5.3.2023
Kategorie: Exklusivně pro PP, Společnost

Válka je šance, která se neodmítá

Sdílejte článek:

JIŘÍ MACKŮ

Tak jak je to vlastně s námi, máme skutečně holubičí mírumilovnou povahu? Fakt je, že se neradi doma (tedy s výjimkou soutěží MMA) pereme, a tak když už je třeba válčit či alespoň harašit zbraněmi, tak nejraději daleko od svých, daleko od domova. A Daleko od Moskvy.

Už v tom máme docela slušnou tradici. Třeba takový bojechtivý udatný panovník Jan Lucemburský si definitivně naposledy zaválčil u francouzského Kresčaku, nedlouho poté se zase tzv. spanilými jízdami po okolí (Braniborsko, Uhry, Slovensko) zapsali do historie husité. Legionáři v první velké válčili na italské Piavě a u sibiřského Bajkalu, poté ve druhé letci bojovali o Anglii a ´pouštní krysy´ o africký Tobruk.

I v současnosti si vedeme nadále aktivně: až do překotného organizovaného ústupu jsme vnucovali svoji představu demokracie Afgáncům, nechali se rovněž zaplést do občanské války v Mali. A abychom nezapomněli rovněž na příspěvek dalšího z galerie našich armádních generálů a netrpělivého čekatele na funkci nejvyššího velitele Petra Pavla. Ten se zase, přesně před třiceti lety, zúčastnil mírové mise UNPROFOR v Jugoslávii. Neboli všude dobře, tak proč válčit doma.

A teď je tu další příležitost!

Ještě se ani pořádně nevědělo, jak se to tehdy před rokem vlastně všechno na východní hranici největšího evropského státu zdramatizovalo, a už jsme to díky našemu premiérovi věděli na tuty: i my jsme ve válce! Octli jsme se v ní přes noc a proti své vůli po oznámení válkychtivých druhých, nejen vinou interventa. A taky aniž bychom mu onu válku vyhlásili, vždyť dosud jsme vůči němu úspěšně zvládali status pouhého ne přátelského státu.

Válka, pro mnohé tak úžasná a osvědčená příležitost jak vejít do dějin. Někoho obsadit, jiného osvobodit, porazit, vyhubit, vyloupit, pomstít se za stará příkoří, ekonomicky zničit, ve jménu pokaždé něčeho připravit druhé o rodnou zemi a svobodu. To vše za doprovodu velkohubých proslovů i harašení zbraněmi na straně jedné a tiché takřka nebadatelné nejen materiální pomoci těch mírumilovných na opačné. Kdy jednotlivci obětavé poskytují, co mohou, a stát je potom všechny na zbylém společném majetku ještě bezostyšně obere.

Nikomu jsme ji nevyhlásili, a jsme v ní. Z těch prvních řečiček jsme si měsíce dělali srandu. Co nás taky může strašit nějaký univerzitní intelektuál v civilu, který ani nepřičichl ke střelnému prachu, natož k propoceným onucím? Který z titulu své funkce nemůže do pozoru postavit ani strážného u vrat Strakovy akademie.

Z genštábu zaznělo natvrdo

Jenže rok se překulil a situace se zdramatizovala, jelikož militarizovala. Končí starý, nemocný a unavený prezident, poslední překážka v kariérním postupu ambiciózního šéfa Bezpečnostní informační služby, další rojení generálů u moci to však neohrozilo. Jeden z nich je dokonce původně perspektivní rozvědčík zocelený poplachy a cvičeními Čs. lidové armády pevně ideově-bojově přimknuté k východnímu spojenci v rudém Kremlu, stejně jako později – po symbolickém opadání listů – předislokovaný a následně vyškolený během útočných manévrů jisté obranné vojenské organizace, ideově-bojově přimknuté k západnímu spojenci v Bílém domě.

Co nevidět tak ovládne nejen myšlení v zemi, jejíž obyvatelé tak neradi válčí, tandem nezpochybnitelné moci, nový prezident Pavel plus nový náčelník generálního štábu Řehka. A druhý zmíněný se s tím pro jistotu nemazal. To už nebyla nedávná čajíčková strašení remiéra a expremiéra. Od mapy Evropy zaznělo natvrdo o hrozbě války velkého rozsahu, „ve které budeme účastníky od první minuty, což nezvládneme bez částečné mobilizace, protože na případný hypotetický konflikt NATO s Ruskem je třeba se připravit.“

Na témže velitelském shromáždění ho v tom podpořila domácí mistryně obrany Ukrajiny Černochová, ve štábu NATO známá pod krycím jménem Schwarzeneggerová: „Přirozeně i tam směřujeme své aktivity, pokud jde o nábor. Zanedlouho spustíme virtuální náborové středisko. Skrze on-line prostředí se mnohem více přiblížíme a oslovíme mladou generaci. Právě ji potřebujeme přivést nejen k armádě, ale i k pocitu hrdosti a k pocitu vlastenectví a k ochotě svoji zemi bránit. Zdaleka nám totiž nechybí jen vojáci z povolání.“

Ano, nutně potřebujeme i mladý nezkušený kanonenfutr.

Nějaké válce obětované jednotlivce tedy dodáme

Budeme muset dodat, i když ´nas nět mnógo´. Že vinou polistopadové antiobranné politiky falešné neutrality nedostatečně vycvičené, nepříliš použitelné, v přímém boji s pouhou několikaminutovou šanci na přežití? No a co – vždyť na tom nejsou lépe ani druzí, Ukrajinci, Rusové, ´hostující´ Poláci, naivní či různě motivovaní žoldnéři ze všech možných koutů, stejně jako ´neprůstřelní´ specialisté od Bidena.

Už jsme Ukrajině předali z techniky skoro vše, co jsme vymetli po garážích a podzemních skladech. Vše určené pro všechny případy: když ne už dlouho pro strýčka Příhodu, tak aspoň nyní sofort pro ďáďu Putina. Suma sumárum 89 tanků, 226 bojových a obrněných vozidel, 38 houfnic a 33 salvových raketometů. Taky více než 1,5 milionu kusů munice, z toho přes 60 tisíc raket; škoda těch Vrbětic. Nyní tedy z domácích zdrojů dodáme v maskáčích i živou sílu.

Rozloučí se s ní a úspěchy na smrtící linii u Bachmutu či jinde popřeje sám nový nejvyšší velitel. Stane se tak tradičně na Vítkově, a také historicky symbolicky bez dlouhých řečí:

Nazdar, soudruzi! Good luck!

Ave Pavel, morituri te salutant!

A pak pomašírujou. Ojedinělé zoufalé výkřiky rodičů „My vám své děti nedáme!“ beznadějně zaniknou v rachotu pásů vytoužených leopardů.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (18 votes, average: 4,72 out of 5)
Loading...
30 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)