Svoboda slova musí platit pro všechny

V Lidových novinách z 15. března 2022 mne zaujal text advokáta Jaroslava Dubenského s názvem Nepodceňujme ruskou propagandu. V článku je vyjádřen zejména názor, že aktuální blokace určitých webů je v pořádku a že nebylo porušeno právo na svobodu projevu a pluralitu sdělovacích prostředků, jež jsou zaručeny Listinou základních práv a svobod (LZPS).

S tím nemohu do značné míry souhlasit. Navíc Jaroslav Dubenský mj. explicitně atakuje „specialisty na správní právo“, které obviňuje, že prý lpí na doslovném textu zákona. Jelikož se dvacet let správním právem zabývám, opravdu musím na předmětný text stručně reagovat.

Pěkně popořadě: zájmové sdružení právnických osob CZ.NIC po konzultacích s bezpečnostními složkami státu a na základě doporučení vlády zablokovalo osm dezinformačních webů a následně několik dalších.

Mnozí nad tímto krokem jásají, já si zde však zahraji na pověstného ďáblova advokáta. Autor tak činí nerad a ví, že tím asi některé povrchnější čtenáře naštve, i když je jinak rozhodně proti Putinovi a odsuzuje vojenskou invazi na Ukrajinu, která již přinesla stovky mrtvých a tisíce vážně raněných, kteří měli většinou své rodiny, čímž velké neštěstí dopadlo i na další osoby.

In medias res: jako právník a občan opravdu nemohu odpovědně souhlasit s cenzurním uzamčením/vypnutím určitých českých webů.

Za prvé: svoboda slova je základní ústavní hodnota, na které je postavena naše západní demokratická civilizace. Musíme ji opečovávat, ne likvidovat, byť třeba s dobrými úmysly.

Za druhé: o případném zákazu (resp. autoritativním vypnutí) webů by měl rozhodovat v krajním případě výhradně nezávislý soud, ne správní úředník, nebo dokonce zájmové sdružení právnických osob, jak se tomu stalo v tomto případě. Jinak si nemůžeme říkat právní stát. Argument, že obnovení provozu webů si jejich provozovatelé mají vysoudit, je mj. ve vztahu k rychlosti našich soudů, hořkobolně úsměvný.

Za třetí: když už by vypnutí/zákaz měl určovat správní úřad, což je samo o sobě hodně špatně (viz bod 2), musí v demokratickém (právním) státě existovat opravné prostředky – odvolání nebo rozklad – s odkladným (suspenzivním) účinkem. Pro laiky: než by o opravném prostředku bylo rozhodnuto, web by mohl fungovat.

Za čtvrté: zmíněné zablokování kontroverzních webů jim dělá ve finále jen zbytečnou reklamu. Stávají se jakoby obětí represe systému. Navíc z technického hlediska budou takové (či obdobné) internetové stránky patrně brzy obnoveny ze zahraničních domén.

Za páté: svoboda slova buď je, anebo není. Salman Rushdie kdysi trefně konstatoval, že „jedním z problémů s obranou svobody slova je, že často musíte bránit lidi, které považujete za odporné, nemilé anebo nechutné“. A to platí i v tomto případě.

Vzory hledejme ve Velké Británii

Nenechme si kvůli zločinnému Vladimiru Putinovi (a jeho partě přisluhovačů) šlapat po našich ústavních právech a zvyklostech. Ostatně cenzura a omezování svobody projevu vždy byla prvkem východní (totalitní) právní kultury.

Argument, že Rusko a Bělorusko dělají totéž „prozápadním“ webům, je lichý, se stejnou logikou bychom brzy mohli začít stavět gulagy, když to protistrany rovněž činí.

Naopak Velká Británie nikdy žádné vysílání nerušila, dokonce ani nacistům za časů druhé světové války. Tam bychom měli hledat svoje vzory, ne v Moskvě.

Souhlasím s názorem advokáta Dubenského, že neradno podceňovat ruskou propagandu, avšak současně nepřistupujme na východní putinovské móresy spočívající v omezování svobody slova. Vybavují se mi zde slova z pohádky o perníkové nemovitosti: Ukažte nám, jak se na lopatu sedá!

Světu mír, ale i svobodu slova!

Petr Kolman