25.4.2015
Kategorie: Politika, Společnost

Všichni bychom měli mít právo diskriminovat

Sdílejte článek:

MIKE 25|04|2015

Nedávná kauza s naší ombudsmankou Annou Šabatovou otevřela v ČR diskusi ohledně diskriminace. Měli by mít lidé právo diskriminovat na základě rasy, pohlaví nebo vyznání? Většina lidí právem odsuzuje akci naší ombudsmanky a považuje jí za nadměrné zasahování do soukromého vlastnictví a smluvních vztahů. Velká část z těchto lidí ale klidně podporuje zákaz kouření v restauracích, pracovní zákony omezující možnost propuštěni ve firmách a podobně.

[ad#hornisiroka]

Musíme si uvědomit, že každý jeden z nás diskriminuje. Vybíráme si, kdo bude náš přítel a kdo ne, s kým půjdeme do hospody, s kým na rande. Striktně omezujeme přístup do našeho bytu nebo domu – pouze těm, kteří jsou pozváni a tak dále. Všichni lidé jsou silní “diskriminovatelé”. Asi by všem přišlo směšné, pokud by nás vláda nutila zvát si do vlastního bytu lidi, které nechceme, nebo se přátelit s lidmi, kteří mají úplně jiné zájmy a chováni jak my. Nebo nám zakazovala se rozejít se svým partnerem, pokud už vztah nepovažujeme za přínosný. Ale mnohým lidem přijde naprosto normální, pokud zakazujeme barům a restauracím vyhazovat zákazníky, které považují nevhodné, pokud zakazujeme kouřit v hospodách, nebo pokud se zaměstnavatelé nemůžou propustit člověka, se kterým nejsou spokojeni.

00policejnistat

Přitom mezi tím nejsou žádné rozdíly. Důvodem, proč většina lidí souhlasí s  antidiskriminačními zákony pro firmy, bary a restaurace ale odmítají je na úrovni svých vlastních pozemků, bytů a podobně je jednoduchý. Obyčejné sobectví a pokrytectví. Sledují pouze svůj vlastní zájem. Většina lidí nevlastní žádnou firmu, nebo restauraci, takže je jim jedno, že antidiskriminační zákon může dané vlastníky tohoto majetku poškodit. Naopak potenciálně se můžou stát “obětmi” diskriminace ze strany majitelů restaurací a firem, pokud jim jejich chování přijde nevhodné.

V dřívějších dobách nebyla za diskriminaci považována předpojatost při jednání dvou soukromých osob – například pokud soukromá osoba jednala s příslušníkem jiné národnosti s předsudky. Za diskriminaci bylo považováno nerovné zacházení státu s občany na základě rasy nebo etnické příslušnosti. V historii máme spoustu těchto příkladů – například jih Spojených států před občanskou válkou, nacistické Německo nebo Jižní Afrika v dobách apartheidu. Koncem  60. let v západním světě tohle státní utlačování národnostních nebo etnických menšin prakticky vymizelo. Bylo by ale chybou myslet si, že státní diskriminace zmizela. Pouze se změnily diskriminované skupiny. Dnes stát diskriminuje a šikanuje živnostníky, malé podnikatele, kuřáky, bíle heterosexuální muže a podobně. Tato státem organizovaná diskriminace, ať už se utlačuje kdokoliv je samozřejmě špatná a je potřeba ji eliminovat. Nejlépe tak, že maximálně omezíme a decentralizujeme moc státu. Soukromé osoby většinou diskriminují na základě chování. Tento typ diskriminace je žádoucí – omezuje asociální, nepřizpůsobivé chování, zatímco její zákaz patologické chování pouze povzbuzuje.

[ad#velkadolni]

Každý kdo si myslí, že má právo pronajímat svůj byt komu uzná za vhodné a nikdo by mu do toho neměl mluvit, by se měl zároveň zasazovat o to, aby stejné právo měly podnikatelské subjekty – restaurace, firmy bary a další. Nelze na jedné straně ohajovat právo jednotlivce dělat si se svým bytem nebo domem co chce a zároveň podobné právo upírat restauracím nebo firmám. Kdo tak dělá, je pokrytec. Pak se nemůžeme divit, pokud začíná vláda stále víc striktně regulovat i nakládaní s osobním majetkem. Buď budeme mít společnost, která respektuje soukromé vlastnictví a tím i právo striktně diskriminovat, nebo budeme mít společnost plnou antidiskriminačních zákonů. Tím ale de-facto rušíme soukromé vlastnictví. Protože stát, politici a úředníci můžou spolurozhodovat o tom, co budeme dělat se svým majetkem a tak se stávají spoluvlastníky našeho majetku. Svobodná společnost se tak rázem mění v socialisticko-kolektivistickou. Neexistuje nic mezitím. Antidiskriminační zákony nejsou kompatibilní s kapitalismem a soukromým vlastnictvím. Máme pouze dvě možnosti: soukromé vlastnictví a s tím i právo diskriminovat, nebo socialismus.

ZDROJ: Mike

Redakce
Sledujte PP

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (16 votes, average: 5,00 out of 5)
Loading...