus, obhajoba práv menšin, která se mění na diktát povinné lásky, indoktrinace dětí… Překrucování významu, které jde vidět prakticky při jakékoliv společenské debatě. Naposledy při debatě o Istanbulské úmluvě, kdy se za falešnou vlajkou ochrany obětí skrývá vcelku pustošivé zavedení zvrácené ideologie do našeho právního systému. A kdo je proti, ten mlátí ženský a děti, jak zkratkovitě zní ze strany obhájců úmluvy. Stačí si jen pohrát s významy slov. A dodat trochu nefalšovaného fanatismu do obhajoby.
![](https://pravyprostor.net/wp-content/plugins/lazy-load/images/1x1.trans.gif)
Výlet do zmatenosti pojmů dnešní doby
ŠTĚPÁN CHÁB
Už léta letoucí vedu s naší šéfredaktorkou spor o to, jak psát slovo filosofie. Se s, nebo se z. Stojím si za slovem filosofie, naše milá vedoucí mi mile říká, že to vypadá školometsky, šustí to papírem a je to neživé a mrtvé. A jděme s dobou, pišme filosofii jako filozofii. A mě tak napadlo, jestli nevšímavost k porušení významu jednoho slova není příznakem toho, jak dnešní společnost přepisuje význam i dalších věcí.
Nedávno jsem narazil na (doufejme) odborné a zasvěcené vysvětlení celé věci. A to ze strany Fakulty filozofie Západočeské univerzity v Plzni. A bylo vpravdě fascinující. „Slovo filosofie pochází z řečtiny a vzniklo složením dvou jiných slov, slovesa filein – milovat a podstatného jména sofia, tedy vědění, poznání či moudrost. Proto se také filosofie obvykle překládá jako láska k moudrosti. Současný úzus stále více používá modernější fonetickou podobu, psanou se z. Vyskytuje se v názvu většiny filozofických ústavů, a to i přesto, že pak již neodkazuje k moudrosti, ale jinému řeckému termínu zofos, tedy temnota, mrákota. Přestože Katedra filozofie Fakulty filozofické Západočeské univerzity v Plzni akceptuje novou podobu pravopisu a používá ji, hlásí se k původnímu významu slova filosofie.“
Je to kuriózní popis, který vlastně definuje naši na pomezí se pohybující společnost tolerance a lásky, která se projevuje čím dál vzteklejšími výkřiky nerozumu. Kdy svoboda slova se musí utvrzovat jejím oklešťováním, mír je prosazovaný válkou a jejím protahováním do nekonečna, ideologicky i kulturně jsou upřednostňované menšinové vztahy před podporou rodiny… láska k moudrosti je definovaná láskou k temnotě.
Chceme chránit svobodu společnosti, tak tu svobodu omezujeme. Jako si Filozofická fakulta vetkne do jména lásku k temnotě, ale pod čarou se ještě přihlásí k lásce k moudrosti. Protože moderní společnost to tak chce. Protože je to moderní úzus.
Symbolika, nepotvrzená Ústavem jazyka českého, takového překroucení smyslu slova pod tlakem moderního přemýšlení je právě u slova filosofie (či filozofie, chcete-li) obzvláště vypečená, když to řeknu slovy medvědů z Kolína. Láska zůstává, jen moudrost vyměníme za temnotu. Právě u filosofie (či filozofie), tedy u vědy zabývající se duší, vztahem k existenci, je to, dle mého soudu, pořádný úkrok stranou. Protože když jsme ochotni vzdát se podstaty slova a nahradit ji nakašírovanou okrasou moderní lenosti, hrozí, že ukročíme zase. A u zásadnějších pojmů. Stejně, jako jsme ukročili stranou, když jsme minulé století pod tlakem nastupujícího freudismu nahradili pojem duše pojmem ego… a začali tak vlastně éru bezduchosti, ale nádherného výtrysku egoismu (nic proti němu, technologický pokrok pod jeho diktátem je uchvacující, jen by to, soudím, chtělo vrátit i trochu té duše, už se těch bezduchých a do egoismu zahrabaných po planetě potuluje nějak moc).
Nedávno jsem četl jakýsi článek, kde figurovala slova jako nacizmus, fašizmus a nakonec komunizmus. Všechno vlastně v moderním hávu povolené a prosazované tvary. Horší už je to s nositeli vypsaných totalit. Nacizta, fašizta a komunizta. Takové pojmy v textu nebyly, ale jazyk má svou logiku, slova a jejich významy na sebe navazují, váží se k sobě, jsou k sobě srostlá. A my tu logiku leností přemýšlet nad významy slov pomíjíme. Je jedno, že jsme z lásky k moudrosti udělali leností lásku k temnotě. Nevadí. Je to moderní. Fonetický přepis.
Stejně významově foneticky ale vlastně přepisujeme pojmy, jako je ochrana přírody, práva menšin, rodina, ekonomika, trh, mír, kultura, solidarita a mnohé další. Po prolití moderním významově fonetickým sítem mi ty pojmy přijdou takové vyprázdněné, tupé, bez života, ale hlavně se zcela jiným obsahem, než který dané slovo má pojmenovat. Slovo filozofie je dle zákonitostí jazyka láska k temnotě, nikoliv k moudrosti. Stejně jako například slovo manželství u homosexuálů zcela ztrácí svůj význam. Je odcizené, znásilněné naší leností vnímat jakousi symboliku a význam.
Ahoj Štěpáne, jsem o cca 10 let starší, moc se nevyjadřuji, protože chci mít klid. Často s tebou nesouhlasím. Ne ve faktech, ale v příčinách a důsledcích. Tentokrát máš pravdu. Jsem, spíš bych měl napsat, byl jsem materialista. Za poslední tři roky jsem spíš hledač. Tak ňák mám jasno. Na vrcholu pyramidy moci na Zemi je zlo. Ať už se nazývá Reptiliáni, Satan nebo kdoví jak. Nadějí mne naplňuje, že v zájmu zachování rovnováhy, musí být i druhá strana. Nehodlám se angažovat v žabomyších válkách a hledání vůdců. Až příjde čas, snad budu mít fyzickou i mentální sílu, udělat co je potřeba.
Zdravím, na Gymplu jsme se učili, že spisovné je obojí – gymnásium i gymnázium, kapitalismus i kapitalizmus, takže být já šéfredaktorem, tak toto plně ponechám na autorech, tlačení to psát jedině tak nebo jedině jinak mi přijde jako zbytečné hnidopišství a zbytečný zásah do svobody projevu. Láďa Větvička psal svým osobitým dialektem, ale protože uměl…, tak byl natolik oblíbený, a zároveň se nebál psát pravdu, že ho vystrnadili z Idnes blogu. Bylo by super, kdyby mu byl aktivně nabídnut prostor třeba zde, jako mně osobně po výmazu z Idnes blogu oslovilo Rukojmí.cz, nejsem si jist, zda již tato stránka jako alternativní médium nezanikla, už je na té adrese něco úplně jiného, možná se jen přejmenovali.
Osobně bych dal volnost i ohledně nahrazení ů písmenem ú, naprostá zbytečnost, důležitější za mě je, aby dnešní Češi rozuměli třeba textům J. A. Komenského v originále, v tehdejší staré Češtině, než řešit ů s kroužkem, když stejně většina lidí ani neví historický důvod, že ú bylo ú, pak se v části případů změnilo na ou (súd > soud), naopak ů se vyslovovalo asi jako uo.
Toto bych bral za mnohem větší přínos, než se handrkovat, jestli filosofie, filozofie apod. Takže klidně dialektem jako Láďa, ale neměl bych problém ani s opakem – ježto místo protože, byť místo ačkoli, leč místo ale… apod., jsem v tomto spíš pro jazykovou svobodu, teda pokud někdo fakt nepíše stylem – gimnázium, Fylozofie, kdybichom…, ale kdybysme by mi nevadilo, protože již za dob Jana Husa byl spor, jestli říkat abychom nebo abychme, viz staročeský minulý čas zvaný aorist, z něhož ty koncovky vzešly.
Ale nemám problém ani s nespisovným aby jsme, protože každý jazyk prochází přirozeným vývojem. Hádat se, jestli filosofie či filozofie, to se rovnou můžem hádat, jestli psát oni přišli, nebo oni jsú přišli. :D
V jedné slohovce na gymplu jsem upozorňoval na to, proč psát srdce a syn, když i vlastenečtí Srbové píší srce a sin.
Ale i kdyby se ů zrušilo, tak jestli úřad či ouřad, stuol nebo stůl / stúl, tak to nijak neubírá na srozumitelnosti a zhoršení možnosti si číst texty od 16. století v tehdejších variantách Češtiny.
Mnohem horší v tomto smyslu je zánik dvojného čísla a minulých časů typu aorist či imperfektum, takže když si přečtete např. Dalimilovu kroniku v původní Češtině, tak už ta srozumitelnost je mnohem horší.
Nebo odstrašující příklad z Řecka: píší „ine“ po staru jako „einai“, ale když čtou biblickou či antickou Řečtinu, tak na původní výslovnost kašlou, takže místo Démosténés klidně řeknou Dimostinis, místo Hérakleitos říkají Iraklitos apod.
Takže nic není černobílé…
Nebo si vemte to prznění Latiny, kdy se prosadila tzv. církevní Latina, kdy se v každém státě vyslovuje jinak, místo aby se drželi Latiny klasické, takže ani Cicero ani Čičero nebo Sisero, ale jednoznačně Kikero. Nikoli Lingva, ale Lingua, nikoli konsenzus, ale vyslovovat konsensus, žádné Cézar, ale Kaisar nebo Kaesar.
Nejhorší vývoj má jednoznačně angličtina, kde má jedno slovo mnoho různých významů, takže ani nezáleží na tom, co a jak kdo říká, stejně mu nikdo nerozumí. V newspeaku se zásadně používá obrácený význam slov. Pokud by snad někdo měl větší slovní zásobu, k ničemu mu to není. Zdá se, že vyspělejší komunikaci mají třeba šimpanzi, kteří nepoužívají řeč tvořenou slovy.
Pod čím vším tady, tahle paní šimpanzová je?
Realita však ukazuje něco jiného: Dodávky dřeva z Turecka a Kazachstánu do EU skokově vzrostly. Evropská komise se proto rozhodla zahájit vyšetřování možného obcházení antidumpingových cel na březovou překližku. Podle nové zprávy v polském listu Wyborcza s názvem: „Z Ruska k nám proudí dřevo a kontroly jsou plné děr“ požadují zejména polské společnosti, aby byla přijata tvrdší opatření proti pravděpodobnému porušení sankcí
https://www.berliner-zeitung.de/wirtschaft-verantwortung/polen-sauer-aus-russland-fliesst-holz-zu-uns-trotz-sanktionen-li.385570
VÝLET DO ZMATENOSTI POJMŮ DNEŠNÍ DOBY? ..
Mlaceni zen si nedame,
no passaran Istanbul. Nech si pomouzu Dukovymi houkadlami.