Možní kandidáti na prezidenta jsou pro euroskeptika nevolitelným panoptikem hrůzy

Zhruba za rok touto dobou bude probíhat volba nástupce Miloše Zemana. I když je zatím ještě možná i víc než půl roku čas na představení kandidátů, přesto to, co se zatím rýsuje, je přehlídka rektálních alpinistů Berlína, Bruselu a Washingtonu. Asi nikoho neudiví, že se nám ve výčtech na různých stránkách opakují některá jména z minulé volby, přičemž názorově jde opět o jedno  a totéž.

Dát dohromady patřičný seznam není zrovna jednoduché.  V případě některých údajných kandidátů jde zpravidla čistě o spekulace médií, někteří kandidáti již potvrdili, že se prezidentského klání zúčastní, jiní jen deklarovali, že kandidaturu zvažují. Do výčtu, který najdete i v anketě v liště napravo, jsem se tak pokusila vybrat jen ty kandidáty, u nichž jsem našla vyjádření o tom, že kandidovat hodlají nebo o tom uvažují.

Jedná se o tyto kandidáty:

• Andrej Babiš
• Miroslav Kalousek
• Marek Hilšer
• Pavel Fischer
• Jiří Paroubek
• Miroslava Němcová
• Miloš Vystrčil
• Josef Středula
• Petr Pavel
• Danuše Nerudová
• Karel Diviš
• Lenka Bradáčová
• Tomáš Zima
• Klára Long-Slámová
• Karel Janeček
• Jaromír Soukup
• Miloš Knor
• Vladimír Boštík

Někdo z výše uvedených si svoji kandidaturu samozřejmě může ještě rozmyslet a naopak – další jména se mohou na seznamu kandidátů během nadcházejících asi 8 měsíců objevit.

Ovšem za sebe se musím přiznat, že pokud by kandidátka vypadala stejně jako ta výše uvedená, jednoduše bych k volbám nešla. To ovšem jen proto, že nevidím kandidáta, který by nabízel takovou politiku, jakou já osobně od prezidenta očekávám. Je mi však jasné, že mnoho lidí už svého kandidáta vytipovaného má, protože co člověk, to názor.

Co by mne osobně přimělo jít k volbám? Jaký by měl být kandidát, kterému bych svůj hlas možná i s radostí odevzdala?

Musela bych si být jistá, že nebude oddaným slouhou Berlína, Bruselu a Washingtonu. A to téměř všichni výše uvedení jistě budou. Někteří to již ukázali v praxi, u jiných jsou názory dobře známé. Je pravda, že u několika málo jedinců jejich názory neznám, ovšem v tom případě předpokládám, že tyto kandidáty nezná skoro nikdo a nemají tedy vůbec šanci se prezidentského klání zúčastnit tak, aby se dostali do druhého kola.

Samozřejmě se může objevit někdo neznámý, koho nám média patřičně zpropagují, jako tomu bylo v případě stahovače králíků Drahoše nebo na Slovensku v případě do té doby neznámé Čaputové. Jenže oba uvedení jsou kovanou oporou systému. Tedy osoby, které pracují (v případě Drahoše by pracoval) v zájmu globalistů a proti zájmům vlastních zemí.

Pokud nám tak média opět začnou někoho neznámého podstrkávat a nutit, tak se bude zcela jistě jednat o nějakou podobnou oporu systému. Tedy o člověka, jehož úkolem bude spolupodílet se na odevzdání posledních zbytků naší suverenity do rukou Bruselu.

Jestliže se tedy neobjeví kandidát, který bude ochoten sundat ten modrý hadr z nádvoří Hradu, jako tomu bylo za Klause, neobjeví-li se někdo, kdo se nebude klanět globalistům, nebude podporovat koronafašismus a klimatický alarmismus  – tedy někdo, kdo by byl jakýmsi vyvážením eurohujerské vládě, pak zřejmě ani k volbám nepůjdu. Z kandidátů ve výčtu výše většinu z uvedeného nikdo nesplňuje.

Takže nezbývá mi než doufat, že se do podzimu ještě někdo pro mne přijatelný objeví a zatím čekat. Nicméně je možné, že vy jste si již svého favorita ve výčtu výše našli. Pokud ano, pak můžete hlasovat v nové anketě…