9.4.2015
Redakce
0
Kategorie: Společnost

Dopravní předpisy? Žádné nejsou potřeba!

Sdílejte článek:

TOMÁŠ ROZLIČNÝ 09|04|2015

Povinné nošení reflexních prvků pro chodce je další krok ke ztrátě soudnosti a nesvobodě. Vláda schválila návrh Ministerstva dopravy novely zákona o provozu na pozemních komunikacích, který zavádí povinnost pro chodce nosit reflexní prvky. A to při pohybu na vozovce při snížené viditelnosti a bez veřejného osvětlení. Za porušení zákona hrozí pokuta až 2000 korun.

[ad#hornisiroka]

Nesvětýkluješ? Seš zločinec. Zaplať!

Sníženou viditelností se míní především mlha, hustý déšť, soumrak a rozbřesk. Výjimkou mají být pouze nepředvídatelné okolnosti, například dočasná porucha veřejného osvětlení, nebo chodník, po kterém se nedá chodit. Reflexní prvek musí mít chodec alespoň jeden a musí být vidět zepředu i zezadu.

Pokuta až do 2000 korun může být udělena na místě v blokovém řízení. Nebo potom ve správním řízení, kde je její výše stanovena v rozmezí 1500 až 2500 korun. Cílem zákona je prý ochránit chodce i řidiče a zabránit nehodám. Pokud Parlament novelu schválí, měla by platit od roku 2016.

Člověk jako nesvéprávná loutka v rukou těch, co „vědí líp“

To jsou „technické“ údaje. Ale skutečnost je složitější. Jedná se o další krok k tomu, že se z nás postupně stávají čím dál tím víc nesvéprávné bytosti, které nejsou schopné jednat samy za sebe a musí je tedy před jejich vlastním jednáním chránit stát. A když vás stát chrání, tak vás také ovládá. A také člověka zbavuje přirozených schopností se ve světě sám orientovat. Rozeznávat co je dobré a co zlé, bezpečné nebo nebezpečné, pravdivé nebo nepravdivé. Čím víc se totiž člověk řídí vnějšími pravidly, tím víc ztrácí schopnost vůbec si vytvořit na vlastním poznání založený názor a na základě toho z vlastního svědomí vykonat čin za kterým si stojí. Stává se z něj loutka, strojek v rukou těch, kteří to „vědí líp“, a kteří nás „chrání“ před námi samotnými.

Všechno je nebezpečné, tak se všichni zastavíme nebo obrníme?

Problémy s nehodami na silnicích nemůžeme řešit zaváděním stále většího počtu zákonů. To by nakonec vedlo k tomu, že bychom se dostali do situace, kdy nikdo nebude jezdit ani chodit, protože je to nebezpečné. Anebo budeme jezdit v tancích posetých výstražnými neony a chodit v blikajících a houkajících skafandrech nebo brněních.

doprava

Plynulý provoz je nesmysl

Řešení je třeba hledat jinde. Je potřeba si uvědomit, proč zákony o provozu na silnicích takzvaně potřebujeme. Proto, že máme nějakou představu, co to je, když někdo jede. Je to taková vidina, že si člověk představuje, že chce jet a nic by mu nemělo stát v cestě. Tedy, jak je to také v zákonech, má myšlenku takzvaného plynulého provozu. Co to ale je? Je to něco, co vychází z vnitřního prožívání většiny lidí. Tedy, že když jedu, tak „Já“ jedu. A chci jet dál. Nerušeně. Mám něco naplánováno. Že někam dojedu v nějakém termínu. A chodec je z tohoto pohledu překážka na silnici. Z toho také vyplývá podoba řešení silnic, chodníků a dopravních předpisů. Vše je zařízeno pro plynulý provoz aut.

A co plynulá a svobodná chůze?

Ostatní se asi mohou jít vycpat. Téměř se zapomene na chodce. Tedy na plynulou chůzi pro ty, kdo jdou po svých. A teď, abychom mohli nerušeně a plynule jezdit, ještě donutíme chodce nosit reflexní prvky. Tedy nezačneme u sebe, ale zase u „těch druhých.“

„Já“ jedu

Je třeba změnit pohled na to, co to je cestování, co je chodec a co řidič. Je třeba změnit postoj. Dokud budeme chtít jezdit auty s postojem „Já“ jedu, „Já“ jsem někdo a všichni uhněte, do té doby budeme podle tohoto smýšlení vytvářet svět včetně zákonů. A budeme železnou logikou nuceni vytvářet stále nová pravidla a normy, abychom zabránili střetům, až se nikdo nedokáže pohnout z místa. Stále nesmyslnější, absurdnější, zákony, které nás připravují o svobodu i soudnost, mezi které patří právě i návrh zákona o povinných reflexních prvcích pro chodce.

Žádné zákony pro řidiče ani chodce nepotřebujeme

Když ale změníme smýšlení, budeme se chovat lidsky a normálně, přestaneme si vytvářet nesmyslné představy o takzvané plynulé jízdě, zjistíme, že žádné zákony, které by upravovaly pohyb po silnicích, nepotřebujeme.  A že dokonce právě tyto zákony jsou příčinou většiny nehod, především těch se smrtelnými následky a zraněními.

Jako chůze džunglí v noci naboso, opatrně a lidsky

Proč? Pokud by totiž neexistovala žádná pravidla, musel by se každý řidič a chodec pohybovat na silnici, jako když bychom šli v noci naboso pralesem. Nikdo by za takových okolností nenašlapoval bezmyšlenkovitě a křupácky s představou, že už už musí někde být. A že je to nutné. Věděl by, že tímto způsobem by nikam nedošel. Šel by tedy pozorně, opatrně, bděle a věděl by, že si nemůže domlouvat šibeniční termíny schůzek, na které prostě naboso nemůže tak rychle dorazit.

 Spoléhání na pravidla vede k tragédiím

A podobné je to i u automobilů. Kdybychom věděli, že neplatí žádná pravidla, tak bychom věděli, že nikdo nikdy nemá přednost, ani my. A podle toho bychom jezdili. Pomalu, opatrně, bděle, lidsky, normálně. Věděli bychom, že se nemůžeme spolehnout na žádná pravidla. A pochopili bychom, že právě spoléhání na pravidla vede k nejhorším haváriím a tragédiím. Když někdo jede po hlavní, tak právě to, že má přednost, jej navádí, až nutí k tomu, že rozvíjí své horší, žádostivé a pyšné představy. Jede tedy s pocitem, že „Já“ mám přednost, „Já“ jedu. Jede rychle, tupě, není pozorný, je vnitřně hrubý a necitlivý, právě díky tomu, že „za ním stojí zákon, právo“, že on má právo a tedy může takto jet. Celá žádostivost a pýcha se v takovém člověku rozjede, ale on o tom většinou neví. Že to tak je, se projeví ve chvílích, kdy se mu něco připlete do cesty. Pak na chvíli pocítí nahromaděnou sílu žádosti hrnoucí se bezohledně dopředu ve výbuchu vzteku, nenávisti a „spravedlivého hněvu“.  Když ale řidič ví, že na nic právo nemá, že za ním nestojí zákon, tak jede sám za sebe. Jede tak, aby mohl kdykoli zastavit. Neznamená to, že by nemohlo dojít k žádným nehodám. Ale končí v nejhorším případě pouze pomačkanými plechy.

[ad#velkadolni]

Kde na předpisy „kašlou“, tam se neumírá

To je vidět v zemích, kde na dopravní předpisy takzvaně kašlou. Cpou se přes sebe, tlačí se na sebe, troubí, ale nezabíjejí se.

 Žádné iluze nebo blábol, realita

Pokud se to někomu zdá jako nesmyslné a nerealizovatelné snění, tak opak je pravdou. Existují města, kde něco takového vyzkoušeli, a to v různých variantách. Od zrušení předpisů zcela, nebo třeba jejich minimalizací na pouhou přednost zprava. Například v Německu (Endingen, Ettenheim, Hoslach, Wolfach), Velké Británii (Brighton, Ipswich, část Londýna), USA (West Palm Beach), Belgii, Nizozemsku, Švédsku nebo Austrálii i jinde. Například v rámci projektu Shared Space (Společný prostor).

A výsledek? Téměř žádná nehodovost. Žádná zranění. Žádná úmrtí.

ZDROJ: Tomáš Rozličný

Redakce
Sledujte PP
Latest posts by Redakce (see all)

Sdílejte článek:
1 Star2 Stars3 Stars4 Stars5 Stars (17 votes, average: 4,24 out of 5)
Loading...

Podobné příspěvky