Ve Švédsku obludně bují protibělošský rasismus

.

Výsledkem podobného překrucování faktů a přehlížení protibělošského rasismu bylo, že bez odporu mohly útoky na Švédy pokračovat a zesílit. Příkladem toho je rostoucí antisemitismus ve městech, jako je Malmö, které má dnes velmi velký demografický prvek přistěhovalců z muslimského světa, kde je nenávist k Židům hluboce zakořeněnou a nedílnou součástí náboženství a kultury.

.

Dalším příkladem jsou loupeže doprovázené ponižováním, které jsou stále rozšířenějším druhem zločinů, které jsou součástí „války proti Švédům“ přistěhovaleckých gangů. Útočník se už nespokojuje s pouhým jmenováním etnických Švédů jako obětí loupeží, dalším prvkem je jejich ponížení.

.

Oběti tak mají být nyní také různými způsoby ponižovány. Mladí chlapci jsou například nuceni si sednout a políbit boty lupičů, nezřídka se zbraní v ústech, stále častěji se stává, že na ně pachatelé močí, obvykle v kombinaci s verbálními hanlivými a protišvédským rasistickým nadávkami.

Během čtvrtečního antirasistického semináře v Riksdagu, který sedm z osmi parlamentních stran nenavštívilo, švédští mladí lidé hovořili o svých zkušenostech s tím, jak byli vystaveni brutálnímu protibělošskému rasismu.

Mladí kluci svědčili o tom, jak se jejich životy úplně změnily poté, co byli poníženi přistěhovaleckými gangy. Mluvili o strachu, úzkosti a psychickém traumatu, o tom, jak byla omezena jejich bezpečnost a svoboda pohybu, jak  se museli přestěhovat na jiné místo a změnit si jméno, aby gangům unikli. A samozřejmě docházelo i k fyzickému násilí, kterému byli vystaveni, přičemž byli i okradeni.

Mladí lidé také svědčili o nedostatečné podpoře ze strany společnosti, kterou zažili poté, co byli vystaveni ponižující loupeži a protišvédskému rasismu, a o zklamání, které z toho cítili.

Poslanec Tobias Andersson, který inicioval seminář se domnívá, že tento jev musí být na politickém programu a poukazuje mimo jiné na to, že například spisy o motivech trestných činů z nenávisti, při nichž bývají udělovány tvrdší tresty, nezasáhnou pachatele, když je nenávist namířena proti Švédům.

Tobias Andersson nazývá urážkou obětí, že se ostatní parlamentní strany semináře nezúčastnily. Andersson tvrdí, že absence na semináři a nezájem o tuto otázku mezi ostatními stranami je proto, že opakem by nepřímo uznali, že právě tyto strany žalostně selhaly v imigraci a integraci ve Švédsku.

Tolik tedy další – a zcela jasné – potvrzení o tom, že protibělošský rasismus není žádná konspirace, je to prostě něco, co se děje nejen v USA, jak si mnoho lidí myslí, ale také na území Evropy. A jisté je, že tento rasismus podporuje také většinový politický establishment – paradoxně opět volený převážně bělochy.