19.10.2022
Kategorie: Ekonomika, Exklusivně pro PP

Nikdo nám nepomůže. Musíme si pomoci sami

Sdílejte článek:

JIŘÍ PÁLKA

Žijeme v nestabilní době, kdy přestávají platit staré pořádky, nebo je úzké zájmové skupiny využívají ve svůj prospěch. Doplácejí na to pochopitelně obyvatelé jednotlivých zemí. Nastává světová bitva mezi USA , které hájí svojí hegemonii (unipolární svět) proti multipolárnímu světu, kde se hlásí o slovo několik regionálních mocností , které chtějí nastolit nové pořádky a nový světový řád. Globalistům se začíná kontrola nad světem drolit a vytrácet.

Tato bitva mocností o nadvládu nad světem se neodehrává a nebude odehrávat v rukavičkách.

Můžeme doufat a snad se i modlit, aby nepřerostla v celosvětovou válku. Propagandistické postoje české vlády i EU naznačují válečnickou zatvrzelost bez nezbytné ochoty přistoupit na kompromisy, které jsou nutné, aby se zachoval a nastolil mír. Neústupnost západního okruhu je toho jasným důkazem. Jenže bez míru náš život visí na vlásku. Mlčící většina zatím stále mlčí a síla , která by dokázala tuto neblahou situaci řešit a změnit, není v dohledu. Bohužel !

Zdá se, že základním bitevním polem v EU a České republice bude energetika. Sabotáž na plynovodu Nord Stream ukázala, že jde opravdu do tuhého. Je zřejmé, že Němci ani Češi plyn na topení mít nebudou a pokud ano, tak v nedostatečném množství.

Se solidaritou EU ani Německa počítat nemůžeme. I kdyby chtěli pomoci, není jak. Každý si bude muset pomoci sám. Možná se podaří vyškemrat dodávky odjinud, ale na celou zimu to určitě stačit nebude.

Je zřejmé , že česká energetika se bude muset vydat svojí vlastní cestou a hájit zájmy obyvatel naší republiky, jako to dělají a budou dělat okolní země a celá EU. Konec konců košile je bližší než kabát !

Ztráta, respektive prodej plynojemů a tranzitních systémů (Docela rád bych viděl smlouvy o prodeji. Přestože o tom nemám informace, vsadím se, že to to bude tajné, nebo se na to bude vztahovat obchodní tajemství) do zahraničních rukou nebyl ničím jiným než krokem, aby Česká republika byla přikována k západu a nemohla si svoje zájmy určovat podle výhodnosti a svých potřeb.

Je zjevné, že dobré řešení energetice krize nenabízí ani vláda ČR pod vedením P. Fialy ani vedení EU. Dávají přednost nereálným předpokladům a reálnou energetiku nahrazují ideologiemi a prázdnými žvásty.

I. Teplo

a) Krátkodobá řešení pro letošní a příští rok

Jestliže plynu bude nedostatek (nebo nebude vůbec), budou muset lidé z nezateplených paneláků odejít na své chaty, kde mají kamna a krby nebo se vydat za příbuznými na vesnici. Mnozí se budou muset obrátit na své kamarády a známé, kteří mají to štěstí, že mají topeniště na pevná paliva nebo využívají tepelné čerpadlo. Možná , že vznikne vlna solidarity a lidé mající zajištěné teplo, budou tento komfort nabízet potřebným. Teplárny na uhlí snad budou dál topit uhlím a zahřívat přilehlá sídliště. Snad jim to EU v rámci boje proti klimatické změně nezakáže.

Ti movitější podle všeho vyrazí do jižní Evropy nebo severní Afriky. Zde snad přečkají nejhorší část zimy.

Vláda bude nadále hovořit o tom, že zahřeje každého, ale až s příchodem jarního slunce. A to opravdu splní.

b) Dlouhodobé řešení

U všech domů jsou největší tepelné ztráty v tenkých zdech a oknech obytných budov. Dá se říci, že v těchto domech až 2/3 tepla dodáváme zbytečně Pánu Bohu do oken. Nabízí se jediné řešení: ZATEPLOVÁNÍ OBYTNÝCH BUDOV. Tím se dosáhne úspor tepla a vystačíme cca s 1/3 původního tepla . ( Přesněji se to dá určit podle stavu budovy – viz stavební odborníci)

Přestože se o zateplování budov hovoří už desítky let, tak zateplených objektů je v ČR stále ještě málo. Nezbývá, než se vrhnout intenzivně do tohoto trendu. Snad na to budou granty EU a snad nebudou jenom pro kamarády „pětikolky“. Vláda a ministerstva by tento servis měly udělat pro své obyvatele a na běžícím pásu tyto projekty řešit. Měl by vzniknout vládní úřad, který by tyto projekty vypracovával pro majitele budov. Radnice a magistráty budou muset „vletět“ do těchto programů a své zbývající objekty urychleně zateplit. I tak je to cesta na 5 až 10 let.

Vytápění pomocí tepelných čerpadel

Když se podaří budovy zateplit aspoň na standart blízký nízkoenergetickým domům, pak je možné úspěšně využívat tepelná čerpadla. Ano – tepelná čerpadla jsou přínosná pouze ve vhodných zateplených budovách. Přesto je zřejmé, že tepelná čerpadla jsou jasným a jednoznačným trendem. Musíme však vzít na vědomí, že tepelné čerpadlo je stroj , který pomocí elektřiny (případně plynu) kumuluje tepelnou energii z okolí domu. Nejjednodušší je odebírat „teplo“ ze vzduchu ( ten má i při teplotách pod nulou stále dostatek tepelné energie) nebo z vodního vrtu nebo plošných kolektorů položených pod zámrznou vrstvou. Pokud jsou parametry dobré , pak s jednou třetinou energie z elektřiny získáme alespoň 2/3 tepelné energie a máme dlouhodobě vystaráno. Ale zase musíme vzít na vědomí, že ne každá budova se hodí k tomu, aby byla vytápěna tepelným čerpadlem. Jejich cena je však stále vysoká. Další problém je v tom, že kapacity firem instalujících tepelná čerpadla jsou na dlouhou dobu vyčerpané.

Uhlí

Podle ekologických aktivistů a Grean Dealu je topení uhlím „fuj“, protože při jeho spalování (jako u většiny spalovacích procesů) vzniká CO2 a to je zásadní zločin. Přesto bych uhlí alespoň v této přechodné době nezavrhoval. Pro některé domácnosti především ve městech to může být jediná možnost. Mnoho tepláren spaluje uhlí a dodává teplo do nezateplených domů a velkých panelákových sídlišť. Dokud nebude vyřešen jiný zdroj tepla, pak nás uhlí může zachránit. Dnes existují moderní metody spalovacích procesů, kdy je hoření velice efektivní a pomocí nejrůznějších filtrů a technologií se odstraní z kouřových spalin takřka všechny jedovaté látky. Samozřejmě CO2 odstranit ze spalovacího procesu nelze. Moderní spalovací procesy například využívá Ledvická tepelná elektrárna u Bíliny. Její spaliny odpovídají nárokům na spalování plynu, který je dosud Grean Dealem povolen. Zatím bych se uhlí držel a i proti vůli EU ho dál využíval, dokud se nenajde a nenainstaluje vhodnější zdroj tepla. A to i za cenu, že budeme pod sankcemi EK nebo se budeme muset vzepřít proti spekulativním emisním povolenkám. Určitě bych trval na prodloužení časových limitů pro ukončení dobývání uhlí na našem území. Dokonce bych se snažil zajistit dodávky uhlí ze zahraničí. Znamená to zmodernizovat spalovací procesy. Tyto modernizace ale proběhnou jenom tehdy, když provozovatele budou mít záruku, že se tyto investice vrátí. EK a Evropský parlament je však jako na houpačce a i v této složité době stále přitvrzuje podmínky. Záruky tedy bude muset dát náš stát, protože v rámci Taxonomie (jeden ze stěžejních materiálů Grean Dealu) zakazuje EK bankám, aby půjčovaly peníze na tyto „špinavé projekty.“ V rámci pravidel Taxonomie se většina našeho energeticky náročného průmyslu dostane pod sankce. V rámci Taxonomie budou určená průmyslová odvětví , která se zařadí do kategorie udržitelná a neudržitelná. Tzv. neudržitelná průmyslová odvětví budou zrušená !!!

Jak je zřejmé, půjde především o energeticky náročné výroby (sklářství, výroba stavebních materiálů, těžká chemie, výroba železa , automobilový průmysl atd.) Nikdo si dosud neuvědomuje, jak zrůdná je taxonomie a jak hrůzné dopady bude mít na naše životy a celou společnost. Je to drsný způsob, jak v Evropě a především ve středoevropských a východoevropských zemích zlikvidovat ekonomiku. Potřebné výrobky ze zrušených výrob budeme nakupovat ze zemí mimo Evropu, které je vyrábějí méně ekologicky než my na našem kontinentu.

Budeme platit za emisní povolenky nehorázné sumy, které dostane ve formě dotací zelené Německo. No není to báječné, že chudší soused bude podporovat bohatšího souseda.

Obnovitelné zdroje energie

Mezi OZE patří tyto základní zdroje: sluneční energie ( viz fotovoltaické panely a také dnes méně používané sluneční kolektory) spolu s větrnou energii (větrné elektrárny ) a využívání biomasy. Fotovoltaika patří mezi zdroje nestabilní. Navíc je nevhodná také tím, že v době kdy bychom její energii nejvíce potřebovali, většinou není k dispozici nebo její produkce je velmi slabá (fotovoltaika nedodává energii v noci a je málo účinná v zimě.) S využíváním větru v zimě je to výrazně lepší, ale v ČR stále přetrvává fobie obyvatel proti větrným elektrárnám, jejichž provoz je opředen nepravdivými mýty a nesmyslnými předsudky. Využití těchto zdrojů se neobejde bez akumulace energie, což dosud není po technické a ekonomické stránce dostatečně zvládnuté. Před pár lety padnul – respektive byl zamítnut – zajímavý projekt na větrný park, který měl stát v Krušných horách a měl mít výkon okolo 100 MW.

Mezi říditelné zdroje tepla jistě patří spalování biomasy (dřevo a bioplyn).

Dřevo je tradiční zdroj energie, který lidstvo využívá už tisíce let. Dá se říci, že v okamžiku, kdy se lidé naučili využívat oheň, nastal technický pokrok a lidská civilizace si začala podmaňovat další území a další suroviny a plodiny a začala domestikovat užitková zvířata. Spalování přímo dřeva, dřevěných briket nebo peletek je proces, při kterém vzniká rovněž

CO2 . Kysličník uhličitý unikající do ovzduší, démon naší doby, je však jímán rostlinami a v procesu fotosyntézy je spolu se sluneční energii využit na to, aby se uhlík dostal do těla rostlin a kyslík je uvolněn do ovzduší. Spalování biomasy je tedy uzavřený přírodní kruh. Produkce CO2 a jeho likvidace je v rovnováze. Na tomto principu žili naši předkové dlouhá tisíciletí.

Bioplyn a plyn

I v České republice je mnoho provozů (především na venkově), kde se z vyhnívající biomasy produkuje plyn podobný metanu. Ten se dá spalovat jako klasický zemní plyn a tím získávat teplo.

Jako příklad místní energeticky soběstačné obce mohu představit obec Kněžice, která již v roce 2006 vybudovala bioplynovou stanici, kde se produkuje bioplyn , který se spaluje v kogenerační jednotce. Ta vyrábí teplo pro obec a elektřinu do sítě . Vedle toho v obci je k dispozici pro zimní měsíce ještě spalovna biomasy ( sláma a dřevní odpad) s tepelným výkonem 1200 kW. Většina domů v obci je napojená na teplovod. Občané Kněžic se tedy nemusí současné energetické krize bát. Teplo budou mít, takže nebudou potřebovat svetry paní Pekarové. Horší je to s elektřinou. Obec totiž vyrobenou elektřinu prodává do sítě . Občané však elektřinu odebírají od rozvodných závodů, takže na ně dopadne a dopadla drahota Lipské burzy.

Většinu tepla získají občané Kněžic ze spalování bioplynu. Ten je ve fermentoru plynojemu získáván z rozkladu kejdy přilehlého zemědělské akciovky a z organického rostlinného odpadu i ze svozu zbytků potravin z okolních restaurací a jídelen. Proč o tom mluvím ? Protože v naší republice je asi 6000 malých obcí. Kdyby se 10 až 30 % z nich dostaly do kategorie energeticky soběstačná obec, nebylo by naše energetická krize tak křiklavá.

Stejnou možnost mají i města. Mnohá z nich produkují elektřinu a teplo ve svých provozech čistíren odpadních vod, kde kogenerační jednotky spalují bioplyn. Velká města by mohla po vzoru Kněžic využívat organický odpad z restaurací a jídelen (i z domácností- tady je obrovský potenciál a bohatství, která zatím vyhazujeme na skládky odpadu) a podle situace i z dalších provozů. A další možnosti se nabízejí. Situace proto není tak tragická, ale řešení může nastat řádově v několika rocích. Nejbližších cca 5 let ale energetický průšvih bude trvat. (nedostatek a drahota energií). Obce a radní měst musí být aktivní a postupovat rychle.

Omeze množství plyny, který by částečně nahradil dodávky z Ruska, se může vyrábět z biomasy jako v Kněžicích. Menší obce to mají jednodušší, mohou se sdružit a vytvořit energetická družstva po vzoru Německa. Na tomto principu Němci čerpají dotace. Nesmíme však „zblbnout“ jako oni a zavírat jaderné elektrárny ani tepelné elektrárny. Konec konců do toho evropského energetického průšvihu nás zavedli oni svojí zelenou politikou bez ohledu na realitu. Podlehli ideologii a ekologizmu Zeleného údělu. A když se Němci položí do nějaké ideologie, tak je veliký průšvih na obzoru.

Jak ale zachránit průmyslové podniky, které potřebují plyn ve výrobních postupech ?

Jelikož všechno nasvědčuje, že energeticky náročný průmysl je v EU určen k likvidaci (viz Taxonomie), tak řešení nebude jednoduché. Při hledání cesty z této uměle vytvořené patové situace budeme muset razantně porušovat předpisy EU především v rámci cílů Zeleného údělu (a podle všeho platit pokuty minimálně ve formě emisních povolenek).

Jednou z cest je zajistit dodávky plynu odkudkoliv a jakoukoliv cestou. Musíme si přestat hrát na to, že plyn má nějaký morální rozměr.

Znamená to znovu odkoupit zásobníky plynu a infrastrukturu. Pokud to nebude chtíti udělat stát, možná bychom mohli založit nějakou veřejnoprávní instituci a jako občané bychom taková zařízení vykoupili. Jako se naši předkové skládali na výstavbu národního divadla, budeme se muset složit a zajistit si českou veřejnoprávní infrastrukturu a dostat výrobu a distribuci plynu pod vlastní kontrolu.

Druhá cesta je zajistit energii vlastními silami. Za socialismu bylo normální , že velké podniky měly své elektrárny nebo jiný vhodný zdroje energie. V tomto případě by potřebné provozy získávaly teplo z biomasy (spalováním dřeva nebo získáváním bioplynu z fermentačních procesů a jejich spalováním v kogenerační jednotce).Takové systémy by mohly vybudovat středně velké podniky ve spolupráci se zemědělskými podniky. Na těchto systémech by se mohli podílet občané svými vklady (viz energetická družstva). Ono to bude dokonce nutné, protože EU vynaloží maximální úsilí, aby se banky na financování takových projektů nepodílely.

Problémem je čas. Toho máme tragicky málo. Ten nás tlačí ke zdi.

Ano, připadám si jako šílenec, když píšu tyto řádky. Ale žijeme v podivné době a její řešení vyžaduje netradiční až fantasmagorické postupy. Konec konců jde o náš život a náš blahobyt.

Klíčem k využívání OZE je akumulace energie. O proti elektřině se teplo dá akumulovat (ukládat) lépe. Dlouhodobě je možné ho a uložit na dobu mnoha měsíců. Jasným důkazem toho je solární systém s dlouhodobou akumulací tepla ve Slatiňanech. Projekt od roku 1996 zajišťuje teplo pro objekt chráněných dílen Domova sociálních služeb. Solární termické kolektory ( Je to něco jiného než fotovoltaické panely, které vyrábí elektřinu. Kolektory dodávají teplo) jsou umístěné na střeše objektu. Teplo získané od jara do podzimu ze Slunce se ukládá do vodní dobře izolované akumulační nádrže. Dodnes se jedná o největší zásobník tepla v ČR . Vypadá jako silážní věž a moc krásy nepobral. Nicméně umožňuje přes tepelné čerpadlo vytápět plochu 800 m2 a dodávat teplou užitkovou vodu. Systém má záložní elektrický zdroj. Dům sociálních služeb pochopitelně prošel zateplovací rekonstrukcí.

Dalších podobných objektů se v ČR mnoho nepostavilo. Proč ? Energie byla levná a dostupná, takže bez dotací tento způsob nedával smysl. V současnosti je situace úplně jiná. Energie je a bude drahá, pokud bude vůbec. V Německu je spousta firem, která vyrábí obrovské zásobníky tepla s vynikajícími parametry. Letní akumulace tepla na zimu pomocí sluneční energie je jedna z velmi levných a perspektivních cest. Podle všeho na to bude možné získat dotace. Tak proč toho nevyužít.

Perspektivní je také využívat vodík místo plynu. Při jeho spalování se uvolňuje teplo a jako odpad vzniká obyčejná voda. Vodík se ale musí získat. Elektrolýza vody je energeticky náročná. Využívání fotosyntetických bakterií k produkci vodíku je sice levné, ale má malou výtěžnost. Vodíkové hospodářství je bohužel v ČR zatím v plenkách. V budoucnu by se mohl vodík získávat při vysokých teplotách v tzv. „rychlých reaktorech.“

Vodík je v to to směru perspektivnější jako palivo pro dopravu než elektromobily.

II.Elektřina

Elektřinu vyrábí naše republika v dostatečném množství. Dokonce v některých letech máme 20 % přebytek elektrické energie, která se prodává do zahraničí- nejvíce do Německa. Elektřina se vyrábí především v tepelných a jaderných elektrárnách. Výroba z OZE nedosahuje ani 10 % Většina stávajících provozů je dávno po amortizaci, takže výrobní náklady jsou relativně malé. Přesto mají občané ČR elektřinu jednu z nejdražších v Evropě. Proč ? Protože místo toho , aby se vyrobená elektřina přes distributora (rozvodné závody ) dodala ( a s rozumným ziskem) a prodala spotřebitelům, tak se vydává na dlouhou a nesmyslnou virtuální cestu. Putuje na Lipskou ener-getickou burzu, kde se razantně prodraží. Elektřiny se zmocní obchodníci a překupníci. Manažeři výrobců, distributorů, nastrčení obchodníci, překupníci a poplatky a podivná pravidla z burzy a cena emisních povolenek vytlačí cenu do absurdních výšin. Čeští obchodníci a manažeři nemají s občany ani podniky naší země slitování. Jsou tvrdší a více oddáni zisku svých firem, než jejich kolegové v zahraničí. Dá se s tím něco dělat ?

Je několik cest.

a) Jednou z cest je vytvořit tzv. ostrovní systém. Nemalé množství našich občanů si na svých domech vybudovalo masivní fotovoltaické pole . Získanou elektřinu ukládají do baterií na krátkou dobu. Vyprodukují díky naddiemenzované fotovoltaice dostatek elektřiny i v zimních měsících a obejdou se bez výrobců a distributorů elektrické energie.

Ale jsou zde úskalí. Jeden můj známý byl řadu let pronásledován soudy, protože energetici neustále tvrdili, že jim elektřinu krade, i když si ji vyráběl sám.

b) Další možností je cesta vlastní výroby elektřiny při zachování spolupráce s distributory a dominantními výrobci elektřiny. Touto cestou se vydali v již ve zmíněných Kněžicích (okres Nymburk).

Bioplynová stanice s jednou kogenerační jednotkou s elektrickým výkonem 330 kW je v provozu nepřetržitě a vyrábí z organických odpadů elektřinu a teplo pro obec.

Kněžice v průměru vyrobí do celostátní sítě 2600 MWh elektrické energie za rok. Tato malá obec tedy dodá v průměru 5 MWh na jednoho obyvatele. Žel obyvatelé Kněžic nakupují elektřinu od distributora za stejných podmínek jako my všichni, tedy za „lipskou drahotu“. Být občanem Kněžic, měl bych velký vztek !

(Jenom na okraj: Kněžice, respektive jejich starosta a jeho spolupracovníci , dokonce vypracovali projekt na výrobu elektřiny s výkonem l MW, ale distributor je odmítl k síti připojit , protože prý nebyla dostatečná kapacita sítě. Ještě horší případ znám od svých příbuzných z jedné obce na Českomoravské vysočině. Funkční „prasečák“ by dodával kejdu, takže by se mohla se vybudovat kogenerační jednotka spalující bioplyn s elektrickým výkonem okolo l MW. V tomto případě si energetici řekli nekompromisně o úplatek. Na to vesničané nepřistoupili, takže projekt byl zmařen )

Co mohou občané Kněžic s touto neutěšenou situací dělat ?

Měli by se podívat k našim mírně pomýleným sousedům do Německa. V rámci Energiewende a Grean Dealu zakládali a zakládají energetická družstva a budují výrobní kapacity na výrobu elektřiny- pochopitelně z obnovitelných zdrojů. I oni však asi mají nedobré zkušenosti s manažery přenosových soustav, takže některé vesnice a města začaly vykupovat distribuční energetické sítě ve svém okolí. Asi největším majitelem přilehlé sítě s výrobou elektřiny je město Hamburk. Nezbývá nám , než tuto cestu následovat a dostat pod svou přímou kontrolu rozvodné sítě a výrobu elektřiny. Tuhle možnost mohou realizovat a prosadit osvícení politici na krajské a nižší regionální úrovni. Politici a la Fiala nás bez uzardění hodí přes palubu a levně prodají globálnímu kapitálu. Nezbývá nám, než se bránit a hledat netradiční cesty, jak si zachovat kontrolu nad vlastními energetickými zdroji.

Pokud ovládáme energetiku, máme šanci na přežití. Pokud nad ní ztratíme kontrolu, můžeme tento stát rozpustit. Oblékneme si otrocké kamizoly a vydáme se na globální galeje.

c) Jinou možnost nabízí vytváření společných veřejnoprávních obchodních společností. Když dostanu jako občan složenku s předpisem záloh elektřiny, hledím na to „jako tele na nová vrata“. A i když požádám o snížení zálohy, je mi vysvětleno, že to nejde, ale pokud se mi to nelíbí, mohu přejít k jinému dodavateli. A jiný dodavatel je na tom v podstatě stejně, nebo je dražší. Jako jedinec nemám proti energetickému molochovi šanci. Nezbývá, než ve svém regionu zorganizovat stovky až tisíce odběratelů, kteří založí svou společnou odběratelskou obchodní společnost a jejich pověření zástupci budou vyjednávat s výrobci a distributory elektřiny. A to už je jiná káva. Žádný výrobce elektřiny si nenechá utéct tisíce odběratelů a dohodne se rád na rozumné ceně. A možná, že se obejdeme i bez Lipské energetické burzy. Nebo se mýlím ? Tohle je cesta pro odvážné radnice a progresivní politiky. (Prosím neplést si s progresivisty)

d) Poslední cesta je asi nejsprávnější. Je nutné urychleně svrhnout Fialovu nekompetentní vládu, která rozhoduje podle ideologických konceptů a nechápe ekonomický a technický rozměr energetického sektoru. Nová vláda musí výrobce a distributory elektřiny řídit a jako majoritní vlastník ČEZu určovat cenu elektřiny, aby to bylo výhodné pro obyvatele i průmyslové podniky!

Bioplyn a biomasa je v našem prostředí nejperspektivnější obnovitelný zdroj, který se navíc dá řídit. (Bioplyn uložený v zásobníku se může pro výrobu elektřiny použít v okamžiku, kdy to budeme opravdu potřebovat).

Znovu se vrátím k 6000 malých obcí. Kdybychom v 10 až 30 % případech těchto obcí vybudovali kogenerační jednotku s výkonem kolem l MW, tak jejich výroba by byla schopná nahradit jeden blok Temelína ( 1000 MW). Minimálně stejnou kapacitu ukrývá potenciál velkých měst. Kdyby se zavedl povinný sběr organických odpadů ve městech , tak bychom měli pro kogenerační jednotky vyrábějící elektřinu kapacitu dalšího bloku Temelína. Dva tisíce MW to je už velké množství energie. Měli bychom energii pro velké průmyslové podniky a možná, že bychom elektřinou dokonce mohli výhodně topit v některých domácnostech. Ale je nutné vytvořit zákon, který v případě , že bude někde potenciální dodavatel energie, nesmí rozvodné závody říci, že ho z kapacitních důvodů k síti nepřipojí. Prostě distributor bude mít za povinnost vedení posílit. Jedním z důvodů, proč u nás OZE stagnují a jejich produkce se prakticky nezvyšuje, je jednak nešťastná fotovoltaická aféry a zuby nehty držený energetický monopol velkých výrobců.

Jak dál ?

Určitě bych neopouštěl cestu budování kapacit obnovitelných zdrojů energií. Je jedno jestli půjde o fotovoltaiku nebo větrnou energetiku nebo biomasu. OZE však postrádají smysl bez akumulace elektřiny. A to moc neumíme. Elektřinu ukládáme do bateriových systémů. Ty však mají stále nedostatečnou kapacitu a jsou velmi drahé. Navíc tato akumulace má velké ztráty, protože stejnosměrný proud z panelů uložíme krátkodobě do baterii a když elektřinu potřebujeme , musíme ji převést na střídavý proud. Uložit elektřinu z léta na zimu zatím neumíme.

Lepší způsob je využití přečerpávacích elektráren. Naší největší „přečerpávačkou“ jsou Dlouhé stráně. Přestože všichni odborníci tvrdí, že kapacity (možnosti) budování přečerpávacích elektráren jsou vyčerpané, přesto bych hledal nová řešení i vhodné lokality. Při dobré vůli bychom další možnosti přečerpávacích elektráren nalezli. Do budoucna navíc víme , že po skončení těžby uhlí na dole ČSA u Mostu bude vytvořeno obrovské jezero s plovoucími fotovoltaickými elektrárnami a v přilehlých Krušných horách bude vytvořena horní nádrž přečerpávací elektrárny, která bude disponovat výkonem kolem 600 MW . V době dostatku elektřiny (z fotovoltaických panelů) se bude čerpat voda do horní nádrže. V okamžiku, kdy budeme elektřinu potřebovat, se voda pustí z kopců na turbínu, která dodá dostatek elektřiny.

Jaderná energetika

Vedle mnoha dalších možností, stále zůstává nutnost budovat na našem území další jaderné elektrárny. Ale má to háček. Takový projekt musí být posouzen z hlediska tří parametrů :

1.Bezpečnostně technické hledisko sleduje, aby elektrárna byla při svém provoz maximálně bezpečná. Musí tedy být na dobré technické úrovni a využít všechny známé a dostupné bezpečnostní systémy.

2. Ekonomické hledisko. Vysoká bezpečnost jaderné elektrárny zdražuje její výstavbu i provoz. Musí se proto hledat výrobce elektrárny, který nabídne rozumnou cenu při zachování maximální bezpečnosti

3. Politicko-ideologické hledisko. Toto hledisko je v zásadě zbytečné. Určitě by stačilo, aby byla naplněná bezpečnost a ekonomická výhodnost.

Protože u nás je všechno postavené na hlavu, takže se místo bezpečnosti a ekonomiky na první místo staví politické kritérium. Z politických důvodů byly proto z výběrového řízení vyřazené ruské firmy, ačkoliv Rusové jsou v této chvíli světovou špičkou ve výstavbě jaderných elektráren.

Vyřazení byli i Číňané z politických důvodů. Ti sice ještě nejsou tak dobří jako Rusové, ale mají jednu výhodu. Na svém území si nechali od všech významných světových výrobců postavit jadernou elektrárnu. Protože si vždy zachovali plnou kontrolu nad každým projektem, dostali se ke všem důležitým technologiím a nejmodernějším postupům. Dnes už sami staví doma kvalitní jaderné elektrárny.

Přiznám se, že nezávidím našim odborníkům, kteří budou muset řešit politické priority při výběru výrobce. To může vést k potlačení bezpečnostních nebo ekonomicky výhodných podmínek. Může se proto stát, že se výběrové řízení na další bloky pozastaví nebo se časově odsune na pozdější dobu. Výsledkem však potom bude, že nebudeme mít dostatek elektřiny. Bohorovní vládní činitelé klidně řeknou , že elektřinu nakoupíme u sousedů. Rád bych upozornil, že nebude u koho tu chybějící elektřinu nakoupit

Energie je krví ekonomiky

Žádný moderní prosperující stát se neobejde bez levné a dostupné energie dodávané v dostatečném množství. V dějinách nalezneme spoustu příkladů, kdy civilizace zkolabovaly a zanikly díky nedostatku některých životně důležitých zdrojů. Energie, ať už v podobě tepla nebo elektřiny, mezi ně patří. Vláda premiéra Fialy není schopná nebo dokonce ani nechce zajistit dostatek levné energie a dělá nesmyslné kroky a politické akce, které energetickou situace ztěžují a vytvářejí její nedostatek. Proto je nutné, aby tato nekompetentní a neschopná vláda, co nejrychleji opustila své posty a přestala vytvářet zdání, že něco řídí.

Redakce

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (8 votes, average: 3,63 out of 5)
Loading...
5 komentářů

Vložit komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

:bye:  :good:  :negative:  :scratch:  :wacko:  :yahoo:  B-)  :heart:  :rose:  :-)  :whistle:  :yes:  :cry:  :mail:  :-(  :unsure:  ;-)