Ukázkový podzim – ukázková zima

Dnes se krátce vrátíme k zemědělství a klimatickým změnám. Zrovna včera nám ve Vidlákově nasněžilo dvacet centimetrů, zkolabovala doprava, do Znojma se prý nedalo vůbec dostat a pod každým kopečkem stály kamiony čekajíce na sypač. A já přemýšlím, jestli jsem za své desetileté vidlácké působení zažil tak ukázkový podzim a ukázkový nástup zimy.

Letos u nás klesaly teploty krásně pozvolna hezky den za dnem. Žádné velké výkyvy nebyly, rostliny letos vůbec nešlehnul nečekaný mráz. Tuším jen dvakrát se v říjnu teplota na chviličku v brzkém ránu dostala pod nulu. Září i říjen byly sice relativně suché měsíce, ale při orbě jsme všichni tahali radlice ve vlhké hlíně a nikomu se za pluhem neprášilo. Příroda se v klidu uložila ke spánku, rostlinky bez problémů stačily z listí vytahat všechny potřebné látky a když jsem se začal chystat, že před zimou ještě zaliju stromy, aby měly přes zimu vodu pro přežití, tak začalo pršet a sněžit.

A ještě neroztál všechen sníh v příkopech a už přišel další, ještě silnější, který sice do vánoc asi nevydrží, ale podle předpovědi se bude hezky v klidu a pomalu rozpouštět a vsakovat do země. A mezitím budu svědkem nevídaného úkazu – ve Vidlákově se bude sáňkovat v prosinci. Jak by řekl můj dědeček: “To nebévalo.”

Říká se, že zemědělec nemá nikdy dobré počasí ani dobrou cenu, ale letos jsme měli obojí. Úroda pšenice byla téměř rekordní. Úroda kukuřice podle mě rekordní bude. Řepka se vrátila na předrevoluční výměry (samozřejmě se jí sklidí víc, máme nové odrůdy, nové postupy i průmyslová hnojiva – to dělá hodně), loni v zimě leckdo předvedl i hlubokou orbu, více se sely méně známé plodiny… toho máku, dýní na semínko, konopí, špaldy, tritikále a dalších plodin, to už dlouho nebylo. I přes problémy s koronavirem a vysokými cenami za hnojiva, letos všichni vydělali a dobře vydělali. Zároveň si většina zemědělců  problémy s cenou hnojiv odsunula až na příští jaro, takže zatím všichni koukají na budoucnost s optimismem a v hloubi duše věří, že ty šílené cenové skoky byly jen jakousi anomálií, která se brzy uklidní.

Nepamatuju se, že by se mi tak dobře oralo na svém záhumenku. Letos jsem řídítka malotraktoru držel jen tak v prstech, pluh se vedl sám a i když jsem zapravoval řádné množství hnoje, půda se krájela úplně sama a brázdy byly jako když střelí. Prasátka mi krásně ztloustly, sehnal jsem pro ně za dobrou cenu krmení na celý příští rok a třeba v této chvíli bych mohl krmné brambory kupovat za korunu kilo. Ale já mám svých tolik, že to ani nebude zapotřebí.

Příští víkend zabíjím chovnou prasnici – čtyřistakilový kolos. Jakube z Prahy… nezapomeňte, počítáme s vámi. Další tři zabijačky mám ještě před sebou a všechny mrazáky mám plné. Budu si muset k vánocům přát novou gastrolednici a gastromrazák, protože jinak to prostě nebudu mít kam dát. Zachraňují mě nízké teploty – maso vydrží i naložené ve škopku. V této chvíli mám naloženo sto kilo masa a k tomu dvě kýty z jednoho chcípáčka – na vánoce z nich bude pražská šunka. Koupil jsem si pár uzenářských forem, budu se muset pustit do výroby trvanlivých salámů i debrecínek.

Hele… ono to vypadá jako před egyptskými hubenými roky dle Starého zákona. Všeho je hojnost, všechno se povedlo, nikdy jsem neměl tak narvané sklepy. A všichni kolem mě jsou na tom podobně. Všichni mají zavařeno, nasušeno, vypáleno, uschováno.  Mrzí mě že stále nemám loupačku na ječmen, kdybych ji měl, vlastně bych do jara nemusel vylézt z baráku… Letos jsem jak ruský sedlák, všechno mám, rasputica je tady a teď můžeme klidně zapadnout sněhem…

A ono se to asi povede. Všechny sedlácké ukazatele letos jaksi předpovídají opravdu ukázkovou = tuhou zimu. Když zabíjím, strašně špatně se paří kůže a strhávají štětiny. Cibule mají tlustou slupku. Tchánovi se odmítají pářit králíci. Tchýniny husy měly sádla jak na praseti a jejich játra byla zbytnělá až kam to šlo. Všechny naše obyčejné kočky v poslední době působí jako perské. Tak huňatého Mourka jsem nikdy neviděl. Můj cukrový javor shodil listí už koncem září a naopak meruňky listí shodily až v půli listopadu. Do poslední chvíle byly neuvěřitelně zelené.

Co ostatní kolegové vidláci a zemědělci? Máte to také tak? Také vidíte, že v lednu a únoru můžeme mít čtyřicet dní, kdy teplota nevyleze ani na chvíli nad nulu? A že by tu a tam mohlo být v noci sibiřských mínus pětadvacet? Já v poslední době začínám být normálně pověrčivý. Jako by nás pánbůh přímo předzásobil, jako by se přímo snažil, abychom na něco takového byli připraveni spolu s přírodou kolem nás. Jako by to bylo pravidlo – vždycky když se schyluje v Ojrópě k průseru, tak to provázejí tuhé zimy. Vždycky když chce někdo válčit v ruských rovinách, tak k tomu dostává patřičnou porci sněhu a mrazu.

Jakpak jsou na to připraveni naši páni dodavatelé plynu? Jestlipak to mají s bratry Dojčlandy domluvené a zbyde na nás? Jestlipak  Němci počítají s tím, že v lednu budou mít řádnou inverzi, kdy po celé týdny neuvidí slunce a nebude foukat? Mají dost uhlí v elektrárnách, aby měli dost příkonu na rozmrazování lopatek větrníků? Mají dost odtahových vozidel na elektroauta uvízlá na silnicích? Mají připravené apely na obyvatelstvo, aby moc netopilo, moc nesvítilo a nepoužívalo doma žádné spotřebiče?

Člověk má v poslední době pocit, že se všechno musí stát dohromady. Vojenské dobrodružství na Ukrajině, k tomu vypnuté jaderky v Německu, k tomu nefunkční Nordstrým, k tomu nefunkční slabá vláda plná pitomců, k tomu generál Zima a hodně bohorovnosti.

Nevím samozřejmě, jak to bude s válkou ani s jadernými elektrárnami. Ale podzim i nástup zimy je letos tak ukázkový a všechny ukazatele tak jednotné, že bych raději s tou tuhou zimou počítal.