Fenomén řetězových e-mailů

Lidé si píšou e-maily, píší v nich “nesprávné věci” a dokonce ještě mají tu drzost si ty e-maily přeposílat. S tím musejí soudruzi, a když už ne soudruzi, tak holt nyní skřeti, vlastně elfové, cosi udělat!

Listovní tajemství

Faktem je, že se důvěrnost vztahuje i na e-maily. a to dokonce i na ne zcela legálně odesílané z počítače zaměstnavatele a jeho připojením k internetu, byť soukromé e-mailování může být zaměstnavatelem sankcionováno. Což je trochu schíza, ale to je právě ve své podstatě celý právní systém, a nejen ten náš.

V okamžiku, kdy uživatel internetu použije svou internetovou schránku a své internetové připojení k odeslání e-mailu na soukromý e-mail někoho dalšího (a ten si ho ze svého soukromého počítače a za své internetové připojení stáhne a přečte), měla by být tato komunikace zcela bezpečně pod podobnou právní ochranou jako zalepený dopis.

Faktem je, že STB soukromé dopisy četla. Nepoužívala primitivní rozlepování, takže nějaké vlepování vlasu a pod. bylo zcela na houby. Používala fotopapír citlivý na infračervené záření, kterým dopis prosvítila a na ten papír překopírovala. Považuji za velice pravděpodobné, že byl použit podobný postup jako při RTG tomografii, tj. lampa i papír se kontrolovatelně pohybovaly, takže jeden kus textu byl nejostřejší (a při jiném pohybu zase jiný), proto bylo možné odlišit text na jednotlivých částech stránky poskládaného papíru.

Pochopitelně, v předpočítačové éře to musel být šílený opruz ty kousky textu nějak opisovat či obkreslovat a skládat, ale příslušná informace byla získána. Obranou proti tomu bylo poskládání dopisu do velmi úzké harmoničky, protože po jejím natažení se papír zcela nenarovnal a skenování “po vrstvách” muselo mít problémy. Druhou možností bylo použití velmi tenkého papíru, na němž byly přední a zadní strana příliš blízko sebe na to, aby se daly takto odseparovat.

E-maily

Důležité je, že “elfové”, či spíš, dle toho, na čí straně stojí, skřeti, se dostávají k velkému počtu soukromých e-mailů a jsou s to např. vypracovávat svodky typu jaká témata v uplynulém měsíci byla nejvíce frekventovaná a případně i provádět analýzu vztahů mezi současně zmiňovanými tématy.

Pokud si vysloveně nevymýšlejí, musejí se tedy dostat alespoň k části e-mailové korespondence. Pokud nepoužívají nějakou techniku “volavek”, předstírajících, že mají zájem šířit určité pro režim nepohodlné informace, případně se cíleně vydávajících za někoho jiného (asi jako provozovatelé phishingu v souvislosti s bankovními weby), pak budou odkázáni jen na to, co jim lidé sami pošlou (asi se takoví hlupáci opravdu najdou), nebo opravdu za nimi stojí někdo, kdo je s to prolamovat end to end šifrování této korespondence (jiný kandidát než BIS mě nenapadá) a má možnost se dostat alespoň na některé poštovní weby.

Potřeba

Proč fenomén řetězových e-mailů vlastně vznikl? Obávám se, že ze stejných důvodů, proč lidé poslouchali za minulého režimu Svobodnou Evropu, Hlas Ameriky a podobné “štvavé stanice” a činili tak i za nacistické okupace, byť na každém rozhlasovém přijímači tehdy povinně visela cedulka, že poslech zahraničního rozhlasu se trestá až smrtí. Kdyby si lidé to, co zachytávali mezi škvrčením rušiček, mohli přečíst třeba v Rudém právu, tak by si zcela jistě nekazili uši.

V současné době běží silná cenzura sociálních sítí, internetových diskusí a dalších komunikačních prostředků (přestože se zcela jednoznačně jedná o nezákonné aktivity) a lidé se přitom chtějí dozvědět informace, jejichž šíření se progresivisté a další antidemokratické skupiny snaží zabránit. E-mail je přitom, i přes snahy o jeho monitorování a snad i cenzurování, pořád médiem, které se omezuje velice obtížně, protože je to velmi rozptýlené médium a není možné ho omezit tak snadno, jako zlikvidovat “desinformační” web či konkrétní článek na něm.

Z uvedených důvodů budou e-maily jako médium přenosu “nežádoucí” informace od člověka k člověku používány. Bude se tak dít, dokud nedojde k nějaké zcela zjevné cenzuře e-mailů, která by musela zahrnovat komplex opatření od znemožnění zřizování e-mailových schránek mimo dosah EU a dalších progresivistických organizací, až po povinné monitorování e-mailů, nějakým způsobem prolamujícím nebo obcházejícím použité šifrování. Což by se s vysokou pravděpodobností nepodařilo jako obecnou informaci utajit, maximálně by nebyly veřejně známy všechny detaily toho, co a jak se konkrétně dělá.
Jistě že i k něčemu takovému může dojít, protože progresivisté a další antidemokraté jsou (alespoň někteří) hluboce přesvědčeni o tom, že “účel světí prostředky” a nějaké pitomosti, jako ústava nebo zákony, musejí jít z cesty jejich boji za “lepší zítřky”. Ostatně, před nimi si to samé mysleli fašisté (i s nacisty, kteří proto mohli být souzeni v Norimberku i za porušování v Německu za éry jejich vlády platných zákonů) i komunisté (přinejmenším). Ostatně, výrok Gottwaldova zetě A. Čepičky: “Zákon poruším tolikrát, kolikrát to bude zapotřebí”, je velmi charakteristický pro lidi tohoto smýšlení.

Řetězové e-maily jsou tedy fenomén, který zcela jednoznačně vyvolala sama progresivistická část politiků, které jsou demokracie a její principy totálně šumafu. Má velmi blízko k “šeptané propagandě”, jaká zde byla jak za totality komunistické, tak i za totality německé. A našli bychom ji i v Rakousko – Uhersku, přinejmenším v době, kdy tomuto státu začal vyzvánět umíráček z kombinace neúspěchů na bojištích světové války (tehdy ještě ne první) a ze stále rostoucí podpory politiky práva národů na sebeurčení u jeho protivníků.