Řízený úpadek?

Je mi líto, to, o co se tu, v EU a celé západní civilizaci, zelení (i kryptoekologické organizace) pokoušejí, není nic jiného, než snaha o jakýsi technologický a sociální úpadek společnosti. Máme opouštět technologie, které spolehlivě fungují a jsou ekonomicky přijatelné a nahrazovat je těmi, které nefungují (OZE nedokáží vyrobit dost energie ani na svou reprodukci) a navíc jsou šíleně drahé.

Anticivilizační nenávist

Pokud se člověk začte do časopisů ekologických organizací z 90. let, kdy si ještě jejich vůdcové a propagandisté nebrali servítky a nesnažili se kamuflovat své skutečné cíle, tak z nich zcela jednoznačně čiší nenávist ke všemu, co dělá civilizaci civilizací.
Ideálem ekologů jsou malé, samostatné komuny, vyrábějící vše, co také spotřebují. Z toho se odvíjí jejich nenávist k výkonným a spolehlivým zdrojům energie, ke kvalitní a spolehlivé dopravě, ke kvalitní a bohaté ekonomice.

Ekologové naprosto nereflektují skutečnost, že tam, kde se o něco podobného v moderní době jejich ideoví souputníci pokoušeli, došlo vždy k obrovskému krachu s počty obětí až na úrovni desítek procent původního počtu místní populace. Ať už šlo o Kambodžu, kde dodnes v lesích straší pyramidy, postavené z lebek „přebytečných“ obyvatel, kterým tento způsob života nebyl s to zajistit dostatek potravin, a to ani při koncentráčnických dávkách, nebo o „Velký skok“ v Číně.

Můžeme sledovat i to, s jakou nenávistí se dívají na civilizovanou, kulturní, krajinu. To stojí za jejich úsilím o „navrácení vlka“, tedy bezcenné škodné, která působí naprosto nezvladatelné škody na chovech hospodářských zvířat. Tuto nenávist můžeme pozorovat i v souvislosti s boji za „bezzásahovost“ v kulturní krajině (jinou u nás ani nemáme), opět bez ohledu na to, že způsobila a působí drastické škody včetně degradace obrovských území.

Dobře viditelné je to na Šumavě, která byla, kromě těch nejméně dostupných vrcholových partií, kulturní krajinou s desítkami lidských sídel – vesnic, samot i sezónně obydlených objektů. A, pochopitelně, s poli, pastvinami, loukami i příslušnými komunikacemi. I většina tamní „divočiny“ byly původně hospodářské lesy, záměrně a cílenými umělými zásahy přivedené do stavu blízkého přírodnímu a umělými zásahy (naprosto nezbytnými, jak se jednoznačně ukázalo) v tomto stavu udržovanými. Dnes je Šumava v řadě oblastí totálně zdevastovaná pustina a druhy zvířat i rostlin, kvůli nimž se zřizovala coby „národní park“ jsou dávno vyhynulé. Většina těchto území nemá větší hodnotu než zaplevelené rumiště.

V dopravě je to zase nenávist k automobilům a snaha o eliminaci tohoto v podstatě jediného možného prostředku, schopného rychle a spolehlivě přepravit velké objemy nákladu i velké počty osob, a současně s velkou pružností, jíž není schopná železnice. Ta je navíc u nás z nějakých 80 až 90 procent na hlavních tazích zahlcená, a tudíž neschopná převzít v souladu s fantasmagoriemi ekologů funkci dopravy auty. Osobní i nákladní.

Ekology preferované bicykly jsou v civilizovaných zemích jednoznačně prostředek k provozování sportu a k dopravě jako takové se prakticky nehodí. Pokud někdo argumentuje koly v některých zemích třetího světa (a tím, co všechno uvezou), tak jednak je to i tamními obyvateli chápáno jako nouzové řešení situace, kdy na auta a jejich provoz lidé nemají peníze, jednak se jedná o kola spíše starších a daleko robustnějších typů, které toho uvezou daleko víc než běžné bicykly u nás, mající opravdu charakter sportovního nářadí. Jejich využití v dopravě je asi stejně smysluplné jako zapřažení koně či kozy z tělocvičny do povozu. Nehledě na to, že ověšení kola rodinou a jejími životními potřebami, jak je to vidět na některých dokumentech ze zemí 3. světa, by, i pokud by moderní zde dostupné kolo pod tou zátěží nezkolabovalo, narazilo na dopravní předpisy.

Řízený úpadek?

V historii jsme byli vícekrát svědky (skrze zprostředkování historickými prameny a jejich analýzami) toho, jak nějaká civilizace šla do úpadku, ztrácela schopnosti (technické i organizační), které dříve měla a používala, a sestupovala stále níže.

V naprosté většině případů to skončilo krachem a neřízeným pádem do zmatků, které končily buď nějakým revolučním výbuchem nebo příchodem agresora, který zbytky té civilizace pohltil.

Stalo se to i předkolumbovským civilizacím.

V Mexiku z nejasných důvodů potlačili kolo. To prokazatelně znali (existují nálezy dětských hraček na kolečkách), ale nepoužívali je, přestože proto měli i velice vhodnou infrastrukturu (silnice Mayů v době krátce po Kolumbovi si nezadaly se silnicemi Římské říše a byly lepší než většina evropských komunikací v té době). Tím mj. došlo k tomu, že nebylo možné z jedné části země poskytnout pomoc jiné v případě neúrody nebo živelné pohromy, protože nosiči jsou výrazně méně efektivní (potravin po cestě ubývá rychleji než v případě kolony vozů, dokonce i tažených lidmi).

V říši Inků zakázali zase písmo, které prokazatelně (archeologické nálezy) měli. Lze se domnívat, že z důvodu obavy před šířením „podvratných“ či „konspiračních“ myšlenek. Známé kipu se hodilo jen na jakési statistické evidence, použitelné k sledování úrody, výpočtu daní a predikování zásobování obyvatel v příštích letech. Pokud někde ve filmu uvidíte, jak je kipu „čteno“, třeba za účelem nalezení cesty k pokladu, tak se zhnuseně odvraťte, do toho systému uzlíků na provázcích různých barev se taková informace prostě vložit nedala.

Obě tato potlačení také velice pomohla španělským conquistadorům, kteří přišli po Kolumbovi.

Nicméně v obou případech šlo o potlačení jedné jediné věci, která neměla (v té době) nějaké rozsáhlejší vazby na chod země.

V Číně zase zakázali z rozmaru jednoho císaře zámořské plavby a výsledkem bylo několikasetleté propadání této země do úpadku, z něhož se začala vzpamatovávat až někdy v minulém století. Nebýt toho, „objevili“ by patrně čínské záoceánské džunky Evropu dříve, než k čínským břehům dopluly v té době mnohem menší a technicky hůře propracované lodě z Evropy.

Úpadek v několika oblastech současně (o jaký se snaží ekologové) nutně musí skončit vznikem jakéhosi neřízeného dominového efektu, který vznikne obtížně predikovatelnými vazbami mezi zdánlivě nesouvisejícími jevy. V takovém případě se začne hroutit i to, co se původně hroutit nemělo a řízený úpadek se stane neřízeným a, bohužel, také nezvratným. Se všemi důsledky pro společnost i jednotlivce z toho plynoucími.

Skutečně úpadek

V případě pokroku nikdo nemusí zákazy a nařízeními zajišťovat používání nové věci. Pazourek lidé opustili, protože bronz byl snadněji zpracovatelný, a to i do tvarů, které se z pazourku vytesat či vybrousit nedaly. A přitom i v době bronzové se používal tam, kde to mělo smysl (viz např. pazourky na bitevním poli u mostu přes řeku Tollense, která se odehrála +- v době trojské války).

Železo vytlačilo z většiny druhů použití bronz proto, že bylo jednak levnější, jednak více dostatkové (železná ruda se vyskytuje častěji než měděná a cínová) a opět sehrála roli i jeho snadnější zpracovatelnost. Navíc bronz nikdo nezakazoval a v některých výrobcích se užívá dodnes.

Automobil vytlačil koně ne proto, že by někdo užívání koňů zakázal, ale proto, že byl v řadě funkcí lepší a levnější než kůň, a přitom se se sportovními i pracovními koňmi setkáváme i dnes tam, kde jejich užití má smysl.

Elektromobil nemůže vytlačit automobil jednoduše proto, že je méně kvalitní: Musí se dlouho nabíjet, má výrazně kratší dojezd na jedno nabití než automobil na plnou nádrž, uveze toho méně (protože je zatížen obrovskou a řádně těžkou baterií) a má mnoho dalších problémů. Třešničkou na dortu je silné poškozování životního prostředí výrobou elektromobilů i jejich provozem. Normálně ho lidé kupují maximálně jako třetí vozítko v rodině pro speciální pojížďky, pokud tedy nechápou to, že vlastně jeho pořízením a provozování poškozují životní prostředí daleko více než pořízením a provozováním klasického auta. A to ještě musíme započítat naprosto šílené náklady na vytvoření infrastruktury pro elektrovehikly, nutnost vytěžit fantastická množství mědi, lithia a dalších kovů s rozsáhlou devastací přírody. Proto také hodlají ekologové za pomoci pologramotných bruselských úředníků elektromobily lidem vnutit.

Pochopitelně, nebyl to první případ, kdy něco kvalitního bylo nuceně v EU nahrazeno méněcenným šuntem. V dobré paměti je ještě nucené zavádění „úsporných“ kompaktních zářivek, jejichž „úspornost“ vzhledem k výrazně nižší kvalitě a intenzitě světla, i velmi krátké životnosti, oproti slibované je silně problematická. Problémem je i zamořování životného prostředí rtutí z těchto svítidel. V podstatě jediným efektem této akce bylo opoždění nástupu skutečně úsporných LED svítidel. Nicméně ani ty se nehodí pro všechno osvětlení, i ony, stejně jako kompaktní zářivky, dávají čárové spektrum. Proto se nehodí všude tam, kde je zapotřebí zdroj se spojitým spektrem, od kříšťálových lustrů až po osvětlení barevných uměleckých děl. Problematický je i jejich stroboskopický efekt, přispívající ke zrakové únavě, i vysoký podíl modrého světla, blokující syntézu melatoninu, mj. silného antioxidantu, součástí ochrany našeho těla před vznikem zhoubných nádorů. Nic z toho EU zakázané klasické žárovky nemají.

Soudruzi z Bruselu zakázali výkonné vysavače a vůbec nejsou s to pochopit, že úklid vysavačem s polovičním výkonem zpravidla trvá déle než dvojnásobek doby práce se skutečně výkonným, takže výsledná spotřeba elektřiny je vyšší než při použití normálního, neregulovaného, vysavače. Za povšimnutí stojí i pohrdání úřednictva EU občany, kterým fakticky nařizují zbytečně ztrácet čas úklidem pomocí šrotu, který jim vnucují.

Soudruzi z Bruselu plánují omezit výkon varných konvic, opět, aniž by chápali, že čím je konvice výkonnější, tím méně tepla z ní stačí v průběhu záhřevu odejít do okolí, a tím je ve skutečnosti výkonnější.

Bruselští soudruzi už pokriplili ledničky s mrazničkou, kdy ty „euro“ nelze dát do chladné místnosti, protože jim vyteče mraznička jakmile se teplota okolí dostane na úroveň chladničkových, takže se „ekologický“ EUrošunt s jedním kompresorem přestane zapínat a mražák vyteče. Zakázaný plnohodnotný přístroj s oddělenými kompresory pro chlazení a mražení v této situaci přestane chladit, ale udržuje mráz v mrazící části. Patrně v rámci boje za klima (či nějakou jinou pitomost) nelze sehnat chladničku (bez mražáku), která by měla ustát teplotu okolí pod 10 stupňů.Takže 10 stupňů je málo na její provoz, ale je to příliš vysoká teplota na uchování potravin. Zatímco dříve bylo možné na venkově, chalupě, chatě apod. dát chladničku do nevytápěné místnosti a opravdu získat značnou úsporu energie, dnes je nutno těmto zařízením topit, protože jinak přestanou fungovat. Opravdu, fantastická úspora! A jak ekologické!

Jsem toho názoru, že pokud má být něco nahrazeno alternativou, musí ta alternativa být kvalitnější a levnější než to, co má nahradit. Pak ovšem k té alternativě začnou lidé přecházet spontánně a žádné zákazy nebo jiné regulace nejsou zapotřebí. Tyto zákazy jsou naopak vždy známkou toho, že je lidem vnucován méněcenný šunt.

Jak z toho

Asi nejdůležitější na vztahu k nebezpečí je schopnost jeho rozpoznání, v ideálním případě dříve, než průšvih nastane, nebo se alespoň dostane do takové fáze, kdy už je jeho odvrácení nemožné.

Ekologové jsou přitom v řadě vyspělých států, o státech bývalého východního bloku, jejichž obyvatelstvo má s totalitáři relativně čerstvé zkušenosti, profláklí, a pokud se dostanou do zastupitelstev, tak zpravidla maskovaní za stranu s údajně úplně jinou agendou. V minulých volbách takto uspělo kryptoekologické hnutí Žít Brno, dnes můžeme za substituci zelených chápat především piráty. Sami zelení jsou hluboko pod úrovní prahu ke vstupu do zastupitelských orgánů a sdružování se s nimi je velice často „polibkem smrti“ pro příslušného kandidáta.

Dnes máme velice ekologickou vládu, která se snaží zlikvidovat i ty zbytky našeho průmyslu, které ještě přežily zásahy bruselských politiků. Můžeme spekulovat, nakolik jsou její aktivity výsledkem totální nekompetence členů této vlády. Obávám se, že alespoň někteří z jejích členů si opravdu myslí, že se nic strašného nestane, když nechají klíčové továrny zkrachovat a dělníkům z nich začnou platit sociální podpory, a vůbec netuší, že bez podpory výkonem těch továren ztratí koruna velmi drasticky svou hodnotu a může dojít k roztočení inflační spirály, do jaké se dostalo Německo v dobách Velké hospodářské krize. Můžeme jistě spekulovat i o tom, nakolik se jedná o cílené škůdcovství. Nicméně, bez ohledu na to, zda je dotyčný činitel jen nekompetentní, nebo zda cíleně škodí, přístup k němu by měl být stejný: Čím dříve skončí, tím lépe pro stát i jeho občany.

Obávám se, že opravdu potřebujeme co nejrychleji tuto vládu odstavit od moci a s nějakou „vládou národní záchrany“ udělat vše pro to, aby se udržely veškeré civilizační prvky, které v současné době ještě máme k dispozici.

Patrně klíčová bude nadcházející zima, která by měla být podle dlouhodobých předpovědí chladná a dlouhá a s nepříznivými podmínkami pro chod OZE. Ta by měla totálně zdiskreditovat všechny, kteří se snaží „jednat ekologicky“ a zničit, co se zničit dá.

Válka na Ukrajině je paradoxně výhodou, protože potenciálně může posvětit opatření, která by v míru nebyla možná. Pochopitelně, ne nacistickou cenzuru, ale dočasné pozastavení ekonesmyslů, přičemž, jak víme, je jednotkou dočasnosti jeden furt.

Měli bychom také tvrdě bojovat proti jakémukoli pomáhání „ekologickému“ Německu, které je patrně nejdůležitějším zdrojem zelené ideologie v EU. Bude správné, pokud si jeho obyvatelé užijí její důsledky až do hořkých (a studených) konců, jako si na konci druhé světové války užívali v bombardovaných městech důsledky nacismu.

V současné době nám tedy primárně hrozí úpadek s nastartováním dominového efektu pádu i vzájemně zcela nesouvisejících společenských a technických výdobytků. Tento úpadek, včetně značného počtu potenciálních obětí, je plně v souladu se skutečnými úmysly ekologických i kryptoekologických organizací. Patrně rozhodne tato zima o tom, zda k tomuto jevu dojde, nebo zda se zvládneme ubránit a dostat do čela státu vládu, bojující za naše zájmy.