14.11.2022
Kategorie: Společnost

Mýty současného sociálního státu: RAKOUSKO

Sdílejte článek:

MARTIN REGULI

Úvod

Součástí publikace Konzervativního institutu MR Štefánika Socialismus: realita namísto mýtů je i srovnání ekonomických výsledků socialismu v Československu se sousedním Rakouskem, [1] se kterým máme několik podobností a společnou historii. Rakousko jako příklad orientačně dokumentuje ekonomické zaostávání socialismu nejen u nás za západními zeměmi. Jelikož se Rakousko po druhé světové válce ocitlo v obtížné situaci, dává se často jako pozitivní příklad, který se oproti svým sousedům za železnou oponou dokázal ekonomicky rozvinout, zatímco země střední Evropy v područí socialismu ekonomicky chátraly.

K takovému rozdílnému vývoji ve prospěch Rakouska došlo navzdory tomu, že se jedná o zemi, která významně zatěžovala a zatěžuje svou ekonomiku náklady sociálního a intervenčního státu. V této kapitole se zaměřujeme na podobu sociálního státu v Rakousku v jeho historickém kontextu a zejména na současné problémy a následná rizika, která z něj vyplývají.

2.4.1 Historický vývoj rakouského sociálního státu

Příběh rakouského sociálního státu sahá podobně jako v případě Německa ještě do konce 19. století. Během let 1880 až 1890 bylo přijato v zemi několik zákonů, týkajících se omezování délky pracovní doby v továrnách nebo dolech, jakož i omezení práce pro ženy a děti v konkrétních situacích. Vedle toho se v zemi zavedl systém sociálního pojištění pro případy úrazů a nemoci. Tyto změny byly inspirovány jak začínajícím německým modelem sociálního státu, tak systémem legislativní ochrany zaměstnanců ve Švýcarsku. Politická elita v předlitavské části Rakousko-Uherska přijala od roku 1882 zákony o ochraně zaměstnanců a systém sociálního pojištění pod vedením vlády Eduarda Taaffeho, který přinesl tuto legislativu do Rakouska s cílem udržení sociálního systému tváří v tvář novým hrozbám pro monarchický systém.[2]

Tyto změny měly také za cíl reagovat na nárůst sekularismu a posílit kulturní a politickou hegemonii Německa a Rakouska oproti narůstajícímu vlivu slovanských národů. Kromě toho Rakousko reagovalo vůči ekonomickým trendům laissez fairepřístupu k hospodářské politice, kterou podporovali liberálové v 60. a 70. letech 19. století. V neposlední řadě dopady hospodářské krize z roku 1873 ještě více vyzdvihly hrozbu marxistického dělnického hnutí. Politické špičky v Rakousku sdílelo několik ideologických přesvědčení jako Bismarckův režim v německém císařství, zejména v podobě opozice vůči marxismu. Avšak na rozdíl od německého zaměření na velký průmysl se Rakousko-Uhersko upíralo na předindustriální odvětví. V tomto období bylo Rakousko-Uhersko výrazně centralizovanou zemí. V rámci rakouské části duální monarchie dokázali političtí lídři déle udržovat tradici absolutistického režimu z předešlého období. V důsledku problémů a federalistických tendencí na konci 19. a začátku 20. století se ale tento centralizovaný systém dlouhodobě udržitelný nebyl.[3]

Rakouský sociální stát se tedy rozvíjel v kontextu snahy utišit riziko sociálně-demokratického hnutí. V tomto kontextu bylo ale Rakousko opatrnější z hlediska vytváření závazků na rozpočet země. Právě proto se v Rakousku nevytvořil systém starobního důchodu nebo pojištění pro případ invalidity hned od začátku, zatímco právě tyto dva aspekty tvořily základ Bismarckova sociálního pojištění. Pro úředníky byl zaveden systém důchodového pojištění v roce 1906 ve snaze minimalizovat podporu sociálních demokratů. Pro běžné dělníky se starobní pojištění spustilo až po anektování Rakouska Hitlerovským Německem v roce 1938. Pojištění v nezaměstnanosti se stalo součástí systému po první světové válce, kdy vznikly postupně nové větve sociálního systému.

Rakouský systém tak od začátku charakterizoval důraz na povinné pojištění a propojenost benefitů se zaměstnaností. Tyto aspekty jsou cítit v rámci rakouského sociálního systému až dodnes. [4]

2.4.2 Charakteristika rakouského sociálního státu

Podobně jako v případě Německa je i rakouský model sociálního státu příkladem korporativního sociálního státu . Konzervativní sociální státy se primárně zabývaly snahou o udržení společenského systému. K dosažení tohoto cíle byly zřízeny fondy sociálního pojištění (starobní důchod, zdravotní pojištění, pojištění v nezaměstnanosti, úrazové pojištění), které odměňují práci a rodinu. Takové veřejné pojišťovací fondy byly zřízeny a provozovány buď vládou, nebo jak v Německu a Rakousku, spravovány odborovými svazy (například Pojišťovacím fondem horníků), které pocházely ze středověkého cechovního systému a společností vzájemné pomoci z 19. století. [5]

Základem rakouského sociálního systému je tedy systém financování zejména prostřednictvím systému sociálního pojištění. Tento systém, na decentralizovaném přístupu zejména s ohledem na poskytování služeb se zaměřuje také na vyzdvihování rodinné péče. Vedle toho decentralizovaný, regionální přístup se promítá do toho, že poskytovaná kvalita sociálních služeb je rozdílná podle regionů. Kvalita sociálních služeb je tedy podstatně vyšší v bohatších regionech, zatímco lidé v chudších regionech trpí nižší kvalitou a horší dostupností služeb. [6]

Kromě systému sociálního pojištění, který obdržel dnešní kontury až zákonem o všeobecném sociálním zabezpečení v roce 1956, se v Rakousku začaly postupně zavádět i univerzálně vyplácené dávky. Navzdory počátkům systému, které vycházely ze snah o udržitelnost systému, od 50. let až do roku 1986 sociálnědemokratické vlády posilovaly univerzální aspekty tohoto státu, které se tak staly v rámci celkového systému mnohem robustnějšími. Ty jsou vypláceny všem lidem v konkrétní situaci bez ohledu na jejich příjmy. Nejdůležitější čtyři programy těchto univerzálních benefitů jsou: rodinné přídavky, rodičovské úlevy na daních, příspěvek na předškolní péči a ošetřovatelský příspěvek. [7]V případě těchto univerzálních dávek lze argumentovat, že se nejednalo především o nástroj boje proti chudobě, ale o sociální opatření na podporu demografie a umožnění péče mimo institucionalizované zařízení.

V 70. letech 20. století se však vedle sociálního pojištění zavedl systém sociální podpory pro chudé. Šlo o podporu, která byla udělována na základě testování příjmů a do roku 2007 ji dostávala zhruba dvě procenta rakouského obyvatelstva. Podpora z tohoto systému plyne například dlouhodobě nezaměstnaným. Podpora je dnes nastavena centrálně na jednotné úrovni, spravují ji však jednotlivé spolkové země. Má za cíl zajistit obyvatelstvu v ekonomických problémech dostatek peněz na jídlo a ubytování, jakož i podpořit matky s dětmi, kterým nepostačují příjmy a alimenty k zabezpečení rodiny. [8]

2.4.3 Rizika rakouského sociálního systému

Přestože rakouský sociální systém se vyvíjel relativně pomalu, narostl do významných rozměrů. Prvním problémem, kterému začne Rakousko čelit podobně jako další země, je krize demografické křivky. Očekává se, že počet obyvatel v Rakousku bude mírně narůstat do roku 2030 a poté začne výrazněji klesat. Problémem se stane výrazné stárnutí populace, které se promítne do poměru lidí ve věku nad 65 let vůči lidem v produktivním věku (15-65 let). Podíl lidí v poproduktivním věku se v budoucnu více než zdvojnásobí z 22,8 % v roce 2002 na 53 % do roku 2050, kdy četné generace „babyboomerů“ dosáhnou důchodového věku. K problémům přispěje i fakt, že se očekává kontinuální prodlužování věku dožití v zemi o 7 až 8 let.

Několik problémů, kterým by musel rakouský penzijní systém čelit, se podařilo minimalizovat prostřednictvím nedávných reforem, které zavedly postupné zvyšování věku odchodu důchodu nebo zpřísňováním kritérií pro dostávání důchodu. Tímto se nyní podařilo zabránit nejhoršímu z hlediska vývoje nákladů na veřejné důchody. Vrchol této zátěže se očekává v roce 2035, kdy by starobní důchody měly reprezentovat 15,1 % HDP. [9]

Specifickým a  značným rizikem je štědrost rakouského důchodového systému , kterému zůstala i přes nedávnou krizi míra náhrady důchodů za plat člověka pracujícího nepřetržitě 40 let na úrovni 90,2 % jeho předchozího příjmu. Světová banka přitom považuje za dlouhodobě udržitelnou úroveň míru pod 60 %. To znamená, že v samotném systému starobního důchodového pojištění se nacházejí problémové aspekty, které Rakousko zatím neřešilo. [10]

Souvisejícím faktem je i velikost celkového sociálního státu, který po vzniku sociální podpory narostl v absolutních číslech, i přes snahy o několik reformy s krátkodobým pozitivním dopadem. Mezi lety 2008 až 2014 se dostal z necelých 28 procent na více než 30 procent HDP. Výše zmíněný starobní důchod v něm navíc v roce 2014 tvořil pouze 43 % z tohoto koláče výdajů na sociální stát, zatímco například zdravotní systém tvoří 25 % a rodinná sociální politika 9 %. Z tohoto hlediska není tedy zastabilizování situace ve starobních důchodech jediným problémem sociálního státu, který v Rakousku je třeba zkrotit [11] .

Problémem se stává v Rakousku i fluktuace míry nezaměstnanosti, která se iv Rakousku dostává na vyšší úroveň v krizových chvílích, což může způsobit problémy pro dlouhodobou stabilitu systému. Od hospodářské recese před více než 10 let dosáhla nezaměstnanost v Rakousku nejvyšší úrovně v červnu 2016 6,3 procenta a navzdory nedávnému poklesu na 4,4 procenta (v únoru 2020) je třeba dívat se i na toto riziko systému (jak ukázala i současná krize způsobená onemocněním COVID-19). [12] Rakouská vláda přijala řadu opatření ke stabilizaci nákladů sociálního systému v kontextu hospodářské recese, jichž dosáhla přes výrazné zvyšování nákladů na straně subjektů na trhu práce.

Závěr

Přestože Rakousko bylo v předešlé publikaci o selháních socialismu [13] dáváno jako pozitivní příklad tváří v tvář Československu a dalším zemím fungujícím v socialismu, ani této zemi se nevyhnuly problémy spojené s rozmachem sociální politiky. Ta navzdory svým skromným a pomalým začátkům přerostla v poválečném systému do rozměrného systému, který se stal zátěží pro rakouskou ekonomiku. Několik hospodářských krizí a výzev testovalo a testuje dlouhodobou udržitelnost rakouského systému.

Je tak důležité, aby se i při úspěšnějších kapitalistických zemích pamatovalo, že v demokraciích se vznikem sociálního státu spustí procesy kupování podpory občanů, které je obtížné zastavit. Populistická hnutí, která dorazila už i do Rakouska, navíc mohou v dobách krize podrývat zodpovědný přístup a vyvolat krizový stav. Právě proto je třeba si připomínat, jaká rizika a negativa jsou s tímto politickým projektem spojena.

 

 Martin Reguli

Literatura

Beštová, V. (2014) Irská emigrace ve střední Evropě a rod Taaffe , Filozofická fakulta, Ústav světových dějin, Univerzita Karlova v Praze. Dostupné online: https://dspace.cuni.cz/bitstream/handle/20.500.11956/72209/DPTX_2010_2_11210_0_127390_0_73181.pdf

Evropská komise (2018), Austria: Pension Projections 2004–2050 , European Commission, na https://ec.europa.eu/economy_finance/publications/pages/publication7016_en.pdf

Gonda, P., Zajíc, P. (eds., 2020), Socialismus: realita namísto mýtů . Bratislava : Konzervativní institut MR Štefánika. Dostupné online: https://buraniemytov.sk/socialismus-realita-namísto-mytov/

Grandner, M. (1994), Conservative Social Politics in Austria, 1880-1890 , Working Paper 94-2, July 1994, Centrum pro Centrum pro Austrian Studies, University of Minnesota, Minneapolis. Dostupné online: https://conservancy.umn.edu/bitstream/handle/11299/90596/1/WP942.pdf

Grech, AG (2015), „Finanční krize a Differences v Státní Pension Generosity Across EU Countries“, CESifo DICE Report: A Quarterly Journal for Institutional Comparisons , Vol. 13, Issue 2,s. 36–41. Dostupné online: https://www.ifo.de/DocDL/dice-report-2015-2-grech-financial-crisis-june.pdf

Heinisch, R. (2020) How to conceptualize the Welfare State , Pittsburgh : University of Pittsburgh. Dostupné online: https://www.pitt.edu/~heinisch/concept.html

Jenks, WA (1965) Rakousko pod Iron Ring, 1879-1893 , Charlottesville : University Press of Virginia.

OECD (2020), „Provisionální data point k významnému růstu v unemployment due to the COVID-19 shock“, OECD Harmonised Unemployment RatesNews Release:February 2020 , Paris, 9. dubna 2020. Dostupné online: https:// org/sdd/labour-stats/harmonised-unemployment-rates-oecd-04-2020.pdf

Oosterlynck S., Kazepov, Y., Novy, A., et al. (2015), Welfare systems, governance and social innovation: case study country profiles of Austria, Belgium and Italy , ImPRovE Working Paper No. 15/17, Antwerp: Herman Deleeck Centrum pro sociální policii – University of Antwerp

Osterle, A., Heitzmann, K. (2018), Austria Welfare State – a jeho distribuční outcomes , Institute for Social Policy & Research Institute „Economics of Inequality“ (INEQ), 2018 Centenary Symposium, 27. dubna 2018, of Economics and Business. Dostupné online: https://www.oenb.at/dam/jcr:6649c3fb-effc-4abf-bf23-447adf6d664b/Karin_Heitzmann_The_Austrian_welfare_state_and_its_distributional_outcomes.pdf

Sozial Ministerium (2016), Austrian Welfare State: Benefits, expenditure and financing 2016 , Vídeň : Federální ministerstvo laboratoře, sociální affairs a Consumer Protection, ISBN: 978-3-85010-409-8. Dostupné online: https://broschuerenservice.sozialministerium.at/Home/Download?publicationId=371

Tepe, M. a Vanhoysse, P. (2009) „Are Aging OECD Welfare státu na cestě k Gerontocracy?“, Journal of Public Policy , Vol. 29, Issue 1,s. 1-28, Cambridge University Press. Dostupné online: https://www.researchgate.net/publication/228277326_Are_Aging_OECD_Welfare_States_on_the_Path_to_the_Politics_of_Gerontocracy_Evidence_from_18_Democracies_1980-2002

Wang, D. a Aspalter, C. (2006) „The Austrian and Swiss Welfare State System in International Comparison“, Journal of Societal & Social Policy , Vol. 5, No. 2, s. 1 25-49, Casa Verde Publishing, 2006 · ISSN 1681 2816. Dostupné online: https://papers.ssrn.com/sol3/papers.cfm?abstract_id=1727031

Poznámky pod čarou

  1. Blíže Gonda, Zajíc (2020) 
  2. Jenks (1965) 
  3. Grandner (1994) 
  4. Osterle, Heitzmann (2018) 
  5. Heinisch (2020) 
  6. Osterle, Heitzmann (2018), OECD (2020) 
  7. Wang, Aspalter (2006), Sozial Ministerium (2016) 
  8. Oosterlynck , Kazepov (2015) 
  9. Tepe, Vanhoysse (2009), Evropská komise (2018) 
  10. Grech, AG (2015) 
  11. Wang, Aspalter (2006) 
  12. Oosterlynck, Kazepov (2015). 
  13. Gonda, Zajíc (2020). 
Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (7 votes, average: 4,00 out of 5)
Loading...
3 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)