Ve Švédsku obludně bují protibělošský rasismus

Na úvod je třeba zdůraznit, že nejostudnější na celém problému je, že drtivou většinu švédských politických stran bující protibělošský rasismus nezajímá. Naopak, většinou jej tito politici sami podporují a přiživují. To se ukázalo tento týden, kdy byl na půdě Švédského parlamentu uspořádán antirasistický seminář – z osmi parlamentních stran se ho zúčastnila jen jedna. Politici tak sami ukázali, že je oběti z řad švédských občanů nezajímají.

Uvědomí si konečně Švédové, že oni sami jsou pro politický establishment jen živitelé těch, kdo mají jejich místa zaujmout? Pochopili již, že mají být vyměněni?

Mladíci, kteří na seminář přišli vypovídat o útlaku ze strany muslimských gangů, tak sami na vlastní oči spatřili, že jejich osudy politiky nezajímají. Pochopili tak snad konečně, že jsou považováni za občany druhé kategorie. Podobně, jako to už zřejmě pochopila nejedna brutálně znásilněná žena poté, když vetřelec, který ji znásilnil, dostal jen velmi směšný trest, pokud tedy vůbec nějaký dostal..

Ve čtvrtek uspořádali v parlamentu antirasistický seminář. Zájem a účast na takových akcích je obvykle velká, ale tentokrát chyběly všechny parlamentní strany kromě SD. Důvodem nepřítomnosti bylo, že seminář se zaměřil na eskalující protišvédský – tedy protibělošský – rasismus, který se ve Švédsku ukázal jako dominantní rys problému rasismu.

Švédsko je na prvním místě všech průzkumů veřejného mínění jako nejméně rasistická země na světě. Existuje však jedna výjimka a slepé místo, kde to není pravda – protišvédský rasismus. Tento jev v poslední době exponenciálně vzrostl a kromě skrytější strukturální švédské diskriminace ve společnosti má často násilné formy.

Již před 15 lety byl protibělošský každodenní rasismus ve Švédsku rozšířeným jevem. To bylo popsáno mimo jiné ve výzkumné práci Petry Åkessonové na univerzitě v Lundu, která byla sestavena v publikaci „Jsme ve válce se Švédy: mladí zločinci o tom, jak a proč páchají zločiny“(2005).

V následujícím roce byl zájem médií o toto téma chladný. Mediální aktéři, vůdci veřejného mínění a politické strany se soustřeďují na zdůraznění údajného rasismu namířeného proti přistěhovalcům ze strany etnických Švédů, jiný rasismus podle nich neexistuje.

Věnování pozornosti protišvédskému rasismu bylo vnímáno jako nepohodlné a jako něco, co může podněcovat xenofobní síly. Narativ proto říká, že přistěhovalci by měli být popisováni pouze jako oběti rasismu, nikdy jako pachatelé.

Režisér Ruben Östlund se pokusil tento fenomén vylíčit ve svém filmu Hra, ale na kulturních stránkách byl kritizován za natočení rasistického filmu, i když byl založen na autentických kriminálních případech. Kritici zašli tak daleko, že ve filmu zaměnili oběti a pachatele – skutečnými oběťmi byli černí lupiči. Mělo tak tmu být proto, že patřili ke zranitelné skupině, která si nemůže dovolit kupovat drahé věci, a proto je musí krást. Bílé etnické oběti loupeží byly považovány za tak privilegované, že nebyla žádná škoda, když byly okradeny o své značkové oblečení.

Výsledkem podobného překrucování faktů a přehlížení protibělošského rasismu bylo, že bez odporu mohly útoky na Švédy pokračovat a zesílit. Příkladem toho je rostoucí antisemitismus ve městech, jako je Malmö, které má dnes velmi velký demografický prvek přistěhovalců z muslimského světa, kde je nenávist k Židům hluboce zakořeněnou a nedílnou součástí náboženství a kultury.

Dalším příkladem jsou loupeže doprovázené ponižováním, které jsou stále rozšířenějším druhem zločinů, které jsou součástí „války proti Švédům“ přistěhovaleckých gangů. Útočník se už nespokojuje s pouhým jmenováním etnických Švédů jako obětí loupeží, dalším prvkem je jejich ponížení.

Oběti tak mají být nyní také různými způsoby ponižovány. Mladí chlapci jsou například nuceni si sednout a políbit boty lupičů, nezřídka se zbraní v ústech, stále častěji se stává, že na ně pachatelé močí, obvykle v kombinaci s verbálními hanlivými a protišvédským rasistickým nadávkami.

Všechny strany kromě SD odmítly antirasistický seminář – bez zájmu, když jsou švédové postiženi — *na semináři vypovídaly oběti muslimských gangů*

Během čtvrtečního antirasistického semináře v Riksdagu, který sedm z osmi parlamentních stran nenavštívilo, švédští mladí lidé hovořili o svých zkušenostech s tím, jak byli vystaveni brutálnímu protibělošskému rasismu.

Mladí kluci svědčili o tom, jak se jejich životy úplně změnily poté, co byli poníženi přistěhovaleckými gangy. Mluvili o strachu, úzkosti a psychickém traumatu, o tom, jak byla omezena jejich bezpečnost a svoboda pohybu, jak se museli přestěhovat na jiné místo a změnit si jméno, aby gangům unikli. A samozřejmě docházelo i k fyzickému násilí, kterému byli vystaveni, přičemž byli i okradeni.

Mladí lidé také svědčili o nedostatečné podpoře ze strany společnosti, kterou zažili poté, co byli vystaveni ponižující loupeži a protišvédskému rasismu, a o zklamání, které z toho cítili.

Poslanec Tobias Andersson, který inicioval seminář se domnívá, že tento jev musí být na politickém programu a poukazuje mimo jiné na to, že například spisy o motivech trestných činů z nenávisti, při nichž bývají udělovány tvrdší tresty, nezasáhnou pachatele, když je nenávist namířena proti Švédům.

Tobias Andersson nazývá urážkou obětí, že se ostatní parlamentní strany semináře nezúčastnily. Andersson tvrdí, že absence na semináři a nezájem o tuto otázku mezi ostatními stranami je proto, že opakem by nepřímo uznali, že právě tyto strany žalostně selhaly v imigraci a integraci ve Švédsku.

Tolik tedy další – a zcela jasné – potvrzení o tom, že protibělošský rasismus není žádná konspirace, je to prostě něco, co se děje nejen v USA, jak si mnoho lidí myslí, ale také na území Evropy. A jisté je, že tento rasismus podporuje také většinový politický establishment – paradoxně opět volený převážně bělochy.

Slovanka

Po	Út	St	Čt	Pá	So	Ne
					1	2
3	4	5	6	7	8	9
10	11	12	13	14	15	16
17	18	19	20	21	22	23
24	25	26	27	28

Podobné příspěvky