Ve svátek práce zapovězena jest, občane!

Pravda, pouze v obchodech, jejichž prodejní plocha zabírá více než 200 metrů. Zatím. V širším slova smyslu ale tento zákaz omezuje i mnohé další majitele prodejen nebo třeba kaváren či restaurací, jejichž provozy jsou poblíž velkých obchodních center nebo přímo uvnitř, a počítají s tím (a mají to skutečně spočítáno), že k nim přijdou utratit své peníze mnozí z těch, kteří předtím nakupovali potraviny ve velkém supermarketu. Omezuje samozřejmě i celou řadu zákazníků, kteří jsou zvyklí nakupovat nikoliv ve velkém, do zásoby, ale denně. A omezují také pracovníky, kteří si chtějí přijít na příplatek za práci o svátku. A těch není zrovna málo.

Zákaz prodeje o svátcích nikomu neprospívá. Snad jen politikům, kteří si jeho prostřednictvím zvyšují svůj osobní pocit moci a důležitosti. A nejspíš také odborářským funkcionářům, kteří se ve své nenávisti vůči podnikatelům domnívají, že jejich odborářská legitimace řeší a narovnává jakýsi smrtelný konflikt mezi zaměstnavatelem a ušlápnutým pracovníkem. Ve skutečnosti zde však žádný konflikt není a nikdy nebyl. Nejsou tady žádé Anny proletářky, které tlustý podnikatel s cylindrem na hlavě a s doutníkem v ústech dře z kůže. Nikdo netvrdí, že práce v supermarketu je snadná – ostatně jaká práce je snadná? Ale vyvolávat dojem, že pracovníci v maloobchodě jsou násilím, pod pohrůžkou vyhazovu nebo jiné újmy, drženi násilím v práci, zatímco jim doma pláčou děti, je absurdní a fantastické. Snaha oživovat ve 21. století jakési dickensovské obrázky je naprosto falešné. Je to však to jediné, co socialistickým politikům a odborářským bossům zbývá: realita je totiž jiná a v super, hyper nebo bůhvíjakém dalším marketu není potřeba nikoho k práci o svátku nutit: například studenti si tyto směny berou velmi rádi. Příplatek se hodí.

Žádná politika, žádná regulace a žádný státní zásah, ať už potřebný nebo zbytečný či škodlivý, by se však neudržel a nebylo by možné jej uvést v život bez souhlasu významné části veřejnosti. Mnohdy stačí i pasivní souhlas, přijetí prostřednictvím nezájmu nebo dodatečná racionalizace: poddanská mentalita, která v lidech živí myšlenku, že stát to s námi myslí dobře a ví, co je pro nás nejlepší. Že stát je pečujícím pastýřem svého stádečka ovčanů. 28. září jsme slavili Den české státnosti a zároveň také den stádnosti.

Zkuste na sociálních sítích nebo v diskuzních fórech zpravodajských webů vyjádřit nesouhlas s tím, že by nám politici a odboráři měli určovat, kdy smíme nakupovat, prodávat a pracovat. Dočkáte se zajímavých reakcí. Cituji doslova. „Pamatuji si doby, kdy v neděli byly obchody zavřené a v sobotu bylo otevřeno jen dopoledne, a nikomu to nevadilo, všichni jsme to přežili,“ odpoví vám jeden. „Zkuste si zajet nakoupit do Rakouska v neděli nebo ve státní svátek. A to jsou Rakušani na daleko vyšší životní úrovni než my,“ přizvukuje další. „Osobně bych ve státní svátky nechala zavřít úplně všechny obchody, aby si fakt všechny prodavačky mohly užít volno a odpočinout si. Lidi už jsou tak rozežraní, že bez nakupování nevydrží ani den?“ rozhořčeně se ptá starší paní, zatímco jiná připomíná: „Prodavačky jsou taky lidi a mají nárok na volno!“ A další diskutující to celé podtrhne dotazem: „Proč by měly prodavačky trpět leností lidí koupit si vše potřebné o den dřív?“

Takovými argumenty lze pohodlně odůvodnit či omluvit v podstatě jakýkoliv další zákaz.

Lidé si zvyknou na mnohé. Možná jde o přirozenou psychologickou reakci, zdůvodnit si, že újma, která se nám děje, vlastně není tak strašná. Můžeme si přece nakoupit o den dříve. Žádný problém. Jinde jsou na tom lidé daleko hůře. Nebuďme zpovykaní… Tohle je jeden z mechanismů principu západky, kvůli kterému se málokterou nesmyslnou regulaci či státní zásah do ekonomiky a životů lidí podaří zvrátit. Veřejnost se smíří, přijme stav věcí.

Možná se mnozí pravicově smýšlející občané naší republiky těšili, že s nástupem vlády, v níž hraje prim ODS, budou takové zbytečné a škodlivé regulace postupně odstraňovány, rušeny. Nestane se to. ODS a další strany vládní pětikoalice nemají žádný důvod se jakkoliv angažovat v něčem, pro co vlastně není takřka žádná poptávka na straně občanů. A hlavně, svoboda jednotlivce je ve skutečnosti vůbec nezajímá.

Princip západky však neznamená jen zamezení pohybu směrem zpět. Soukolí politické mašinerie zavilého nepřátelství vůči svobodě a trhu se pohybuje stále kupředu. Snaha kolektivistů a etatistů soustavně ničit lidské životy nemá žádné hranice. Zásahy státu do svobodného podnikání mají tendenci se na sebe nabalovat. Dříve či později přijde na přetřes vážně míněný návrh na zákaz prodeje každou neděli. Prodavačky přece mají právo si o nedělích odpočinout! A není přece potřeba v neděli nakupovat! Ostatně v 80. letech byly obchody v neděli zavřené a lidé to také přežili! A považte tu energetickou úsporu!

Kdo z vás bude s něčím takovým nesouhlasit? Jak hlasitě? A až takový zákon projde, jak rychle si zvyknete?