Americký generál: Musíme deimperializovat Rusko!

USA by měly usilovat o deimperializaci Ruska, prohlásil bývalý velitel amerických sil v Evropě Ben Hodges, který předvídá i „konec Ruské federace v současné podobě“. Jiní bývalí američtí generálové si všímají průběhů bojů v Chersonské oblasti. Podle jednoho z nich „hloupost“ a „opilost“ ruských vojáků předznamenává jejich prohru. Rozhovory o ruských imperialistických ambicích a jejich vymýcení se vedou dlouhodobě. Americká helsinská komise v červnu uspořádala konferenci o „dekolonizaci Ruska“ jakožto způsobu „vypořádání se“ s ruským imperialismem. Konference neušla pozornosti ruských či čínských médií, které ji označily naopak za doklad amerického imperialismu a snah Washingtonu o destabilizaci suverénních států.

Rusko přepadením Ukrajiny sleduje samozřejmě velmi jasné imperiální cíle. V zásadě usiluje o zničení Ukrajiny v podobě, jak byla ustanovena po rozpadu SSSR. Využívá k tomu samozřejmě i ruskojazyčné etnikum na Ukrajině a podle zpráv odešlo po invazi na Ukrajinu přes dva miliony obyvatel Ukrajiny do Ruska, zatímco většina uprchlíků zamířila na západ do Polska, Česka a dalších zemí EU.

Idea deimperializovat Rusko však naráží na jeden zásadní problém podobně jako úvahy o rozpadu Ruska na dvacet států či státečků. Tím problémem je to, že Rusko vlastní jaderné zbraně, a to ve stejném množství jako USA. Občas sice čítávám v diskusích o tom, že ruské jaderné zbraně jsou „nekvalitní“ a další podobné „lahůdky“. Jakmile si tedy američtí generálové myslí, že je Rusko zaostalé s opileckou armádou, a jaderné zbraně Ruska jsou „nepoužitelné“, mohou skutečně dojít k závěru o tom, že je možné Rusko „deimperializovat“.

Podle mého názoru je mnohem blíže realitě názor českého generála Aleše Opaty, který byl zveřejněn již 26. srpna 2022. V rozhovoru stojí za pozornost dle mého názoru zejména tato pasáž:

Lidovky.cz: A co Rusové?

Rusko podle mne Ukrajince podcenilo. Podle mého názoru počítali s tím, že zemi získají úplně stejně jako Krym. Jsem si úplně jist, že nenaplnili ani všechny procesy vojenského plánování na operační a strategické úrovni. A tomu odpovídal i začátek konfliktu. Špatně si vyhodnotili to, čemu my vojáci říkáme gravitační centrum. Z jejich pohledu to byla vláda, byl to prezident Volodymyr Zelenskyj, ale z mého pohledu to byl souběh věcí, protože jak prezident Zelenskyj, tak informační operace, tak samotný ukrajinský národ fungoval jako jeden celek. A to si myslím, že byl klíč počátečního neúspěchu těch Rusů. V žádném případě bych ale Rusa nepodceňoval, protože se ze svých chyb učí. Neučí se tak rychle, jako jsme se třeba učili my, ale své chyby vyhodnocují, dávají si na to pozor. A už vůbec bych nepodceňoval ruskou armádu, protože ta má to, co chybí Ukrajině a my jim to musíme saturovat, to znamená udržitelnost. Rusové mají nepřeberné množství zásob munice, zbraňových systémů, ale mají problémy s lidskou silou.

Zdá se mi, že Opatův názor je naprosto realistický. Pod „problémy s lidskou silou“ si jistě nelze představovat kvantitu (v ní má Rusko nad Ukrajinou samozřejmě výraznou převahu), ale kvalitu. Rusko totiž ve válce využívá většinově vojáky v činné službě, zatímco Ukrajina mobilizovala, aby se početně vyrovnala ruské armádě. Pro situaci na rusko-ukrajinské frontě se někdy používá termín „strategického patu“, tj. situace, v níž žádná ze stran nemá naději na výraznější postup. Ukrajinská ofenzíva i podle hodnocení západních „spřátelených“ služeb postupuje na jihu řádově v kilometrech, tj. stejným tempem jako postup ruské armády na severu. Vede se samozřejmě propagandistická válka o „prchajících Rusech“ a brzkém osvobození Krymu, ale k tomu má Ukrajina daleko. A opět zde musím připomenout jednak Opatova slova o tom, že Rusko má obrovské zásoby munice a v záloze vyhrožuje jadernými zbraněmi. Může tak například vyhrožovat tím, že útok proti Krymu by byl útokem proti Rusku a může pohrozit nasazením taktických jaderných zbraní. Ostatně, domnívám se, že ukrajinská strana si je tohoto nebezpečí vědoma a své faktické plány zaměřuje na území, které Rusko obsadilo od počátku invaze v únoru letošního roku.

Závěrem pak opět musím konstatovat, že válka na Ukrajině může eskalovat a vymknout se kontrole a pak skutečně může hrozit nasazení zbraní hromadného ničení. Takový vývoj by mohl vést k vypuknutí světového konfliktu, kde by o „deimperialismu“ ztratilo smysl vůbec mluvit. Stačí se jen začíst do scénářů jaderné války, které jsou občas zveřejněny v médiích a kde se počítá s desítkami milionů obětí během prvních hodin a dní jaderného konfliktu.

Doporučil bych proto horkým hlavám americké generality studený obklad na čelo a větší smysl pro realitu ve stylu generála Opaty. Nechci totiž, aby mé děti a děti mých dětí něco jako jadernou apokalypsu zažily.