Západu nechybí lídři typu Gorbačova, ale Reagana

Západ je hráčem ve válce Rusů proti Ukrajincům, bojí se zimních účtů za topení a současně i toho, že naopak nebude mít za co platit, když Rusko zavře plyn. Ale není nikdo, kdo by řekl, co s tím. Kdo by měl program, plán, mapu a odvahu vzít si slovo, bouchnout do stolu a ukázat směr. Michail Gorbačov svou smrtí připomněl nepříjemnou realitu: svět nemá lídry s vizí, nekonvenčním myšlením, kuráží a energií, jako byl on s Ronaldem Reaganem. Oba věděli, že něco je zásadně špatně, ale na rozdíl od svých předchůdců přišli s řezem místo náplastí. Reagan odmítl snažit se dál vycházet s říší zla jako jeho předchůdci, a rozhodl se ji uhnat, až padne. Současně Gorbačov odmítl hrát divadlo, že sovětský systém šlape, jako to dělali předchozí generální tajemníci, a snahou o zásadní reformu ho vlastně pohřbil. Souběhem obojího skončila studená válka, po níž se šířila pohádka, že už bude navždy jen krásně. Tak svou analýzu uvádí Milan Vodička.

Protože Vodička vzpomněl nedávno zesnulého Michaila Gorbačova a označil ho za lídra, toto přirovnání kulhá a dost hrozivě. Z dvojice Michail Gorbačov-Ronald Reagan byl totiž lídrem jenom Reagan. Využil hospodářského kolapsu východního bloku na čele se SSSR v éře nastupující digitalizace, chcete-li „počítačového věku“. SSSR a jeho východoevropští vazalové (to nebyli spojenci) dramaticky zaostával a po smrti Leonida Brežněva (tvůrce invaze do Československa v roce 1968) se dostal k moci Gorbačov, který možná měl jakýsi plán, ale ten se mu zcela vymknul z rukou.

Dohoda o omezení raket mezi USA a SSSR byla samozřejmě důsledkem toho, že SSSR nestíhal a bylo to řešení vynucené krizí komunistické ekonomiky osmdesátých let minulého století. Pozor, plány se plnily na sto a více procent ,v procentech byli komunisté vždy zdatní manipulátoři. Gorbačov ovšem vsadil v rámci východního bloku na špatnou kartu. Rozehrál totiž hru „Eto vaše dělo“ – je to vaše věc – když mu soudruzi ze „spřátelených“ zemí líčili, jaké hrozí komunismu v jejich zemích nebezpečí. A nebyli to jenom vyložení hlupáci, jakým byl Milouš Jakeš. Tato Gorbačovova politika logicky vedla k postupnému rozkladu východního bloku, který započal v Polsku vítězstvím Solidarity ve volbách v roce 1989. A pak už se hroutil jeden východoevropský režim za druhým a nejvytrvaleji odolával režim rumunský, kde komunistický vůdce Nicolae Ceaușescu byl nakonec popraven. Gorbačov si zcela jistě rozpad sovětského bloku nepřál, ale svou naivní politikou (a díky ní jsme se i my zbavili KSČ) komunistický systém pohřbil. Prokázal tak, že je komunismus nereformovatelný. To komunisté v Číně na to šli mnohem chytřeji, otevřeli se světu (zavedli kapitalismus v ekonomice) ale politiku vedoucí role komunistické strany nepustili a dnes jsou v pozici země, která je ekonomicky natolik silná, aby mohla konkurovat USA.

Gorbačov byl na ruské poměry neuvěřitelně slušný člověk a podle toho také dopadl. Rusko ztratilo na desetiletí velmocenský punc a teprve Vladimir Putin se pustil do „práce“ a obnovuje velmocenské postavení Ruska. Jestliže někteří američtí generálové volají po „deimperializaci“ Ruska ve stylu rozpadu někdejšího sovětského bloku a SSSR, chybí jim k tomu jedna velmi podstatná věc – člověk typu Gorbačova v Rusku. Ale i Západ na čele s USA je jiný než v éře Reagana. Do popředí politiky se dostala záchrana světa před klimatickou katastrofou způsobenou lidskou aktivitou (kysličníkem uhličitým) a na čele naprosto iracionálních cílů je zejména EU, což v souvislosti s ruskou agresí proti Ukrajině působí na obrovský růst ceny energetických surovin a tlačí ekonomiku Západu do recese a vysoké inflace. USA pod Joe Bidenem jsou součástí příčiny, ne řešením problému.

S čím naopak s Vodičkou souhlasím je to, že Západ nebyl připraven na velmocenské ambice Ruska a svou politikou posiluje osu Moskva-Peking. Když k tomu přičtu názory, které ignorují fakt, že je Rusko jadernou velmocí, je na obrovský problém v mezinárodních vztazích zaděláno.

Vrátím se opět k situaci v polovině osmdesátých let. Gorbačov a Reagan dosáhli jednáním dohody o omezení raket středního doletu a započala i redukce jaderného arzenálu obou států. Máme-li se vyhnout katastrofě, musí spolu opět jaderné státy jednat, dnes v situaci ekonomického obra – komunistické Číny. A k tomu skutečně Západ potřebuje lídra typu Reagana. Na to, že to po Putinovi vezme v Rusku do ruky nějaký nový Gorbačov bych skutečně příliš nesázel.